Životní cyklus podniku

Charakteristika jednotlivých fází vývoje podniku:

1. založení
2. růst
3. krize
4. sanace
5. zrušení podniku
6. zánik podniku


1. ZALOŽENÍ

Velká většina malých a středních podniků vzniká na základě podnikatelského nápadu, kterým bývá nový produkt (výrobek či služba), mezera v nabídce již existujících podniků, teritoriální nika apod. Podnik nějakou dobu žije díky tomuto prvotnímu nápadu. Typickými znaky pro tuto fázi existence jsou: poměrně nízký obrat dosahovaný u malého počtu zákazníků převážně příležitostnými nákupy, nízký zisk (jde-li o investičně náročné technologie, může v této fázi podnik vykazovat i účetní ztrátu, díky splácení vysokých počátečních úvěrů), a minimální reakce konkurence, která nový podnik nanejvýš bere na vědomí. Majitelé volí nejčastěji nenápadnou, neagresivní strategii, jejímž hlavním motivem je přežít (a splatit dluhy). Marketingové nástroje jsou používány velmi opatrně – klíčovým je produkt, na kterém podnik vnikl, cena bývá nejčastěji nákladová, podpora prodeje velmi malá (na propagaci nejsou peníze), distribuční náklady jsou vynakládány pouze ve skutečně nezbytné výši.

Před založením podniku je třeba si odpovědět na několik základních otázek:

• Co budeme vyrábět?
• Pro koho to budeme vyrábět?
• Jakou zvolím cenovou strategii a formu distribuce?
• Pro jaký trh budeme vyrábět (národní, regionální,mezinárodní)
• Jak velký bude náš podnik?


Činnosti při založení podniku:

Je třeba vytvořit si podnikatelský záměr a pomocí marketingového výzkumu zjistit, jestli na vybraném trhu již není nadbytek vybraného druhu podniku či produktů. Měli bychom si stanovit zakladatelský rozpočet, který by nám měl přinést přibližnou představu a nákladech a výnosech, která by nám měla zjistit výnosnost (či ztrátovost) připraveného podnikání.

• ekonomická oblast: musíme si zjistit dostupnost kapitálu a náročnost počátečního kapitálu (případné úvěry, půjčky)

• Psychologická oblast: musíme si říct, zda-li máme osobní předpoklady pro podnikání a personální zabezpečení podniku

• Právní oblast: musíme si vybrat právní formu a musíme znát oblast do které vstupujeme. Při výběru si musíme uvědomit tyto fakta:


- Rozsah ručení
- Počet zakladatelů
- Oprávnění k řízení
- Nárok na počáteční kapitál
- Dostupnost úvěru
- Účast na zisku


Právní formy podnikání:

• Živnost
• Osobní společnosti – v.o.s., k.s.
• Kapitálové společnosti – s.r.o., a.s.
• Ostatní – družstvo, neziskové organizace


Marketingový výzkum:

• Je časově i finančně nejnáročnější
• Zkoumá potenciální poptávku (dotazníky, ankety)
• Testuje výrobky pomocí vzorků, ochutnávek atd.
• Studuje konkurenční výrobky (jejich cenu, kvalitu)
• Zjišťuje nákupní zvyklosti zákazníka




2. RŮST


Podnik, který úspěšně přežije prvotní fázi své existence, přechází do fáze růstu. Vybudoval si již více či méně pevné postavení ve svém oboru či regionu a (je-li to záměrem vlastníků), začíná rozšiřovat svou působnost ať už teritoriálně, produktově nebo objemově. Typickými znaky jsou: stoupající obrat, stoupající počet zákazníků a opakovaných nákupů, výrazně stoupající zisk a vysoké marketingové náklady zaměřené na podporu prodeje, často agresivní cenovou politiku, případně budování distribučních kanálů. Obecně bývá strategie českých podniků motivována především snahou získat pevné postavení na trhu všemi prostředky. Konkurence v této fázi již nový podnik pečlivě monitoruje a v závislosti na odvětví a momentální intenzitě konkurence v něm, zvažuje útok.



3. FÁZE ZRALOSTI

Fáze počátečního růstu je velmi náročná zejména po stránce organizační (řídící) a ekonomické. Často vyčerpává celou organizaci tak, že nemá dostatek sil odolat případnému útoku silnějšího konkurenta. Proto by neměla trvat dlouho. Úspěšný růst není na daném trhu neomezený a v určitém okamžiku každá firma dosáhne vrcholu svých možností a musí volit mezi dvěma alternativami: buď ukončí záměrně svůj růst a přejde programově do fáze zralosti, nebo se transformuje tak, aby v nové formě mohla ještě nějaký čas růst. Pokud nic z toho neučiní bude za nějaký čas automaticky trhem vnímána jako zralá firma a nebude-li její chování a vnitřní uspořádání této fázi odpovídat, bude velmi brzy samovolně následovat fáze poklesu.
Fáze zralosti neznamená, že firma přestane růst ve smyslu finančním či prodejním. Znamená to, že firma se začne chovat jako plnohodnotný účastník trhu. Tuto fázi je možno charakterizovat vysokým, mírně (ale nejlépe trvale) stoupajícími výkony, vysokým, víceméně uzavřeným okruhem zákazníků, vysokým podílem opakovaných nákupů a zřetelným konkurenčním bojem. Strategie, kterou často podniky v této fázi volí, je zaměřená na udržení získaných pozic a opatrný růst, často jen takový „jaký konkurence dovolí“.
Záměrem každého podniku by mělo být co nejdříve dosáhnout fázi zralosti (protože takový podnik vytváří největší hodnotu) a v této fázi se udržet. Prodloužení fáze zralosti je možné podobnými metodami, jako je tomu u životního cyklu produktu. Firma musí umět s předstihem rozpoznat první příznaky situace, kdy dosavadní strategie ztrácí svou sílu, přestává vyhovovat změnám na trhu, nestačí na konkurenci. Včas je nutno připravit novou strategii či zlepšit strategii současnou. Proto úspěšné firmy svou strategickou linii pravidelně sledují, přehodnocují a včas precizují nebo mění.


4. KRIZE (neboli úpadek)


Je takové stadium podniku, kdy dochází k nepříznivému vývoji jeho výkonnosti, tržní hodnoty, likvidity a je ohrožena jeho další existence v případě, že by tento vývoj pokračoval .
Trh je nasycen, zájem prudce klesá, snaha doprodat výrobky za velmi nízké ceny, uvolnění kapacit pro nové výrobky.
• nejpozději v této fázi musí firma přijít na trh s inovací, práce na tom musí začít už v předchozí fázi
• zákazníci: opozdilci – konzervativní lidé, nebo lidé s nízkými příjmy, pro které je důležitá nízká cena

Znaky podniku v úpadku:
• podnik je dlouhodobě ztrátový a platebně neschopný
• pokles objemu výkonu
• vznik nepříznivého sociální klimatu ve společnosti
• podnik se jeví jako úspěšný, ale v důsledku extrémního růstu trvale naráží na nedostatek kapitálu


Fáze úpadku:
1. pokles objemu výroby
2. pokles rentability
3. zhoršení nastavení kapitálové struktury
4. trvalá platební neschopnost- nedostatečná likvidita

5. SANACE

soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy

Fáze sanace
• analýza výchozí situace podniku
• formulace cílů – podíl na trhu, v oblasti rentability, ziskovosti
• ozdravný plán – jakým nejlepším a nejméně bolestivým způsobem cíle dosáhnout, závisí na tom, v jaké situaci podnik je
• kvantifikace nákladů spojených s ozdravným programem – jaké budou náklady na sanaci
• realizace



anamnéza se provádí prostřednictvím nejrůznějších metod. Nezbytným předpokladem při řešení úpadku firmy je provedení její komplexní analýzy:

- všeobecné informace o firmě – vznik, základní kapitál, právní forma, společníci, vlastníce aj.
- ekonomická analýza – podíl na trhu, přehled hlavních konkurentů, hlavních odběratelů a dodavatelů, reklama, výrobková propagace, marketing
- analýza výroby – technologie, organizace práce, kvalita, logistika
- personální a sociální analýza – skladba TOP managementu, struktura ostatních zaměstnanců, míra fluktuace
- finanční analýza – likvidita, rentabilita, struktura kapitálu, struktura majetku


Sanační strategie se dělí na tři druhy:
• krátkodobá – rychlá obnova narušené stability podniku, jedná se okamžitý radikální zásah do chodu podniku, který je zaměřen hlavně na oblast financování, obnova by měla být dosažena během několika měsíců
• střednědobá – opatření vyžadující delší čas, většinou zásadní restrukturalizace podniku, časově do 1 roku, zaměřuje se na předmět podnikání, oblast financování, organizační uspořádání podniku
• dlouhodobá – preventivní program – snaha předcházet krizovým situacím prostřednictvím vhodně koncipované dlouhodobé strategie podniku



6. ZRUŠENÍ PODNIKU

Zrušení a zánik společnosti se řídí v České republice zákonem 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ve smyslu obchodního zákoníku jsou upraveny dva způsoby zrušení společnosti:

• Zrušení s likvidací
• Zrušení bez likvidace

• Rozdíl mezi těmito druhy zrušení podniku spočívá v tom, že v případě zrušení podniku bez likvidace přechází jmění společnosti na právního nástupce. Tímto procesem obvykle prochází podnik v případě sloučení, splynutí nebo rozdělení. V druhém případě se v rámci úkonů vedoucích k zániku společnosti majetek rozdělí mezi věřitele, pokud uplatňují své pohledávky, a zbytek mezi vlastníky.

Zánik společnosti
Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení, a to buď s likvidací nebo bez likvidace. Likvidací rozumíme takové aktivity společnosti, které následují po rozhodnutí o ukončení podnikatelské činnosti podniku. Rozhodnutí o zrušení firmy může být dobrovolné, nebo vynucené.

Častou formou zániku je zrušení a zánik bez likvidace. Děje se tak obvykle dobrovolným rozhodnutím vlastníka. Pokud se společnost ruší tímto způsobem, proces je obvykle ve srovnání s jinými formami likvidace rychlý a odehrává se v zájmu a se souhlasem všech zůčastněných stran. Jak už bylo uvedeno, tato situace se vztahuje mimojiné i na sloučení, splynutí nebo rozdělení podniku, ale také na přeměnu firmy v jinou právní formu.


Další častou formou zániku podniku je jeho zrušení s likvidací na základě rozhodnutí soudu. Tyto případy řeší obchodní zákoník a je v nich důležité dbát na vliv likvidace na věřitele, zaměstnance a společníky, protože jejich práva jsou obchodním zákoníkem chráněna a v jejich zájmu soud rozhoduje.

Zániku společnosti rozhodnutím soudu je obvykle nedobrovolným důvodem. Soud rozhoduje zejména v následujících případech:
Pokud o zrušení společnosti rozhoduje soud, pak ustanovuje likvidátora, v jiných případech určuje likvidátora statutární orgán společnosti (není-li společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak).

7. ZÁNIK PODNIKU
(likvidace)

Likvidace společnosti
Likvidace firmy je jednou z forem rušení společnosti, která vyvolává zdání katastrofy a často bývá spojována s neschopností nebo neúspěchem v podnikání. Podnik však může být úspěšně likvidován i tehdy, jestliže žádné problémy nemá a výnos z likvidace může být pro vlastníky zajímavější než pokračování v podnikání, což bývá sice neobvyklá situace, ale i takové přináší ekonomická realita.

Likvidace je zákonem řízený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, podniku.

Schematicky má likvidace v zásadě čtyři etapy:
• Rozhodnutí o vstupu podniku do likvidace (tj. zrušení obchodní společnosti likvidací)
• Předložení návrhu na rozdělení likvidačních zůstatků, (tj. sestavení likvidačního plánu)
• Realizace plánu likvidátorem (tj. rozdělení likvidačního zůstatku a skončení likvidace)
• Výmaz společnosti z obchodního rejstříku
Postup při zániku společnosti
se skládá z mnoha kroků, které mohou dohromady trvat zpravidla několik měsíců, ale jak dokazuje česká praxe v případě velkých ekonomických celků i několik let.

Postup likvidace podniku vyplývá ze zákona a může jej provádět pouze likvidátor. Tím je osoba, zpravidla fyzická osoba, na niž přechází působnost statutárního orgánu v rozsahu omezeném na likvidaci společnosti. Na likvidátora přechází právo jednat jménem společnosti a je placen z prostředků společnosti. Musí se jednat o osobu způsobilou k právním úkonům.

O průběh likvidace se stará likvidátor, jehož postup práce je možné shrnout do následujících kroků:
• Rozhodnutí o zrušení společnosti
• Zjištění, zda není společnost předlužená (pokud ano, pak podání návrhu na prohlášení konkursu a následné konkursní řízení)
• Oznámení a zveřejnění vstupu společnosti do likvidace, přechod pravomocí na likvidátora a registrace likvidace i likvidátora v obchodním rejstříku (název firmy v obchodním rejstříku se doplní o dovětek "v likvidaci"); likvidátor se stává statutárním orgánem společnosti
• K datu likvidace se sestaví mimořádná účetní závěrka, která předchází dni vstupu do likvidace, ke kterému likvidátor sestavuje tzv. zahajovací likvidační rozvahu
• Sestavení zahajovací likvidační účetní závěrky
• Soupis aktiv, pasiv a mimobilančních položek
• Sestavení rozpočtu a plánu likvidace
• Řešení pracovněprávních záležitostí
• Likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům a vyzve je, aby přihlásili své pohledávky
• Jednání s úřady a bankami, jednání s obchodními partnery, úpravy a dodatky ke smlouvám
• Prodej majetku (veřejná dražba, veřejná soutěž, přímý prodej, apod.)
• Likvidace pohledávek (odkupem nebo upomínkami, atd.)
• Vypořádání odvodů, daní a poplatků
• Splacení úvěrů a vypořádání věřitelů
• Předložení zprávy o průběhu likvidace (v okamžiku, kdy jsou uhrazeny veškeré závazky likvidované společnosti a zbývá pouze likvidační zůstatek)
• Návrh rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky a předložení návrhu ke schválení společníkům (k témuž dni je sestavována likvidátorem mimořádná účetní závěrka; likvidátor sestavuje seznam společníků a vyplácí likvidační zůstatek)
• Společnost zaniká výmazem z obchodního rejstříku, o který likvidátor požádá do 30 dnů od skončení likvidace (k tomuto dni sestavuje likvidátor také konečnou účetní závěrku, která tvoří součást přílohy k žádosti o výmaz z obchodního rejstříku)



Použité zdroje:

Vypracované maturitní otázky
Vypracované otázky k absolutoriím
http://www.olgak.estranky.cz