Filosofie a její období

KŘESŤANSKÁ STAROVĚKÁ A STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE:

William Ockham
byl anglický františkánský mnich a teolog, významný logik, nominalistický filosof a středověký politický myslitel. Zabýval se hlavně logikou, vztahem filosofie a teologie a konečně poměrem mezi císařskou a papežskou mocí. Kritizoval bohatství a moc církve a přiklonil se ke stanovisku císaře, že papež mu má být podřízen. Trvalý význam, mají jeho práce z logiky, i když princip úspornosti výkladu, tzv. Ockhamova břitva, se mu zřejmě připisuje neprávem. Ockhamův názor, že Boha lze poznat pouze z jeho Zjevení a nikoli rozumovými prostředky, připravil oddělení filosofie od teologie i názory pozdější reformace. Jeho stanovisko, aby se církev zbavila majetku a byla podřízena světské moci, přímo inspirovalo Johna Wycliffa a jeho prostřednictvím i české husitské hnutí. V souladu se scholastickou tradicí, cenil Ockham logiku, toto „nejužitečnější ze všech umění“, velmi vysoko. Vycházel z Aristotela a Porfyria, které komentoval, jak bylo na tehdejších univerzitách obvyklé, a ve spisu o předurčení, také zkoumá logický statut nejistých výpovědí o budoucnosti. Jeho Suma, je však dílo velmi originální.


RENESANČNÍ FILOSOFIE:

Panteismus
nebo pantheismus, je filosofický či světový názor, založený na přesvědčení, že všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy.

Antropocentrismus:
je moderní a spíše kritické označení pro soběstředný způsob myšlení, pro něž je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru.

Giordano Bruno
velký italský filozof a astronom. V deseti letech, se učil v Neapoli ve škole základy logiky a dialektiky a ukázal se být vynikajícím studentem. Avšak v klášteře dominikánů, kam byl později poslán, často docházelo ke konfliktům, protože se Giordano nechtěl podrobit přísnému řádu. Setkal se ale zde s dílem Mikuláše Koperníka, se kterým se ztotožnil. Po dokončení studia v klášteře, byl vysvěcen na kněze a posléze studoval teologii, v Neapolské univerzitě. Pro opětovné neshody, však klášter opustil. Pracoval na jednom zámku v Lombardii, vyučoval i konal bohoslužby. Chtěl se ale oddat filozofii a tak se toulal po celé Itálii, kde se opět snažil vydělat si na živobytí, učením. Během jeho pobytu v Ženevě, se ale nelíbily jeho názory a byl zatčen. Po propuštění ihned opustil Švýcarsko.

Francis Bacon:
anglický spisovatel, filosof, přírodovědec a státník. Ve svých vědeckých pracích prosazoval, aby příroda nebyla pokusy předvídána, ale vykládána. Trval na zákonech příčiny a důsledku, zdůrazňoval význam pokusu a praxe. V šestnácti letech, se stal diplomatem a odcestoval do Paříže. Vystudoval práva na univerzitě v Cambridge, jako advokátovi se mu ovšem moc nedařilo. Pak se stal poradcem a přítelem šlechtice, hraběte z Essexu. Po smrti královny, radil jejímu následovníkovi Jakubu I., Bacon, byl jmenován generálním prokurátorem, strážcem pečeti a dokonce i lordem - kancléřem, což byla tehdy funkce shodná s předsedou nejvyššího soudu. Jenže roku 1621 přišel zlom – velká korupční aféra a Bacon je zbaven všech svých funkcí a odsouzen na doživotí. V posledních letech života se věnoval filozofii a vědě, jež ho lákala od mládí.

Jan Ámos Komenský:
byl spisovatelem, myslitelem a zakladatelem moderní pedagogiky. Jako žák byl velmi nadaný, a tak během tří let udělal školu. Poté studoval na latinské škole, kde přijal jméno Ámos. Po vystudování, byl poslán do Německa, jak se tehdy slušelo, aby nasbíral zkušenosti. V Německu, mladý Komenský vyrobil mapu Moravy. V těžké politické situaci a po této rodinné tragédii, sepsal sociálně alegorické a kritické dílo, Labyrint světa a ráj srdce. V Lešnu Komenský působil jako učitel, a ředitel bratrského gymnázia. Tam také píše Českou didaktiku, Informatorium školy mateřské a učebnici latiny, Brána jazyků otevřená. Česká didaktika, je posléze přeložena do latiny a nazvána Velká didaktika. Jako uznávaný učenec, se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace, a snažil se dosáhnout intervence protestantských mocností, ve prospěch české reformace.


ANTICKÁ FILOSOFIE:

Platon
Jeden z nejvýznamnějších myslitelů, v dějinách filosofie. Svá díla psával formou dialogu. Základem jeho filozofie, je nauka o světě idejí, který existuje nezávisle na našem světě. Prchavé jsou obrazy, které nám o vnějším světě kreslí naše smysly. Vedle představ, jsou v duši člověka pojmy, mnohem přesnější. K nim dospívá člověk rozumovou abstrakcí. Jeho tvorbu, lze rozdělit na 3 období:

1. Období sókratovské, se vyznačuje úsilím hájit památku sókratovu, proti obviňování a představit jeho učení.

2. Období může být označeno, jako konstruktivní s dialogy, v nichž Platón rýsuje své spekulativní učení, o ideálech a dovršuje básnickou formu.

3.Obobí je možno nazvat kritické, protože v něm Platón kriticky eviduje základní body svého učení, něco prohlubuje, něco odmítá nebo upravuje, hodně místa je zde věnováno teorií poznání.

Aristoteles
Nejvšestrannější učenec starověku, žák Platóna. Vychovatel Alexandra Velikého; shromáždil moudrost řeckého světa. Je zakladatelem logiky, nauky o správném myšlení. Ovlivnil svým dílem středověké, arabské a evropské myšlení. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo, položilo základy mnoha věd. Anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie. Ve vlastní filosofické oblasti, psal o estetice, etice, metafyzice, zabýval se výchovou a vzděláním, i literaturou a poezií. I když zejména v oblasti přírodních věd, jsou jeho jednotlivé názory většinou překonané, mnoho z jeho způsobů zkoumání, třídění a argumentace, zůstává dodnes živé. Zabýval se také ekonomií. Jeho tvorba byla zaměřena na vědecké disciplíny.


VYPRACOVALA: Muroňová Simona 2.PA