obilniny 1. a 2. stupně

Obilniny
Obilniny patří mezi nejvýznamnější a nejrozšířenější pěstované plodiny na světě. Rozdíl mezi obilninami a obiloviny je, že výraz „obilniny označují skupinu plodin, pěstovanou kulturu, porost nebo rostliny, kdežto obiloviny mají význam produktu, zrna.“ (citace Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 40) Tolik rozšířené jsou obilniny díky jejich druhové rozmanitosti a širokým možnostem jejich využití. Mají důležitou roli v potravě člověka i hospodářských zvířat. Obilniny obvykle mají poměrně jednoduchou pěstitelskou technologii, vydrží dlouhou dobu skladování, lehce se s nimi manipuluje a obsahuje vysoký podíl užitečných látek. Patří k jednoletým plodinám. Vyskytují se ve formách jarních a ozimých. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 40 - 41)
Rostlinu obilniny tvoří svazčitý kořen, odnožovací uzel se schopností tvořit postranní vzrostné vrcholy, umístěný asi 2 cm pod povrchem půdy. Dále se rostlina skládá z listů, stébla, na kterém se nachází články, tzv. kolénka, květenství, a to květ nebo lata, a plod – obilka neboli zrno, které tvoří obal, endosperm a klíček. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 42)
Růstové fáze rostlin obilnin jsou klíčení, vzcházení, první listy, odnožování, sloupkování, naduřování listové pochvy, metání, kvetení, zrání a planá zralost.
Pokud pěstitelé splní určitá kritéria jakosti, „mnou prodávat obiloviny buď obchodním firmám nebo přímo zpracovatelům (mlýnům, sladovnám), krmné obilí mísírnám krmných směsí (často současně obchodná firmy). Cesta komodit se utváří na základě poptávky, nabídky a celkové situace na trhu.“ (citace Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 50)
Obilniny rozdělujeme do 1. A 2. stupně.
Do kategorie obilnin 1. Stupně patří: pšenice, žito, ječmen, oves a triticale. Pro tuto skupinu je typická podélná rýha na břišní straně obilky. Dále se od druhé skupiny odlišuje tím, že při klíčení vyrůstá z obilky několik zárodečných kořínků. Na dutém stéblu se nachází kolénka, která ho rozdělují na 5-7 článků. V této skupině se vyskytují ozimě, jarní nebo přesívkové druhy obilnin. Co se týče teplotních podmínek, obilniny tohoto stupně nemají vysoké nároky na teplo. Za to upřednostňují vlhčí půdu a delší osvětlení během dne. Jejich růst je nejrychlejší na počátku vývoje. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 41)
Do druhé skupiny obilnin patří: kukuřice, rýže, proso, čirok, mohár a čumíza. Obilniny v této skupině nemají na rozdíl od 1. skupiny rýhu na obilce. Znakem při klíčení je, že vyrůstá pouze jeden kořínek. Stéblo je rozděleno na 8 a více článků. Uvnitř stébla se nachází dřeň. V klásku se vyvíjejí spíše horní kvítky. Typické jsou pouze jarní formy. Tato skupina má vyšší nároky na teplo, naopak nižší na vlhkost vyjma rýže. K vývoji jim stačí kratší doba světelné části dne. Jejich počáteční růst je pomalejší na počátku vývoje. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 41)

Využití obilnin
Pšenice je naše nejrozšířenější plodina v ČR, vyskytuje se na čtvrtině všech orných půd u nás a zaujímá polovinu ploch s obilninami. V ČR se pěstuje ve všech výrobních oblastech kromě nejvyšších horských poloh. Má dvě formy – jarní a ozimou. Ozimá se pěstuje v 94%. Využíváme ji v potravinářském průmyslu. Je důležitou potravinou i pro hospodářská zvířata. Podle jakosti z pšenice vyrábíme z ní kynuté pečivo (pekárenská jakost), nekynuté pečivo (pečivárenská jakost), dále škrob, etanol aj. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 50)
Pěstování žita v posledních letech klesl, protože nedokáže konkurovat hektarovým výnosům zrna a rozmanitosti využití oproti pšenici a ječmeni. Produkce dříve vyráběné žitné mouky tedy také klesla. Malou část vyprodukovaného žita používáme na výrobu lihovin a ve farmaceutickém průmyslu (námel). Jako krmivo se uplatní jen malé množství zrna, které nesplňuje kritéria jakosti. Vyskytuje se v ozimé formě. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 56)
Ječmen se používá především pro krmné účely, které obvykle více vynáší než využívání ječmene na výrobu sladu. Na tu je vhodný dvouřadový ječmen. Ječmen není náročný na teplotu ani vláhu, ale je citlivý na výkyvy počasí, špatnou půdní reakci nebo na nerovnoměrné hnojení. V ČR se pěstuje v řepařských a obilnářských výrobních oblastech. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 52)
Výsev ovsa po 2. Světové válce se zmenšil, protože kleslo jeho vyžití kvůli sníženému počtu chovaných koní. V dnešní době jeho výroba opět trochu stoupá, používá se ve zdravé výživě. Obsahuje nejvíce bílkovin ze všech obilnin, proto se lépe tráví. Aby mohlo být zrno použito v potravinářském průmyslu, musí se loupat. Řeší se to výsevem ovsa nahého, u kterého tato práce odpadá. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 58)
Triticale neboli žitovec vznikl zkřížením pšenice obecné a žita setého. V ČR se vyskytuje ve formách jarní a ozimá. Je odolnější než pšenice a má větší obilky, vyznačuje se dobrým zdravotním stavem. Obsahuje vysoký obsah bílkovin, proto je kvalitní krmivo. Vhodné je triticale používat i jako zelené krmení, protože poměrně pomalu stárne. V ČR se plodina pěstuje na krmivo a osivo. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 57)
Kukuřice se používá jako krmivo pro hospodářská zvířata, především pro prasata a drůbež. Původně pochází z tropických oblastí, nyní se vyskytuje v nejrůznějších klimatických pásmech. Rostlina tedy potřebuje hodně vláhy a tepla. Důležitá je ale i v potravinářském průmyslu, a to druh pukancové kukuřice. Kvůli nevhodným klimatickým podmínkám se do ČR kukuřice převážně dováží ze Slovenska. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 55)
Ačkoli je proso stará kulturní plodina v ČR, nyní je jeho výroba velmi omezená. Stále ho však používáme jako dietní potravinu, vyrábí se z něj jáhly. Slouží také jako krmivo pro exotické ptactvo. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 60)
Rýže je nejdůležitější obilovinou světa, má jí jako nejdůležitější příjem potravy čtvrtina světa. V Asii představuje až 90% rostlinné výroby. Pěstuje se už asi 5000 let. Používá se také k výrobě alkoholických nápojů jako rýžového piva, vína nebo araku. Z rýžové slámy se vyrábí cigaretový papír. (Homola; 2006)
Pohanka se řadí do obilovin kvůli podobné agrotechnice. Je to jediná obilnina, která se řadí do čeledi rdesnovitých. Její trojboká semena se uplatňují jako dietní potravina. (Pulkrábek, Capouchová, Hamouz a kol.; 2003; s. 61)
Čirok se pěstuje jako potravina pro člověka, krmivo pro hospodářská zvířata nebo k technickým účelům.
 
Použitá literatura
PULKRÁBEK, J., I. CAPOUCHOVÁ a K. HAMOUS. A KOL. Speciální fytotechnika. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2003. ISBN 80-213-1020-0.

HOMOLA, Jiří. Klub Hanoi. Klub Hanoi [online]. 16.10.2006 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2006101601