Marcus Aurelius

Marcus Aurelius - “Císař - filozof"

Marcus Aurelius (Marcus Aurelius Antonius), římský císař a filozof, horlivý nadšenec stoické filozofie a podle antické tradice jeden z nejlepším římských císařů, přichází na svět 26. dubna roku 121 našeho letopočtu v Římě.

Po otcově smrti je Marcus Aurelius císařem Hadrianem, který je jeho příbuzným, přiveden k císařskému dvoru, kde je mu pak umožněno rozsáhlé filosofické vzdělání.

Po smrti Hadrianově je pak Marcus Aurelius přijat do rodiny císaře Antonia Pia - za jeho vlády Marcus Aurelius zastává opakovaně post konzula, postupně je pak jmenován tribunem, prokonzulem a spoluvládcem, císař Antonius Pius za něj provdá svoji dceru a císaře se stává roku 161.

Byl posledním z císařů zvaných “adoptivní císaři“. Marcus Aurelius se stal znamenitým vládcem. Usiloval o zlepšení a upevnění vnitřní správy říše, zvláště správy měst. Sám k sobě byl přísný a přesně dbalý povinností a k jiným mírný a laskavý, a to až příliš - mnozí toho zneužívali.

Marcus Aurelius je znám nejen jako výtečný vojevůdce a státník, ale možná, že i více jako filozof, jako nadšený stoupenec stoické filozofie - v níž nalézá císař duchovní oporu pro plnění vladařských povinností.

Na filozofické myšlení Marka Aurelia mělo největší vliv studium Epiktetových textů.

Základem jeho filosofie je myšlenka vesmíru jako jednoho organismu, kde i my lidé jsme jeho jednotlivými částmi a proto jsme určeni k součinnosti. Všichni lidé jsou si navzájem příbuznými, to co nás spojuje je náš rozum „božský podíl“.

Vesmír je podle Marka Aurelia velkým státem, v kterém je nejvyšším zákonem boží prozřetelnost. Člověk jako moudrá bytost má pochopit její záměry a spolupracovat s ní. Ve vesmíru se nemůže dít z hlediska celku nic zlého. Neustálá změna, vznik a zánik jednotlivých bytostí patří k přirozenému chodu vesmíru, takže jen omezený lidský pohled může považovat smrt za zlo.

Císařovy filosofické úvahy jsou zaznamenány v jeho knize řecky psaných filozofických meditací – nazvané: "Hovory k sobě", které napsal v posledních 10 letech svého života.

Marcus Aurelius negativně a odmítavě vystupuje vůči křesťanství.

Marcus Aurelius umírá 17. března roku 180 našeho letopočtu ve vojenském táboře u Vindobony (dnešní Vídeň), když během tažení podlehne morové nákaze.