Gunther Hans

Günther Hans von Kluge se narodil 30. října 1882 v Poznani. V roce 1901 vstoupil do Dolnosaského dělostřeleckého pluku. V roce 1908 nastoupil na Válečnou akademii. Od roku 1910 byl důstojníkem generálního štábu. V té době byl také povýšen na kapitána.
V roce 1918 vstoupil do Reichswehru. V roce 1930 byl povýšen na plukovníka, v roce 1933 na generálmajora. V roce 1934 převzal velení nad 6. divizí v Münsteru. V roce 1937 byl povýšen na generála dělostřelectva a stal se velitelem VI. armádního sboru. V roce 1938 (1. prosince) se stal velitelem 6. armády v Hannoveru, jež se stala po vypuknutí druhé světové války 4. armádou.

V roce 1939 velel 4. armádě v Polsku. Toto tažení bylo vedeno jako mobilní válka a sám Kluge byl svým pochopením pro vše nové ideálním generálem své doby.

Tažení v Polsku skončilo velmi rychle a Hitler se rychle obrátil na západ - k přepadení Francie. I zde vedli toto tažení stejní vojevůdci a von Kluge nebyl výjimkou. Jeho 4. armáda zaútočila přes Ardenský les k řece Meuse. Pod jeho velením zde byla i 7.tanková divize, které velel Rommel, která provedla nejen násilný přechod řeky, ale pokračovala bez velkého zdržování až do nitra Francie, kde se pomalu hroutil organizovaný vojenský odpor. Sám von Kluge vytěžil z této situace maximum, protože vojska pod jeho velením rozdrtila spojenecký odpor u Dunkerque a poté následovala druhá část tohoto tažení. Na jeho konci jen von Kluge společně s dalšími odměněn hodností polního maršála.

Další boje, kterých se von Kluge zúčastnil, jsou boje v Rusku -zpočátku jako opět jako velitel 4.armády, která spadala do skupiny armád Střed von Bocka. Zpočátku byly pouze úspěchy - Minsk, Bialystok a další, ale v zimě 41 přišel ruský protiútok u Moskvy a s ním i nutný ústup vojsk. Ústup německých vojsk vedl i k výměnám vyšších velitelů a Kluge se v této době stává velitelem skupiny armád Střed po von Bockovi, který byl nucen odstoupit 18.prosince. Sám von Kluge si nyní, kdy je vyšším velitelem, vyřizuje i osobní účty s generálem Guderianem, který rovněž odchází (zde je nutné podotknout, že vztahy mezi těmito dvěma vojáky nebyly nejlepší a "rychlý Hanz" - Guderian později vyzval "chytrého Hanze" - Klugeho na souboj s pistolemi, kterému měl sekundovat sám Hitler...).

V průběhu dalších etap války se von Kluge dostal do sfér, které chystali atentát na Hitlera, protože nesouhlasil s chováním Němců vůči okupovaným národům. Na velitelství skupiny armád Střed se vytvořila skupina důstojníků, kteří atentát na Hitlera aktivně začali plánovat. Von Kluge s těmito plány sympatizoval, ale nebyl zatím ještě dostatečně rozhodnutý. V březnu 1943 se dokonce spiklenci z jeho štábu odhodlali a umístili bombu do letadla, kterým Adolf Hitler přiletěl na návštěvu skupiny armád Střed, bomba naneštěstí neexplodovala. Poté vůči spiklencům ve štábu von Klugeho zasáhl osud, protože se rozpoutala poslední německá ofenzíva na východní frontě - operace Citadela. Při té tvořila skupina armád Střed (hlavně její 9. armáda generála Modela) severní křídlo útočných kleští. Tato ofenzíva byla ve svých výsledcích neúspěšná a po ní následovala celá řada ruských protiútoků, které zaměstnali velení skupiny armád, takže na další pokus o atentát nebyl čas a navíc je dne 12.října 1943 von Kluge těžce zraněn při automobilové nehodě, takže je na mnoho měsíců vyřazen z nejvyššího velení.

Jeho poslední etapou vojenského (i životního) osudu je od konce června 1944 velení na západní frontě, kde vystřídal jiného matadora - von Rundstedta, který již v té době prohlašoval, že je nutné uzavřít mír. Von Kluge přijel nabit optimismem a nadějemi, které načerpal od Hitlera, který mu slíbil všemožné posily. Maršál Rommel, který byl jedním z jeho podřízených ho seznámil se situací, která v té době na tomto válčišti panovala. A sám von Kluge se osobní návštěvou u bojových jednotek přesvědčil o tom, že proti materiální převaze Spojenců nepůjde bojovat. A v této chvíli se opět přidal k vojákům, kteří chtěli Hitlera svrhnout - nejznámější osobou je asi maršál Rommel. Jenže ten je těžce zraněn spojeneckým stíhacím letounem a von Kluge má od tohoto okamžiku převzít jeho roli. Zde se projevila jeho osobní rozkolísanost, protože von Kluge se nepřidal ani na jednu stranu. Hitler však atentát spáchaný 20. července 1944 přežil a začal hon na všechny osoby, které měly s atentátem jen náznak spojitosti. I von Kluge si je vědom toho, že jeho dny jsou sečteny a dne 15. srpna 1944 je ve velení nahrazen maršálem Modelem a má se dostavit k Hitlerovi, kterému byla jeho účast na puči již známá. Polní maršál von Kluge se však na cestě do Německa sám zastřelí - spáchal sebevraždu na místech, kde bojoval jako voják v průběhu první světové války -ve Valmy ve Francii.