Albrecht z Valštejna

Albrecht z Valdštejna
(14.9.1583 Heřmanice u Jaroměře - 25.2.1634 Cheb)

Albrecht z Valdštejna (celým jménem kníže Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna), český šlechtic a vojevůdce, přichází na svět jako potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické) - jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty.

Vzdělání
Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské, poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy, v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen.

Vojenská dráha a funkce
Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher, od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů.
Ve stejném roce 1606 vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II.. Zároveň Valdštejn přestupuje ke katolictví.
Albrecht z Valdštejna se oženil - manželkou se stala Lukrécie Nekšovna z Landeka.
Po manželčině smrti (1614) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského, jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618) - ač je jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, přechází s vojskem na císařovu stranu, ve Ferdinandových službách. Pak po bitvě na Bílé hoře (1620) a porážce českých stavů získává obrovský majetek.
Když je vítězství císařské strany dovršeno, účastní se Albrecht spolku, který tvoří zemský místodržící kníže Lichtenštejn,obchodníci a kupci a další. Společně zakládají mincovní konsorcium, které razí znehodnocenou minci – tzv. dlouhou minci. Celý podnik končí státním bankrotem, Valdštejn však vydělává podnikem jmění.

V roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se Albrecht z Valdštejna též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu.
V roce 1625 se z Albrechta z Valdštejna stává vrchní velitel císařské armády a povýšen na vévodu - stává se vévodou frýdlantským.
V čele císařské armády pak Albrecht poráží v dánské válce vojska. Vroce 1628 je jmenován admirálem Oceánského a Baltského moře.
V roce 1630 pak přichází Valdštejnův první pád - na nátlak německých (říšských) kurfiřtů jej císař Ferdinand II. Habsburský propouští ze všech armádních funkcí.
V prosinci roku 1631, po významných neúspěších císařských vojsk v Evropě a významných vojenskopolitických změnách v Evropě -(vpád Sasů do českých zemí, vypuknutí švédské války atd.)-, je pak ale Albrecht z Valdštejna povolán zpět .
V letech 1632-33 pak Albrecht z Valdštejna slaví jeden vojenský úspěch za druhým - vyhání saská vojska z Čech, odrazí švédský útok u Norimberka, bojuje (nerozhodně) v bitvě u Lützenu - jeho moc a sláva jsou takové, že se jej snaží protihabsburská koalice získat na svoji stranu, za spojenectví pak Francie a Švédsko nabízejí Valdštejnovi český královský trůn – zaváhá, ale vše odmítne.
Zaváhání v jednání se Švédy a Francouzy se Albrechtovi z Valdštejna vymstí - začátkem roku 1634 je císařem Ferdinandem II. císařským patentem podruhé zbaven velení císařské armády a prohlášen za zrádce - v Chebu, kde hodlá (patrně) uzavřít spojenectví se Švédy, je pak Albrecht z Valdštejna 25. února roku 1634 svými vlastními důstojníky zavražděn.