Petr I. Veliký

Petr I. Veliký (1672 – 1725)

Petr I. Veliký se narodil 9.6.1672 v Moskvě. Pocházel z rodu Romanovců a byl mladším synem cara Alexeje I. Po jeho smrti byl spolu s bratrem Ivanem roku 1682 nastolen ruskou šlechtou na trůn, avšak vlády se zmocnila jejich starší sestra Sofie, která se opírala o podporu elitních vojenských jednotek, tzv. střelců. V roce 1689 Petrova matka přinutila svého syna ke sňatku s Eudoxií Lopuchovnou, manželství však bylo nešťastné. V stejném roce se proti Žofii spiknula část jednotek střelců a Petr se provedeným převratem stal skutečným vládcem Ruska. Okamžitě zahájil přípravy na dobytí Azova, což se mu na druhý pokus podařilo. Poté se vypravil inkognito na roční cestu po Evropě, při níž se seznámil s technickým pokrokem učiněným na západě a najímal odborníky všech oborů do ruských služeb za účelem modernizace země. Vedl také diplomatická jednání, při nichž, mimo jiné, navštívil i Čechy. Urychleně se však vrátil zpět do Ruska, a to poté, co se k němu donesly zprávy o povstání střelců, se kterým se vypořádal s nebývalou krutostí. Nevlastní sestru Žofii pak odkázal do kláštera a ukončil také svůj manželský svazek s Eudoxií. Roku 1698 uzavřel spojenectví s Dánskem a Polskem proti Švédsku. V zahájené severní válce však bylo jeho vojsko hned v listopadu roku 1700 zcela rozbito Karlem XII. v bitvě u Narvy. Tento neúspěch jej donutil k zásadní reorganizaci armády. Ve skutečnosti ale došlo ke změnám v celé státní správě. O rok později již začal úspěšně dobývat pozice Švédů v Pobaltí a mohl poslat i pomocné vojsko do Polska. V roce 1703 založil Sankt-Peterburg (Petrohrad), který se stal roku 1712 nejen novým hlavním městem, ale i oknem do západní Evropy. V červenci 1709 se Petr střetl v rozhodující bitvě se švédským králem Karlem XII. u Poltavy a jeho vítězství znamenalo počátek velmocenského postavení Ruska v severovýchodní Evropě. Roku 1711 vyvolal válku s Tureckem, byl však na řece Prutu s celým svým vojskem obklíčen a nucen vydat nedávno získaný Azov. Pokračování války se Švédskem však bylo úspěšné. Kromě Pobaltí ovládlo ruské vojsko i Karélii a postupovalo v Pomořansku. Roku 1721 uzavřel Petr se Švédskem mír, kterým Rusko získalo přístup k Baltu. Téhož roku se prohlásil imperátorem. Během války provedl Petr většinu reforem státní správy, zaměřených v prvé řadě na modernizaci země a zvýšení bojeschopnosti její armády včetně válečného loďstva. Vytvořil například systém zvláštních hodností, do kterých rozřadil ruskou šlechtu. Tímto krokem si zajistil její poslušnost a oddanost. Reformy provedl také ve státní a soudní správě, kde vzniklo devět kolegií vykonávajících vlastní státní správu a samospráva byla posílena vytvořením gubernií. Důležitou mocenskou podporou pro Petra Velikého byla i tajná policie. Dále zavedl juliánský kalendář, používání cyrilice nahradil azbukou (zavedení latinky odmítl). Ruské šlechtě přikázal holit se a nosit evropský šat. V roce 1718 nechal Petr umučit svého vlastního syna Alexeje, který se odmítl podřídit otcově vůli. Tímto činem ukázal i odvrácenou tvář velkého ruského reformátora – byl nemilosrdný k jakýmkoliv náznakům odporu vůči jeho absolutní vládě. V posledních letech života vedl ještě úspěšnou válku s Persií a získal pro Rusko první území na Kavkaze. Roku 1724 začala se svým manželem spoluvládnout jako carevna Petrova druhá žena Kateřina. Když o rok později, přesně 8.2.1725, Petr Veliký zemřel, stala se jeho nástupkyní.


zdroj: O. Frankenberger, J. Fidler a kol. – Kdo byl kdo – slavní vojevůdci
wikipedia.org