Lchokopytníci (stefanie audyova)

Říše: živočichové
Kmen: strunatci
Podkmen: obratlovci
Třída: savci
Podtřída: placentálové
Řád: lichokopytníci
Čeledě: tapířovití
: Nosorožcovití
: Koňovití


ÚVOD
Lichokopytníci, jsou řádem býložravých savců, u kterých osa končetiny prochází třetím, často největším prstem. Jsou to prstochodci, poslední články prstů, jsou chráněny rohovitými kopyty. Největšího rozkvětu dosáhli v třetihorách, dnes se jedná o vymírající skupinu. Vědecké jméno Perissodactyla pochází z řeckých slov perissos, lichý a daktulos, prst.

HISTORIE

První lichokopytníci se objevili v paleocénu, na území dnešní Severní Ameriky. Velmi rychle došlo ke vzniku mnoha druhů a před 55 miliony let, žili takřka po celém světě. V třetihorách, byli lichokopytníci dominantní skupinou býložravců, a dosahovali obrovských rozměrů. Vzdálený příbuzný dnešních nosorožců, byl v kohoutku přes 5 metrů vysoký, vážil 10-15 tun.
Ne všichni lichokopytníci, ale dosahovali takových rozměrů, prapředek dnešního koně, byl velký jen asi jako liška. Asi před 20 milióny lety, začaly ustupovat lesy, ve kterých lichokopytníci žili a místo nich se rozšířily travnaté stepi. Protože tvrdá stébla trávy, jsou těžce stravitelná, lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci, kteří jsou díky svým předžaludkům, lépe přizpůsobeni k trávení takové potravy. Druhová obsazenost lichokopytníku, se snížila a klesá v podstatě dodnes. Z původních 12 čeledí přežily pouze 3 čeledi a 18 druhů.

POPIS

Lichokopytníci, jsou středně velcí až velcí, na zemi žijící býložravci. Jsou proto přizpůsobeni příjmu a trávení rostlinné potravy. Obličejová část lebky je zvětšená, lichokopytníci mají ostré řezáky a silné pysky k ukusování stébel a listí, třenové zuby jsou molarizované, tzn. vypadají jako stoličky a mají i stejnou funkci, což zvyšuje skusnou plochu. Třenové zuby i stoličky, mají vysoké korunky a jejich sklovina je zřasená. Špičáky často úplně chybí. Většina lichokopytníků má 44 zubů.
Žaludek je jednoduchý, trávení celulózy probíhá, až v objemném slepém střevu, trávicí trubice jsou totiž osídlené symbiotickými bakteriemi, které rozkládají jinak nestravitelnou rostlinnou potravu.
Osa končetin, prochází třetím prstem, na něm také spočívá váha těla. Ostatní prsty, mohou být do určité míry redukované, palec chybí vždy. Nejdále redukce prstů pokročila u koňovitých, kde se z ostatních prstů zachovaly jen bodcovité kosti přiléhající na záprstní kost třetího prstu. Prsty bývají kryté rohovitým kopytem. Klíční kost chybí, loketní kost je redukovaná a její zbytky, jsou srostlé s kostí vřetení, podobně jako na zadní končetině, kde je zbytek lýtkové kosti, pouhým výběžkem holenní kosti. Tapíři mají na předních nohách čtyři prsty, na zadních tři. Končetiny nosorožců, jsou zakončeny třemi prsty a koňovití (koně, zebry, osli) mají jeden prst přeměněn v dokonalé kopyto. Za povšimnutí stojí u lichokopytníků i celková úprava délky a zakloubení jednotlivých kostí končetin, které jsou uzpůsobeny k rychlému běhu

rozmnožování

Děloha lichokopytníků je dvourohá, placenta je rozptýlená a nepravá. Přestup živin a kyslíku je tak ztížen, ale po porodu nedochází ke krvácení. Lichokopytníci po dlouhé březosti rodí jedno, vzácně dvě, plně vyvinutá mláďata.

ČELEDĚ

Do současnosti, přežily tři čeledi navzájem nepříliš si podobných zvířat.
Tapírovití, jsou primitivní lichokopytníci. Horní pysk, je protažen v krátký chobot. Na předních končetinách, mají čtyři funkční prsty, na zadních tři.
Nosorožcovití, jsou velká zvířata s rohovinovými rohy, kteří nemají kostěný podklad. Na předních i na zadních končetinách, mají po třech prstech.
Koňovtití, je čeleď štíhlých zvířat, uzpůsobených k rychlému běhu. Mají zachovaný pouze jediný, třetí prst, chráněný mohutným kopytem. Dál se dělí na zebry, osli a koně.

ZÁSTUPCI př
• Tapír indický 2,5 m dlouhý a 110-250 kg vážící. Lichokopytník s dlouhým tělem a chobotovitě prodlouženým horním pyskem. Na předních nohách 4, na zadních 3 prsty s malými kopyty, ocas je krátký. Dobře plave, žije na Malajském poloostrově a na ostrově Sumatra.
•
Zebra Böhmova
Typický savec, východoafrických národních parků. Březost zeber trvá 12-14 měsíců. Je schopna běžet až 50 km/h, ale jen asi pět minut.