Sopky

Úvod
Ačkoli se nám zemský povrch jeví jako pevný, jeho části se velmi malou rychlostí pohybují, občas dojde k prudšímu otřesu, což se projeví zemětřesením nebo sopečnou činností. Síla zemětřesení se pohybuje od mírných záchvěvů až po ničivé otřesy, kterým mohou padnout za oběť i celá velká města. Při sopečných výbuších je z nitra Země do vzduchu vymršťována roztavená hornina – do červena rozžhavené magma.

Sopky
Některé sopky např. na Havaji jsou trhliny v zemském povrchu, jimiž magma uniká nepřetržitě. Mnohé sopky (např.sicilská Etna)mají podobu kuželovitých hor vzniklých opakovanými erupcemi. Při některých výbuších se žhavá láva (magma, které proniká na zemský povrch) vylévá otvorem na vrcholku sopky (sopouchem) a do ovzduší se uvolňují mraky kouře a popela. Jindy stéká žhavé bahno po svahu sopky. Některé erupce mají takovou sílu, že sopečnou horu roztrhají.

Vznik sopek
Téměř všechny sopky vznikají v hraničních oblastech zemských desek a to hlavně v tichomořském „ohnivém prstenci“. K nejmocnějším erupcím dochází tam, kde se desky srážejí. Hornina, která je stlačována do nitra země, se roztaví cestou k zemskému povrchu zhoustne a vyvolá velmi bouřlivou sopečnou činnost (např.filipínská sopka Pinatubo).
V místech, kde se desky rozestupují, existují také podmořské sopky, jimiž soustavně a poměrně klidně uniká magma do vody.

Druhy sopek
Tvar sopky záleží na složení vyvrhované hmoty. Na hranici zemských desek je magma husté a výbuchy prudké; ztuhlá láva zde vytváří vysoké sopečné kužely (např. japonská sopka Fudži)
Láva je zanedlouho převrstvena popelem, který při další erupci opět mizí pod lávou. Vrstvy popela a lávy se střídají, a proto se kužel takovéto sopky nazývá smíšený. Štítová sopka např. Mauna Loa na Havaji vzniká v oblasti rozestupujících se desek a vyznačuje se kupolovitým tvarem. Škvárový kužel je tvořen popelem a úlomky pevného magmatu.

Příhoda
19.2.1943 objevil jeden mexický rolník na svém poli trhlinu, ze které stoupal dým. V noci se odtud ozval výbuch a ráno na jeho poli stál 9. metrový kužel, z jehož vrcholku stále ještě létal popel a úlomky hornin. Zrodila se nová sopka, koncem roku dosáhla sopečná hora výšky 300 metrů a pohřbila pod sebou vesnici Paricutin, jejíž jméno dostala. V další fázi začala z vrcholu vytékat láva, která zničila městečko vzdáleno 10 kilometrů po deseti letech své činnosti utichla a zůstává v klidu dosud. Sopky nikdy nevznikají náhodně. Jejich činnost je vždy svázána s místy, kde je k povrchu vynášeno hlubinné teplo v podobě rozžhavených hornin zvaných magma.
Dosáhne-li magma zemského povrchu, říká se mu láva. A utuhlá láva pak tvoří různé druhy sopečných hornin, které mohou být sypké jako např. sopečný popel, kusové lapilly, velké pumice nebo pěnová pemza, ale také mohou vytvářet tvrdou krustu. Řídké lávy, tekoucí jako řeka, mohou zaplavit rozsáhlá území a vytvářet lávové příkrovy a plošiny.