Bermůdský trojúhelník

Proslulý Bermůdský trojúhelník není jediným místem na světě, kde se dějí podivné události. Podobným místem je také oblast Pacifiku nedaleko Japonska, přesněji, mezi Iwo Jimem a Marcus Islandem. Dostala výmluvný název - -- Ďábelské moře. Místní rybáři o tomto místě tvrdí, že je osídleno ďábly a zlými duchy, kteří nemilosrdně ničí jejich lodě.

Mizející lodě
Zmizelo jich tady skutečně hodně. Do černé listiny nezvěstných se například zapsala rybářská loď Eleventh Myoin Maru, která zmizela beze stopy 18. září 1952. Celou záležitostí se zabývala Japonská kancelář námořní bezpečnosti a vědci z Tokijské univerzity. Při důkladném zkoumání široké námořní oblasti a pravděpodobného místa nehody bylo zjištěno, že zde velice často dochází k výbuchům podmořských sopek, což by celou záležitost vysvětlovalo. Na dně oceánu byl objeven zcela nový vulkán, který dostal jméno Myoin-sho. O několik týdnů později byla domněnka potvrzena: ve vzorcích lávy, vyzvednutých ze dna oceánu, objevili vědci mikročástice pocházející ze zmizelého plavidla. Jestliže zbyly z rybářské lodi pouze částečky pozorovatelné pod mikroskopem, dá se předpokládat, že šlo o mimořádně silnou erupci.
Stanovisko k činnosti sopek pod mořskou hladinou v oblasti Bermud se zabývá R. L. Carsten. Ten také na toto téma napsal: ,,V místě vzniku sopky není mořské dno pravděpodobně silnější než 50 mil, je tedy ve vztahu k zemské kůře jenom tenkým povlakem. Jsou v něm hluboké trhliny a štěrbiny vzniklé nerovnoměrným ochlazováním a smršťováním. Podél těchto kritických čar se žhavá láva tlačí vzhůru, nakonec vybuchuje a vylévá se do moře. Podmořská sopečná činnost je však od pozemské odlišná. Na pevnině se roztavená hornina, plyny a další vulkanická hmota dostávají do ovzduší otevřeným kráterem. Na mořském dně si sopka musí poradit s obrovskou váhou vody, která na něm spočívá. Přes jejich obrovský tlak se však vulkanická činnost nezastavuje, sopka se postupně dere vzhůru tlumenými výbuchy spojenými s výronem lávy."
Můžeme si tedy představit, co se v takovém okamžiku děje na hladině moře. V závislosti na síle výbuchu vzniká vlnobití nejen v místě zrodu nové sopky či v místě už známého vulkánu, ale i širokém okolí. Nejznámější případ tohoto druhu byl zaznamenán v předminulém století. V roce 1860 explodoval malý ostrůvek vzniklý sopečnou činností -- Krakatau -- ležící mezi Jávou a Sumatrou. Výbuch tehdy vytvořil třicetimetrovou vlnu, která způsobila smrt desetitisíců lidí. Mohutnost vlny byla zaznamenána při pobřeží Indického oceánu a na Hoornova mysu, který obešla a pronikla do Atlantiku. Dokonce ji bylo možné zaregistrovat i v průlivu La Manche. Ozvěnu exploze slyšeli obyvatelé Filipín, Austrálie a na Madagaskaru, vzdáleném 3000 mil! Mrak sopečného prachu chrlený z útrob Krakatau se vznesl do stratosféry a téměř celý rok způsoboval na zeměkouli vskutku zajímavé západy Slunce. Poslední velký výbuch Krakatau v roce 1883 už nebyl tak mohutný. Přesto bylo do atmosféry vyvrženo 18 km krychlových skalního podkladu a na západní Jávě zahynulo 36 000 lidí. Tedy obrovská, ničivá síla!
Připouští se, že výbuch podmořské sopky Myoin-sho nepatřil k nejsilnějším. Byl však natolik mohutný, aby zničil loď, která se nacházela v její blízkosti.
V Ďábelském moři zmizela také japonská obchodní loď Fith-Kaiyo-Maru. Tento případ má však podivné pozadí. Na moři ani pod jeho hladinou nebyly totiž nalezeny žádné stopy katastrofy, přestože loď, jak se později potvrdilo, přepravovala ve svých prostorách 30 tun oleje, který by na hladině moře musel nezbytně zanechat mastné skvrny, pokud ovšem šlo o katastrofu.

Podobnost čistě náhodná?
Zvláště markantně se Ďábelské moře předvedlo v letech 1950--1954. V té době zmizelo v oblasti deset lodí a více než sto lidí. Vyprovokovalo to další akci japonské vlády, která vyslala vědeckou expedici na lodi Kaio Maru V. Tato výprava skončila naprostým fiaskem. Loď s celou posádkou i vědci beze stopy zmizela.
Oblast Ďábelského moře byla velice podrobně zkoumána pomocí amerických letadel. Bylo potvrzeno, že má v podstatě stejnou rozlohu jako oblast smrtícího Bermudského trojúhelníku. Společné mají ještě to, že v obou oblastech leží magnetický a geografický pól na 80. poledníku, který tvoří západní hranici ,,trojúhelníku", a po protnutí severního pólu procházejí jako 150. poledník Ďábelským mořem.
Americký vědec I. Sanderson tvrdí, že takových nebezpečných míst můžeme ve světových oceánech napočítat nejméně deset. Je zajímavé, tvrdí tento muž, že se vyskytují na stejné geografické šířce jako Bermudy. Na severu od rovníku, právě tak jako na jih od něho, a to ve stejných vzdálenostech.
Aleš Hruška, odborník na paralelní světy, se dokonce domnívá, že tato místa mohou přenášet lodě a letadla do jiného bodu v prostoru a čase. Je údajně možné, že rybářská loď Eleventh Myoin Maru vplula do tohoto bodu a byla ,,odmrštěna" do pravěkých dob, kdy se utvářel svět. Zde se stala rybářská bárka s posádkou obětí vulkanické činnosti naší Země. Podle A. Hrušky se takovýto skok v čase udál před několika lety na letišti v Miami. Dopravní letoun National Airlines -- Boeing 727, sledovaný obsluhou pozemní stanice na obrazovce radiolokátoru, náhle zmizel, aby se na ní objevil teprve po dalších deseti minutách. Když přistál, a to bez problémů, cestující byli vítáni, jako by vstali z mrtvých. Posádka zírala na techniky jako hypnotizovaná, co se vlastně děje. Jeden z techniků totiž křikl na pilota: ,,Člověče! Vždyť vy jste už deset minut byli na onom světě!"
Když si cestující porovnali čas na svých hodinkách s letištními, jejich hodinky byly zpožděny o deset minut.