Nejvyšší hory světa

Asie je největší světadíl se značně členitým povrchem. Průměrná nadmořská výška 960m je nejvyšší ze všech trvale obydlených kontinentů a přesahuje ji pouze Antarktida (2 200m.n.m.). Hory zaujímají zvláště střed kontinentu, kde se v pohořích Himaláj a Karákoram nachází všech čtrnáct osmitisícových hor - nejvyšších hor světa.

Himaláje patří mezi mladé hory, které vznikly asi před 50 mil. lety kolizí litosferických desek, při které došlo ke zlomům skal. Jejich růst se odhaduje na 3 - 5 cm za rok.

Mezi nejvyšší hory světa řadíme:

1. Mount Everest / Gomolangma Feng / Sagarmatha (Nejvyšší hora světa - 8 848 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 27° 59´ s. š. / 86° 55´ v. d. , Mahalangur - Himál (Nepál/Tibet)
Prvovýstup: 29. května 1953 Edmund Hillary a Tenzing Norgay
Mount Everest byl vytvořen asi před 325 mil. lety na dně pravěkého moře. Pokoušelo se o něj víc jak 250 výprav z celého světa. Do roku 2006 na něj vystoupili tito Češi: Leopold Sulovský (1991), Josef Nežerka (1996), Radek Jaroš a Vladimír Nosek (oba 1998), David Fojtík (2006)

2. K2 / Čchokori / Qogir Feng (Nejobtížnější osmitisícovka - 8 611 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 35° 53´ s. š. / 76° 31´ v. d. , Karakoram, Baltoro Mustagh (Čína/Pákistán)
Prvovýstup: 31. července 1954 Achille Compagnoni a Lino Lacedelli
K2 je druhá nejvyšší hora světa, zato nejobtížnější na lezení. Proti Everestu ji zdolala desetina horolezců. Čeští horolezci se ji pokoušeli zdolat s domácími i zahraničními výpravami, přesto uspěl jen náš nejúspěšnější himalájský lezec Josef Rakoncaj, který ji zdolal jako jediný člověk dvakrát (1983, 1986)

3. Kangchenjunga ( 8 586 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 27° 42´ s. š. / 88° 09´ v. d. , Východní Himaláj (Nepál/Sikkim)
Prvovýstup: 25. května 1955 George Band a Joe Brown
Třetí nejvyšší hora Kangchenjunga se jeví jako nejmocnější mezi ostatními osmitisícovkami, poněvadž leží v masívu se sedmi vrcholy, z nichž čtyři převyšují 8 000 metrů. Vinou nepřesného měření byla v 19. století uctívána jako nejvyšší hora světa. Do roku 2003 na ni vystoupili tito Češi: Ludovít Záhoranský (1981), Martin Minařík a Radek Jaroš (oba 2002)

4. Lhotse (8 516 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 27° 58´ s. š. / 86° 56´ v. d. , Himaláj - Mahalangur (Tibet/Nepál)
Prvovýstup: 18. května 1956 Fritz Luchsinger a Ernst Reiss
Kilometr dlouhý hřeben mezi Lhotse a jejím jižním vrcholem Lhotse Shar (8 398 m) tvoří hranici mezi Nepálem a Tibetem. Před rokem 1921, kdy ji pojmenovala průzkumná výprava v překladu Jižní hora, nesla název E1. Na vrcholy Lhotse a Lhotse Shar vystoupili do roku 2003 tito Češi: Ivan Exnar (1979), Josef Šimůnek, Soňa Vomáčková, Zdeněk Hrubý, Josef Morávek (všichni 1 999), Jarýk Stejskal a Josef Rakoncaj (oba 1984)

5. Makalu / Kamalung ( 8 463 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 27° 53´ s. š. / 87° 05´ v. d. , Himaláj (Tibet/Nepál)
Prvovýstup: 15. května 1955 Jean Couzy a Lionel Terray
Makalu byl pro svou mohutnost mnohými horolezeckými výpravami zaměňován s jihozápadní stranou Everestu. Z toho taky vyplývá jeho jméno, v tibetském sanskrtu Maha - kala, znamenající Velký černý. Na Makalu do roku 2003 vystoupili tito čeští horolezci: Karel Schubert (1976), Leopold Sulovský (1993), Josef Šimůnek a Soňa Vomáčková (oba 1998)

6. Cho Oyu ( 8 201 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 28° 06´ s. š. / 86° 40´ v. d. , Himaláj - Mahalangur (Tibet/Nepál)
Prvovýstup: 19. října 1954 Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama a Herbert Tichý
Cho Oyu znamená ve starém tibetském jazyce Tyrkysová bohyně, čímž šíří pověst kouzelné hory. Díky postavení blízko k Everestu se jí průzkumné výpravy nejprve nevěnovaly, blíže byla prozkoumána až v 50. letech 20. století. Z českých horolezců na ni do roku 2003 vystoupili: Dina Štěrbová (1984), Jarýk Stejskal (1985), Josef Rakoncaj (1990), Zdeněk Hrubý, Ladislav Kamarád, Stanislav Šilhán (všichni 1994), Ladislav Drda, Ota Louka, Vladimír Myšík, Otakar Srovnal (všichni 1995), Luboš Bečák, Martin Otta (oba 1996), Tomáš Sláma (1997), Václav Pátek a Vladimír Smrž (oba 2000)

7. Dhaulagiri (8 167 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 28° 42´ s. š. / 83° 30´ v. d. , Himaláj - Dhaulagiri Himál (Nepál)
Prvovýstup: 13. května 1960 Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer a Albin Schelbert
Před rokem 1848 byl uctíván jako nejvyšší hora světa. Dnes sedmá nejvyšší hora po objevení Everestu a K2 neupadla do zapomnění - leží na karavanní stezce do Tibetu a tisíce poutníků se jí denně klaní. Do roku 2003 na ni vystoupili tito Češi: Jan Šimon , Karel Jakeš, Jarýk Stejskal (všichni 1984), Leopold Sulovský, Stanislav Šilhán (oba 1990)

8. Manaslu (8 163 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 28° 33´ s. š. / 84° 33´ v. d. Himaláj - Gurkha (Nepál)
Prvovýstup: 9. května 1956 Toshia Imanishi a Gyalzen Norbu
Tato osmitisícová hora leží v horském území zvaném Kutang. Dřívější označení Kutang I, které dostala v roce 1933, znamená v tibetštině třeskot.Až do poloviny minulého století byla zapomenuta, až v roce 1950 ji poprvé nafotil H. W. Tilman. Na Manaslu vylezli do roku 2003 tito čeští horolezci: Josef Rakoncaj (1989) a Martin Minařík (1999)

9. Nanga Parbat (8 167 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 35° 14´ s. š. / 74° 35´ v. d. Himaláj - Pandžáb (Pákistán)
Prvovýstup: 3. července 1953 Hermann Buhl
Devátá nejvyšší hora vyčnívá až 4,5 km nad okolní terén, poněvadž kolem sebe nemá další podobně vysoké hory. Její stěny , Rupálská a Diamirská, patří se svými 4 500 m a 3 500 m mezi nejvyšší stěny na světě. Do roku 2003 na ni vystoupali tito Češi: Josef Nežerka a Josef Rakoncaj (oba 1992)

10. Annapurna (8 091 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 28° 36´ s. š. / 83° 49´ v. d. Himaláj - Kali Gandaki a Marsyandi (Nepál)
Prvovýstup: 3. června 1950 Maurice Herzog a Louis Lachenal
Mezi nepálským jihem a tibetským severem, ve skupině osmi osmitisícových vrcholů, stojí také Annapurna. Na západě ji obklopuje dalších pět sedmitisícových vrcholů. Poprvé byla spatřena roku 1949 po otevření hranic po druhé světové válce. Do roku 2003 na ni vystoupili tito čeští horolezci: Josef Rakoncaj (1988), Josef Nežerka a Jindřich Martiš (oba 1988)

11. Gasherbrum I (8 068 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 35° 43´ s. š. / 76° 42´ v. d. , Karakoram, Baltoro Mustagh (Čína/Pákistán)
Prvovýstup: 5. července 1958 Andrew Kauffman a Peter Schoening
Gasherbrum I je druhou nejvyšší horou Karakorumu a poprvé se zapsal do podvědomí horolezců v roce 1909, kdy ho vyfotil Ital Vittorio Sella, účastník výpravy vévody Abruzzského. Od indické zeměměřičské společnosti dostal název K5, dobrodruh Martin Conway ho pojmenoval Hidden Peak - Skrytý vrchol. Na Gasherbrum I vylezli tito češi: Zdeněk Hrubý, Stanislav Šilhán, Vladimír Myšík (všichni 1997)

12. Broad Peak (8 047 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 35° 48´ s. š. / 76° 34´ v. d. , Karakoram, Baltoro Mustagh (Čína/Pákistán)
Prvovýstup: 9. června 1957 Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck a Fritz Wintersteller
Broad Peak neboli Široká hora je obklopena osmitisícovými vrcholy K2, Gasherbrum I a Gasherbrum II, všechny čtyři osmitisícovky tvoří hraniční předěl v rozvodí řek Shaksgam. Před začátkem války mezi Indií a Pákistánem Patřilo toto území Kašmíru Indii. Na vrchol vylezl jediný český horolezec - Josef Rakoncaj (1986)

13. Shisha Pangma (8 046 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 28° 21´ s. š. / 85° 47´ v. d. , Centrální Himaláj (Tibet)
Prvovýstup: 2. května 1964 10 horolezců pod vedením Hsu Ching
Shisha Pangma leží v jižním Tibetu, 11 km od hranic Nepálu. Je to poslední osmitisícovka, na niž horolezci vylezli a byla dlouho ukryta i očím cizinců. Horu místní obyvatelé pojmenovali podle blízkosti travnatých pastvin - Shisha Pangma znamená horský hřeben vystupující z travnaté roviny. Do roku 2003 se na centrální vrchol měřící 8 013 m dostali tito čeští horolezci: Josef Rakoncaj (1990), Oldřich Rypl, Stanislav Šilhán (oba 1995), Petr Skřivánek, Josef Šimůnek (oba 1995), Petr Novák, Milan Sedláček (oba 2002)

14. Gasherbrum II (Nejlehčí osmitisícovka - 8 035 m. n. m.)

Zeměpisná poloha: 35° 46´ s. š. / 76° 39´ v. d. Karakoram, Baltoro Mustagh (Čína/Pákistán)
Prvovýstup: 8. července 1956 Josef Larch, Fritz Moravec a Hans Willenpart
Gasherbrum II stojí veskupině šesti hor označených Gasherbrum I - VI, proto přesto, že je to osmitisícová hora, není dobře viditelný. Je označován také šiframi G II nebo K4. Na vrchol vylezli do roku 2003 tito češi: Dina Štěrbová (1988), Tomáš Bradáč, Ladislav Drda, Zdeněk Hrubý, Ladislav Kamarád, Zdeněk Myšík, Miloslav Palacký, Luboš Pavlík, Josef Rybička, Pavel Plšek, Jiří Šmíd (všichni 1997)

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek

1. Reinhold Messner (Ital) - 1970-1986
2. Jerzy Kukuczka (Polák) - 1979-1987
3. Erhard Loretan (Švýcar) - 1982-1995
4. Carlos Carsolio (Mexičan) - 1985-1996
5. Krzysztof Wielicki (Polák) - 1980-1996
6. Juanito Oiarzabal (Španěl/Bask) - 1985-1999
7. Sergio Martini (Ital) - 1976-2000
8. Hong-Gil Um (Korejec) - 1988-2000
9. Park Young Seok (Korejec) - 1993-2001
10.Alberto Inurrategi (Španěl/Bask) - 1991-2002
11.Han Wang Yong (Korejec) - 1994-2003
12.Ed Viesturs (Američan) - 1989-2005
13.Alan Hinkes (Brit) - 1987-2005

Osnova:

I. Úvod: Seznámení s obsahem výkladu
II. Stať:
a) Mount Eveverst
b) K2
c) Kangchenjunga
d) Lhotse
e) Makalu
f) Cho Oyu
g) Dhaulagiri
h) Manaslu
i) Nanga Parbat
j) Annapurna
k) Gasherbrum I
l) Broad Peak
m) Shisha Pangma
n) Gasherbrum II
III. Závěr: Seznam nejlepších horolezců

Použitá literatura:

Pavel Červinka, Richard Braun: Zeměpis pro ZŠ - Asie, Pedagogické nakladatelství Scientia, str.6
Reinhold Messner: Moje osmitisícovky, nakladatelství Tatran
Josef Rakoncaj, Miloň Jasanský: České himalájské dobrodružství, Knižní klub
www.wikipedia.cz
www.everestnews.com
www.google.com/ google Earth