Masajové

Masajové

Masajové jsou poměrně velký národ žijící na rozsáhlém území rovníkové Afriky, na hranicích států Keni a Tanzanie. Obývají i území nejznámějšího afrického národního parku Serengeti v těsné blízkosti kráteru Ngoro-Ngoro, kde je největší koncentrace divoce žijících zvířat na světě. S příchodem od východoafrické příkopové propadliny a nížin mezi jezerem Turkana a Kilimandžárem si Masajové dávali na čas. Do hraniční oblasti přišli od Rudolfova jezera, kde sídlili kolem roku 1500. O zemi jejich původu se vedou dohady - někteří tvrdí, že vytvořily egyptskou kulturu, jiní že byli národem královny ze Sáby. Z území dnešního Súdanu se začali stěhovat teprve na začátku 17. století, ale díky jejich kočovně pasteveckému způsobu života a dominantní povaze se velmi rychle rozšířili a ovládli okolní kmeny. Masajové způsob života ani na prahu třetího tisíciletí téměř nezměnili a více či méně úspěšně odolávají stále sílícím globalizačním vlivům. Atmosféra dob dávno minulých je patrná Maryině vesnici, ležící v západním cípu Národní rezervace Masai Mara na jihu Keni. Už z dálky vypadá masajská vesnice-enkang nepřístupně. V každé vesnici vládne pevný řád, stařešina nebo medicinman. Masajové, kterých je v současné době 140 tisíc, nemají žádné náčelníky ani krále, věří v jediného boha i když jsou většinou pokřtěni, každá obec tvořená několika z hlíny uplácanými kruhovými domky a obehnaná plotem spleteným z větví je samostatným celkem. Chatrče jsou bez oken, vstupní chodba nikdy neústí přímo do hlavní místnosti. Slouží tak jako ochrana před vlivy počasí. Loupež není ve zdejších poměrech zavrženíhodná. Masajové totiž věří, že všechen dobytek je dar masajskému lidu od bohů. Patří tedy všem, a proč si občas nějaký ten kousek "nepůjčit" od sousedů? Od pradávna je základním pokrmem Masajů nápoj z mléka smíchaného s krví. Krev se získává naříznutím krční tepny živému dobytčeti. Není-li k dispozici tento druh nápoje, nabízí se jiný. Je pojmenován jako mursik a vyrábí se způsobem ještě pikantnějším. Mléko je fermentováno kravskou močí a výkaly. Prý má méně cholesterolu! V dnešní době mají ale k jídlu většinou ovesnou kaši s masem –ugali-. Co trápí Masaje v současné době? Nedostatek půdy. Na územích, která jim odpradávna patřila, byly založeny národní parky a rezervace, kde není pastevectví povoleno. Ze severu se navíc stále rozpínají farmáři. Toto vše nutí Masaje opustit způsob života, který provozovali po dlouhá staletí. Evropany v minulosti opovrhovali, rostoucí příliv návštěvníků ale mění i je. Podél silnice můžete potkat několik mladých válečníků, kteří vám rádi za peníze zapozují. Stačí mít dva dolary. Návštěva vesnice pak stojí padesátku a bez bakšiše si s vámi těžko promluví. Když se z masajského chlapce stává muž-aneb jak se stane ze Sokolka-Morani.
Pro masajsého chlapce končí jeho bezstarostné dětsví okamžikem, kdy se jeho rodiče rozhodnou udělat ho dospělým. Bývá to mezi 13 až 18 rokem chlapcova života. Jako u jiných přírodních národů i u masajů musí hoch vykonat zkoušku dospělosti. Ale u masajů je obzvláště náročná. Masajové mohou vykonávat tuto zkoušku pouze v určitém období roku ( duben až červen). Kdo ji neprodělá v této době musí počkat další rok. Jako první znak dospělosti se chlapci provede obřízka. Potom se po celou dobu zkoušky smí oblékat jen do černého a má obličej pomalovaný bílými ornamenty. Od této chvíle se takto ustrojenému chlapci říká Silikoa. Sikoliové odchází na tři měsíce do buše, kde musí dokázat umění přežít v divoké krajině, hemžící se nebezpečnými šelmami. Živí se pouze tím, co najdou nebo uloví. Spí volně mimo vesnici. Někteří Sikoliové zůstávají osamoceni, jiní se sdružují do několikačlenných skupin. Po té se z nich stávají Morani-hrdí válečníci. Vysocí tmaví, i když nejsou černošského původu. U dívek je to podobné-pokud si je některý z moranů vyhlédne, podstoupí obřízku a může se vdávat. Svatbou ale pro ni, alespoň co se věrnosti týče, nic nekončí. Sexuální styk s jejími dřívějšími přáteli je zcela běžný, stejně tak jako mnohoženství u mužů. Masajové sice už nebojují, přesto stále budí úctu. Nejúžasnější je pohled na masajského bojovníka opřeného o oštěp či dřevěnou hůl, stojícího na jedné noze jako čáp a hledícího do dálky.