Sopečná činnost

Sopečná činnost (vulkanismus) je souborný název pro zjevy provázející vystupování žhavotekutého sopečného magmatu z hluboko položených magmatických krbů do svrchních částí zemské kůry nebo až na povrch. Patří k nim tedy vznik všech typů sopek, vznik všech vyvřelých těles žilných i hlubinných, vystupování horkých plynů a par. Sopečná činnost vyvolává také otřesy země, které mají obyčejně značně vysoko položené ohnisko a jsou proto jen menšího plošného rozsahu.
Vulkány odedávna přitahují pozornost člověka. Mnohé národy v minulosti, ale i dnes, považují sopky za posvátné anebo sídla bohů. Již staří Řekové uctívali boha ohně Héfaista, který sídlil pod činnými sopkami. Římané tohoto boha převzali a přejmenovali na Vulkána a odtud pochází i název pro sopky – vulkány.
Chování sopky záleží na složení a struktuře zemské kůry v jejím okolí a na stupni tuhosti lávy. Erupcí je několik typů, pojmenovaných podle jejich charakterů:

Pliniovský typ erupce je způsoben výbuchem plynů, které se nahromadily pod ucpaným kráterem. Exploze vytvoří kráterový komín, jímž jsou rozžhavený popel, lapily a pumy vystřelovány vysoko do vzduchu. Erupce bývají prudké a výbušné. Právě tímto způsobem vybuchla sopka Vesuv roku 79 n. l. Pod jejím popelem bylo pohřbeno město Pompeje,kde došlo ke katastrofální vulkanické erupci,která pohřbila město a zaclonila Slunce v pravé poledne.Město bylo pokryto silnou vrstvou popele,tím pádem vzduch neměl přístup a téměř vše se zachovalo a zůstalo tak, jak bylo před výbuchem.
Peléiský typ erupce je prakticky nejničivější typ erupce.Když exploduje,pomalu vytlačuje kráterovou „zátku“ a vysoko do stratosféry vymrští piliniovský sloup popela a kusy žhavé lávy.Zároveň se dolů valí smrtící lavina žhavých plynů a popele.
Strombolský typ erupce nemívá oproti Pliniovskému a Peleiskému katastrofální následky.Bývá „hlučný a velkolepý“. Žhavá láva je vymršťována vzhůru, ale obvykle padá zpět do kráteru, způsobené škody jsou tudíž malé. Podívaná na tento výbuch je z dostatečné vzdálenosti nejen bezpečná, ale i atraktivní a proto bývá často sledována obyvateli, vědci i turisty.
Havajský typ erupce vzniká jen zřídka. Je charakteristický pomalým vytékáním velmi řídké lávy ze širokého nízkého kráteru. To je výhodné pro zemědělce, neboť sopečné oblasti jsou dnes díky vysokého obsahu minerálních látek velice úrodné.

Dostatečně mohutná sopečná erupce může silně zasáhnout nejen do života lidí žijících na svazích sopky a v jejím blízkém okolí, může ovlivnit i oblasti mnohem vzdálenější. Velké množství do vzduchu vymrštěného popela a nečistot totiž může vést k rozsáhlým podnebným změnám přetrvávajícím rok i déle na celé polokouli. Kapitolou samou o sobě jsou pak exploze sopečných ostrovů, které mohou být doprovázeny obrovskými tsunami.