boubínský prales

přírodní rezervace vstupujeme kolem jezírka, které dříve sloužilo jako shromaždiště vytěženého dřeva pro lenorské sklárny, odkud polena putovala "vodní cestou" do továrny. Leží v nadmořské výšce 925 metrů, jeho rozloha činé 0,37 ha a největší hloubka u výpusti je cca 4 metry.
Než se vydáme po naučné stezce na prohlídku přírodní rezervace, je vždycky dobře vědět něco z minulosti. Boubínská pralesní rezervace leží na jihovýchodním úpatí hory Boubín (1362 m) a vyhlášená byla již v roce 1858. Hlavní zásluhu na tom má vimperský lesmistr Josef John, správce schwarzenberských lesů. Josef John už v roce 1851 vybral a označil osm lesních ploch, kde byly nejlépe zachovány porosty původních hraničních hvozdů. Potom začal jednat s majitelem panství Johannem Adolfem II. Schwarzenbergem o možnosti zachovat původní stav porostů. Johann Adolf později opravdu zřídil jakousi soukromou přírodní rezervaci, jejíž výměra činila přibližně 150 hektarů.

V roce 1870 však silná vichřice zničila velkou část pralesa a zachováno zůstalo jen 47 hektarů z původní plochy. Státní přírodní rezervací byl Boubínský prales vyhlášen v roce 1933 a v roce 1958 u příležitosti 100. výročí ochrany Boubína byla plocha chráněného území rozšířena přibližně na současný stav, což činí více než 600 hektarů.

Boubínský prales leží v nadmořské výšce mezi 920 až 1110 metry a dnešní přesná rozloha se uvádí jako 666,41 ha.

Geologické složení podloží tvoří ruly, svory a hrubozrnné žuly. Prales je především tvořen buky, smrky a jedlemi, z nichž někteří jedinci jsou starší než čtyři stovky let. V porostu můžeme jako roztroušené vidět také jilmy, jeřáby nebo borovice. Nejvyšší boubínský smrk, tak zvaný "Král smrků", padl při sněhové bouři dne 4. prosince 1970. Byl vysoký 57,2 metrů, ve výšce 1,3 m od země činil obvod jeho kmene více než pět metrů a objem dřeva byl vyčíslen na 30 kubických metrů.

Nejzajímavějším úkazem Boubínského pralesa jsou tak zvané chůdové kořeny, kořeny narostlé harfovitě a další růstové deformace.

Ještě bychom měli vědět, jací zástupci chráněné fauny a flóry se ve zdejším pralese vyskytují. Z rostlin uvedu alespoň vraní oko čtyřlisté, mléčivce alpského, kokořík přeslenatý a plavuň pučivou. Ze živočichů pak strakapouda bělohřbetého, puštíka bělavého či plšíka lískového.

Pokud si necháte poradit a půjdete na Boubín cestou od Zátoně, nevynechte ještě jednu zajímavost. Na jižním svahu vrchu Boubín je totiž přírodní památka jmenující se Jilmová skála. Jde o neobvyklý sklaní útvar situovaný nedaleko od železniční zastávky Zátoň. Podle této skály bylo pojmenováno celé území o velikosti asi 800 hektarů, které tvoří jakousi vstupní oblast do Boubínské rezervace. Území Jilmová skála je lesní komplex zarostlý bučinami, jedlemi a smrky a je to zřejmě nejzachovalejší část zátoňského polesí.

Takhle tedy vypadá historie a současnost nejvíce navštěvované části Šumavy, Boubínského pralesa. A protože jsou prázdniny a dovolené, nechte se zlákat a vydejte se na Boubín. Vždyť kromě popsané rezervace je na vrcholu hory nově postavená rozhledna a kromě ní také chráněný trigonometrický bod I. řádu a malý obelisk s nápisem "Kardinal Fürst von Schwarzenberg 3. srpna 1867", který tu byl postaven jako připomínka návštěvy pražského arcibiskupa.