Třebíč

Název města
Jméno je odvozené z osobního jména, které pravděpodobně znělo „Třebek.“ Jméno Třebíč, původu Třebeč, znamená: ves, majetek, dvůr Třebkův. Podoba Třebíč vznikla nejspíše vytvořením nového nominativu k pádům do Třebče, v Třebči apod.

Historie
Na počátku 12. století se na území města rozkládal Třebečský les. Prvním pevným bodem a jediným zachovaným pramenem je založení benediktinského kláštera r. 1101 Přemyslovci, Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Klášter byl vybudován na křižovatce významných cest, a tak z této osady ve 13. století stalo jedno z největších tržišť u nás. Roku 1277 se objevila listina, v níž se poprvé zmínka o Třebíči jako o městě a v roce 1335 markrabě Karel, pozdější král a císař Karel IV., povýšil Třebíč na město královské.
V době husitských válek bylo město dobyto a spolu s Ivančicemi se stalo oporou husitů na Moravě. V polovině 15. století Třebíč značně poničil uherský král Matyáš Korvín při válce s Jiřím z Poděbrad. Z rozvinutého, obchodně a řemeslně vyspělého města zbyly ohořelé a opuštěné trosky. Třebíčské panství několikrát vystřídalo majitele. Mezi nejvýznamnější patřil Smil Osovský, pod jehož vládou dosáhlo město jednoho z největších rozkvětů.
Roku 1525 byli z benediktýnského kláštera vyhnáni poslední mniši a klášter přešel do vlastnictví světských majitelů, v polovině 16. století pak byl přestavěn na renesanční zámek. V roce 1599 postihl Třebíč asi jeden z největších požárů, který zničil 113 domů. Počátkem 16. století se městem prohnala povodeň a hned vzápětí vlna cholery. Koncem 16. a počátkem 17.století došlo k přílivu obyvatelstva německé národnosti.
V 17. století také židé vykupují domy na břehu řeku Jihlavy a vytvářejí „židovskou ulici,“ zárodek pozdějšího židovského města. V 18. století to byla jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. Poté počet obyvatel klesal, řed 2. světovou válkou tu žilo 300 židů, z nichž 270 zahynulo v době války v koncentračních táborech. Třebíčská židovská čtvrť
Je jedinou židovskou památkou na seznamu UNESCO a spolu se hřbitovem také jednou z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě. Ghetto se vyvíjelo již od 12. století, zachováno bylo 123 domů postavených v různých stavebních slozích. V roce 1985 byla čtvrť zasažena stoletou povodní, velká část ghetta byla zaplavena. Roku 1989 mělo být židovské město srovnáno se zemí a na jeho místě měly vyrůst panelové domy. Díky neustálým protestům židovských společenství a pro nedostatek peněz se nento zámět něpodařilo uskutečnit,
V době třicetileté války Třebíč ve srovnání s jinými městy neutrpěla příliš citelné ztráty. V 18. století došlo ke sporům s vrchností, a také k rekatolizace a germanizaci. Za vlády Marie Terezie byly vytvářeny manufakturní podniky, které v první polovině 19. století přerůstaly v továrny se strojním zařízením. Výrazné zastoupení mezi třebíčskými živnostmi měli soukeníci, tkalci, ale také koželuhové. Již ve 20. letech 19. století si získala Třebíč proslulost produkcí kravských kůží a teletin vhodných pro výrobu obuvi. Obchod byl silně poškozen přeložením starých dopravních směrů z Vídně do Prahy a z Brna přes Jihlavu do prahy. V době hospodářské krize (po 1. světové válce) na přelomu 20. a 30. let 20. století zkrachovala největší koželužnická a obuvnická firma Carl Budischowski. V roce 1931 Tomáš Baťa zakoupil bývalý závod Budischowski a postavil budovy Baťových závodů podle zlínských stavebních předloh.Ze stejné dílny pochází i domky v dělnické kolonii, které vytváří typické předměstí Třebíče, zvané Borovina.