Afrika-zajímavosti

Okavango - říční delta na okraji pouště
Afričané žijící v Keni pocházejí z více než 70 kmenových skupin. Rozdíly mezi nimi se stávají postupně stále méně výrazné, což je dáno přejímáním hodnot západní kultury. Tradiční hodnoty ztrácejí na významu také proto, že se lidé stěhují do měst, což vede k zániku rodiny a kmenové skupiny v její původní podobě. I když se navenek zdá, že se průměrný Afričan odloučil od kmenových zvyků, kmen je stále nejdůležitější částí jeho osobnosti. Pojďme se podívat na některé nejzajímavější kmeny, které v Keni žijí.
Masajové
Masajové se stali symbolem „kmenové“ Keni. Díky reputaci (často přehnané) nelítostných válečníků a pyšnému chování se podařilo Masajům zůstat mimo hlavní proud rozvoje v Keni a stále se starají o stáda svého dobytka v oblasti jižně od Nairobi. Většina těchto lidí, kteří kombinují válečnictví s pastevectvím stále ještě odmítají cokoliv změnit na svém způsobu života a jsou pyšní na tradice zděděné pro předcích. Pýcha a jakási nadřazenost je hlavním rysem tohoto kmene, který byl obdivován Evropany pro jejich vysoké a štíhlé postavy a rysy podobné bělochům. Masajové se tradičně živili pouze pastevectvím a jejich stravou bylo zkvašené mléko smíchané s krví dobytka. Dobytek nezabíjeli, zato jejich bojovníci tradičně zabíjeli lvy. Pro své sousedy, kteří obdělávali půdu, měli jen slova pohrdání a svoji nadřazenost často dokazovali krádežemi dobytka. O jejich nadřazenosti a pohrdání cizinci svědčí název, kterým označovali Evropany. V překladu zní: „ti, kteří neprdí“.
Jazyk Masajů – maa - se řadí mezi východní nilské a byl silně ovlivněn jazykovou skupinou Cushitic. Také Samburové a Nejmps patří do skupiny kmenů, které hovoří jazykem maa.
Masajové poprvé přišli do tohoto regionu ze Sudánu a nakonec ovládli rozsáhlé oblasti centrální Keni. Nejprve žili v okolí jezera Turkana, avšak začali se pomalu přesouvat směrem k jihu. Dlouhou dobu pak žili v centrální Keni. V 19. století časté konflikty s jinými kmeny způsobily velké kmenové neshody, část kmene se chtěla usadit a část kočovat.
Ke konci 19.století byli postiženi hladomorem a mnoha chorobami a jejich stáda dobytka byla zničena dobytčím morem. Po zřízení národní rezervace Masai Mara National Reserve v 60. letech 20.století mohli Masajové pěstovat svůj dobytek na rozlehlých pláních. Postupně se však zvyšoval počet Masajů a zvětšovala se i jejich stáda, tlak na krajinu se stal velmi intenzivní a konflikty s vedoucími orgány byly téměř na denním pořádku. Osídlovací programy byly nakonec neochotně přijaty, protože masajské tradice pohrdají zemědělstvím a vlastnictvím půdy.
Dalším důsledkem boje o půdu je, že mnoho původních obřadních tradic nemohlo být uspokojeno. Částí obřadu, kde se z muže stává válečník, bylo, že skupinka mladých mužů okolo 14 let po své obřízce odešla a založila novou vesnici (manyatta). Poté by zde měli strávit dlouhých 8 let zcela o samotě. Zatímco tradice přežívá, půda už k dispozici není. Také lov lvů, který je další součástí tradice, byl zakázán.
Naopak do jejich života silně zasáhla turistika a nebývalý zájem právě o tento kmen, jehož povaha, tradice a oblečení, turistům nebývale imponují. Turisté obstarávají některým členům tohoto kmene slušný příjem. Někteří Masajové se živí prodejem předmětů každodenní potřeby (vydlabané dýně, náhrdelníky, kyje a oštěpy), tancem nebo jednoduše pózováním pro turisty. Řada z nich se však se zásadní změnou životního stylu odmítá smířit.