Salzburg

Salzburg (počeštěně Salcburk, dřív česky též Salcpurk či Solnohrad) je statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko a centrum okresu Salzburg-venkov. Leží nedaleko hranic s Německem na řece Salzach ve výšce 425 m. n. m.

Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Se svými 150 000 (Stav z r. 2006) obyvateli je Salzburg po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska. V aglomeraci Salzburg žije přibližně 210 000 lidí, spádová oblast sahá přes zemské hranice sousedních jihovýchodních hornobavorských, hornorakouských a hornoštýrských území. Město je centrem Euroregionu salzbursko–berchtesgadenského kraje – Traunstein. Město je též zváno jako Mozartovo, neboť se zde Mozart narodil.


Pamětihodnosti

Celé Staré město bylo 5. prosince 1996 bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam Světového kulturního dědictví a je jedinečné ve své celistvosti.
Slavné historické stavby

Klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) nás vrací zpět do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Stavba hohensalcburské pevnosti byla zahájena v časech Boje o investituru roku 1077 a je do dnešních dnů velmi dobře zachována, neboť byla jen jednou, neúspěšně, obléhána. Františkánský kostel (Franziskanerkirche) byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní kostelní lodi v románském slohu byl přistaven gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Salzburge Dom (Salcburský dóm), na jehož místě původně vznikla roku 774 románská bazilika, byl naposledy v roce 1611 nově postaven a tím bylo přineseno baroko severně od Alp. V Obilné uličce, jež hrála už dříve důležitou roli pro obchod, stojí rodný dům Mozartův. Zámek Leopoldskron vznikl v 18. stol.
Salcburský chrám je nejznámější sakrální stavba města. Nádherná fasáda a mohutná kupole prozrazují typické znaky raného baroka.

Historie jeho vzniku a vývoje je těsně spjata s narůstající mocí duchovních vládců Salcbuska. Mnohokrát zničen ohněm, pokaždé znovu obnoven a stále mohutnější, větší a honosnější. Stejně jako moc a bohatství salcburských knížecích arcibiskupů.

Z vnitřního vybavení chrámu stojí za zmínku křtitelnice, v níž byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart, překrásné hlavní varhany, které jsou střeženy svatými patrony Rupertem a Virgilem a také anděly, hrajícími na různé hudební nástroje, a také skvostná chrámová vrata z bronzu, která jsou dílem sochařů Ewalda Mataré, Giacoma Manzú a Toniho Schneidera Manzella.

Wolfgang Amadeus Mozart zkomponoval ve své funkci dvorního chrámového varhaníka nesčetné mše a duchovní skladby určené právě pro tento chrám.

400 let poté, co byla postavena první středověká podoba salcburského chrámu, byla tato stavba 11. prosince 1598 z velké části zničena požárem.

Arcibiskup Markus Sittikus pověřil svého italského stavitele a architekta Santina Solariho stavbou nového chrámu. Solari sloučil raně barokní styl s prvky staré římské architektury a tak vznikl první raně barokní chrám na severní straně Alp.

25. září 1628, uprostřed válečné vřavy třicetileté války, byl chrám slavnostně vysvěcen arcibiskupem Paridem Lodronem. Slavnost vysvěcení chrámu byla největší a nejmonumentálnější, jakou kdy Salcburk zažil.

V roce 1944 byla při jednom z náletů na Salcburk, který byl baštou nacismu, zničena kupole chrámu a část oltáře. Po několika letech stavebních prací byl chrám obnoven ve své bývalé kráse a v roce 1959 nově vysvěcen.

Tři letopočty na mřížích vstupních bran připomínají, že byl chrám ve své historii třikrát vysvěcen, a to v letech 774, 1628 a 1959.

Na hlavní fasádě jsou umístěny 4 monumentální sochy: apoštolové Petr a Pavel s klíčem a mečem a oba zemští patroni Rupert a Virgil se sudem se solí a modelem chrámu. Oba erbovní znaky, umístěné ve štítu, připomínají arcibiskupy, kteří nechali chrám vystavět.