Schengen

Schengen /původně Remachen/ je malé lucemburské městečko město v blízkosti francouzské a německé hranice.

V současnosti Schengen představuje především tzv. schengenský prostor, v jehož rámci nejsou na společných státních hranicích vykonávány hraniční kontroly .

V Schengenské smlouvě, která byla podepsána 14. června 1985,se státy zavázaly, že postupně odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a zavedou svobodu pohybu pro všechny osoby, které jsou občany signatářských členských států, ostatních členských států nebo třetích zemí. Původně ji podepsaly Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko a počet zapojených zemí se postupně zvyšoval.
Smlouva nebyla ve skutečnosti podepsána ve vesnici Schengen, ale na palubě lodi Princesse Marie-Astrid, která kotvila na řece Mosele u Schengenu. Přesto se vesnice Schengen běžně uvádí jako místo podpisu smlouvy a na jejím území je umístěn i památník Schengenské smlouvy.

Hlavní praktický dopad schengenské spolupráce spočívá v odpadnutí povinnosti předkládat doklad totožnosti při překračování hranice mezi schengenskými státy (tzv. vnitřní hranice). Hraniční kontroly se neprovádějí, hranice je možné překročit kdekoliv a kdykoliv - stále ovšem s platným dokladem totožnosti, tj. platným občanským průkazem nebo cestovním pasem, a při respektování souvisejících pravidel (např. omezení v chráněných krajinných oblastech, při překračování soukromých pozemků apod.). Překročení státních hranic není omezeno na hraniční přechody ani jejich provozní dobu. Jakékoli zábrany na komunikační infrastruktuře jsou naopak odstraněny. Průjezd hranic probíhá jako na kterémkoli jiném místě ve vnitrozemí, stejně tak příjezd na území jiného státu oznamují pouze cedule příp. cizojazyčné nápisy.

Aby odstranění kontrol na vnitřních hranicích nemělo negativní dopad na vnitřní bezpečnost společně sdíleného prostoru, zavedly schengenské státy vyrovnávací/kompenzační/ opatření, která jsou detailně stanovena v příslušných právních předpisech Soubor těchto opatření tvoří schengenské standardy, které jsou závazné pro všechny zúčastněné státy.Spolupracují hlavně v oblastech:
1.ochrana vnějších hranic- tzn.: přesun aktivit spojených s ochranou hranic na tzv. vnější hranice států schengenského prostoru.Tedy na hranice se státy, které se plně nepodílejí na schengenské spolupráci. Všechny osoby překračující hranice podléhají minimální kontrole, jejímž účelem je zjištění totožnosti na základě předložení cestovních dokladů. Státní příslušníci třetích zemí jsou při vstupu a výstupu na/z území členských států podrobeni důkladné kontrole, která ověřuje splnění všech podmínek pro vstup a pobyt ve společném prostoru.
2.policejní a justiční spolupráce- kromě výměny informací patří mezi oblasti vzájemné spolupráce např. radiová komunikace, vytváření společných policejních pracovišť, vysílání styčných úředníků do jiných států nebo přeshraniční sledování a pronásledování, které umožňují policejním orgánům jednoho státu pokračovat za určitých okolností ve svých aktivitách na území sousedního státu.
3.vízová a konzulární spolupráce - nástrojem umožňujícím regulovat příliv osob a zabránit proniknutí nežádoucích osob nebo osob představujících bezpečnostní riziko, je vízová politika, která je v rámci EU (tj. nejenom mezi státy schengenského prostoru) harmonizovaná.
V rámci EU existuje jednotný seznam zemí, jejichž státní příslušníci potřebují pro vstup na území EU vízum - tzv. černý seznam. Jiný - bílý - seznam občany dalších států od této povinnosti osvobozuje.
Schengenské státy navíc vytvořily podmínky pro krátkodobý pobyt na svém území. Po získání jednotného schengenského víza může jeho držitel pobývat a volně se pohybovat po schengenském prostoru po dobu až 3 měsíců během šestiměsíčního období ode dne prvního vstupu na území Schengenu.
4.ochrana osobních údajů - pro shromažďování, ukládání, předávání či jiné zpracování osobních údajů v souvislosti s schengenskou spoluprací jsou stanovena striktní pravidla a kontrola jejich dodržování je svěřena nezávislým dozorovým orgánům.
SCHENGENSKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM
Schengenský informační systém (SIS) je evropská policejní databáze, která slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další) na území schengenského prostoru. Do systému přispívají všechny členské státy Schengenu přímo ze svých národních databází. Využívání SIS je nezbytnou podmínkou pro odstranění kontrol na vnitřních hranicích.
Od 12. prosince 2008 tvoří Schengen souvislé území 25 států, a to:
• 22 členských zemí EU: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko
• 3 nečlenské země EU: Island, Norsko a Švýcarsko
S výjimkou Velké Británie, Irska, Kypru, Rumunska a Bulharska jsou do schengenské spolupráce zapojeny všechny členské státy EU, ke kterým navíc patří rovněž Norsko, Island a nově i Švýcarsko. Západní část evropského kontinentu je tedy možné projet bez jediného zastavení od jižního cípu Španělska až k severnímu pobřeží Estonska.

Od 21. prosince 2007 je součástí tzv. Schengenského prostoru i Česká republika.