Výškové stupně

Výškové stupně
Vegetační stupňovitost je vertikální rozlišení rostlinstva v horských oblastech. Jedná se o přirozenou rozdílnost vegetace způsobenou rozdílným klimatem s přibývající nadmořskou výškou a na expozici. S přibývající nadmořskou výškou se zvyšuje množství srážek a klesají teploty. Expozice (orientace ekosystému vůči světové straně) se projevuje rozdílnou distribucí slunečního světla. Rozdílnost klimatických prostředí se neprojevuje pouze změnou ve složení vegetace, ale také ve složení faun.
Se vzrůstající nadmořskou výškou:
 Klesá průměrná teplota vzduchu,- (na 100 m přibližně 0.54°C )
 zvyšují se srážky a vlhkost,-když teplý a vlhký vzduch stoupá nahoru po návětrné straně hory, vzduch postupně chladne, ztrácí schopnost držet vlhkost, a proto pouští vodu ve formě srážek. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá celkové množství srážek (ale pouze do určité výšky nad hranicí výskytu vegetace) a zároveň klesá absolutní vzdušná vlhkost. S tím je také spojen stoupající výpar a počet dní s mlhou.
 zvyšuje se rychlost větru
 sluneční záření,- zemská atmosféra díky vodní páře a dalším pevným a plynným příměsím přirozeně filtruje a absorbuje světlo ze Slunce. Díky tomu dostávají vyšší pohoří vyšší intenzitu slunečního záření než níže položené polohy. Horské keře a trávy tedy více prospívají ze světelné energie a mají často malé listy a naopak rozsáhlý kořenový systém. Nicméně je to kompenzováno zvýšenou oblačností.
 složení půdy,- obsah živin v půdě v různých nadmořských výškách dále komplikuje vymezení vegetačních stupňů. Půdy s vyšším obsahem živin díky větší míře rozkladu nebo zvětrávání hornin podporují růst vyšší vegetace, a to zejména dřevin. Avšak nelze jednoduše korelovat výnos biomasy s nadmořskou výškou. V našich zeměpisných šířkách jsou ve vyšších polohách půdy chudší a kyselejší díky vymývání půdy srážkami.
 + snižuje se tlak
 + v ovzduší je méně kyslíku
 + lidský organismus se ve vysoké nadmořské výšce rychleji unaví
Výškové geografické stupně
1. planární (nížinný) - zaujímá nížiny s malou nadmořskou výškou, porostem jsou listnaté dubohabrové a lužní lesy
2. kolinní (pahorkatinný) - nízké kopce a pahorkatiny se smíšeným listnatým lesem s dřevinnou skladbou: dub zimní, habr a buk
3. submontánní (podhorský, vrchovinný) - zaujímá podhorské polohy s převažujícími bukovými lesy bez příměsi jehličnanů (kromě jedle)
4. montánní (horský) - středohorské polohy se smíšeným smrkovo-bukovo-jedlovým lesem
5. oreální/supramontánní (vysokohorský) - vysokohorské polohy se smrkovo-bukovo-jedlovým a smrkovým lesem
6. subalpínský - vysokohorské polohy se smrkovými nezapojenými porosty kolem horní hranice lesa
7. alpínský - polohy nad horní hranicí lesa s porosty křovin, u nás kleče (v Alpách kromě kleče také olše zelené a pěnišníků)
8. nivální (sněžný) - polohy nad hranicí sněžné čáry nebo na orograficky bezsněžných místech s nesouvislou vegetací lišejníků a mechorostů