Prokletí (francouzští) básníci

Tzv. literární – moderna. Jedná se o francouzské básníky u kterých se odráží vliv nových literárních směrů, které vznikly koncem 19 stol. Na vznik těchto směrů nejvíce zapůsobila začínající technická revoluce. Básníci žili bohémským životem, opovrhovali současným „běžným“ životem. Ve své době byli nepochopeni, svým životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku.

1.) Impresionismus (dojem)
Nejdříve se projevoval v malířství – zakladatel Claude Monet. Směr dostal název podle obrazu nazvaného Imprese (vycházející slunce). Dalšími impresionisty byly A.Renoir, Eduard Manet, u nás Antonín Slavíček. Tento směr přináší obnovení smyslového vnímání.

Zakladatelem literárního směru je Charles Baudelaire.
„Květy zla“ – v době svého vzniku vzbudila pobouření pro urážky veřejné mravnosti a náboženství. Šokující vyjádření bylo že v reálném světě vládne nuda, krásu je nutno hledat ve zlu a ošklivosti, obrazu satana. Sbírka je velmi originální – projevuje se záliba v hnusných až odporných (hnusných) jevech. Je snahou i zde nalézt krásu. Typická báseň je báseň „Zdechlina“

2.) Symbolismus
Básníci i nepříjemné prvky označují symboly. Představitelé tohoto směru tvoří centrum díla sebe, vytváří subjektivní poezii, ve které vyjadřují nespokojenost s dobou tím, že se před světem uzavírají do svého nitra a vytvářejí si vize o spravedlivém světě. Tomuto spravedlivému světu často přisuzují mystický únik do nadzemských výšin.

3) Dekadence (úpadek)
Z nespokojenosti kolem sebe utíkají do nenormálních stavů. Libují si v rozkladu , mdlobě a smrti, kterou nazývají přítelkyní.

Představitelé
Paul Verlaine – představitel především symbolismu (vytvořil název prokletí básníci).
„Saturnské básně“ – intimní lyrika.
„Písně beze slov“ – „programní báseň symbolismu“
„Galantní slavnosti“

Jean Arthur Rimbaud – „božský rošťák“. Dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15 –19 letech. Jeho dílo bylo uveřejněno pouze časopisecky. Posmrtně bylo vydáno soubor:
„Iluminace“ – báseň, jedna z básní „Mé bohémství“ – jako výraz odporu k soudobé společnosti.
„Opilý koráb“ – samostatná báseň. Jedná se o snovou báseň, protože básník píše o moři, u kterého nikdy nebyl. Svůj život přirovnává k bárce plující po moři (tak jako na moři – jednou si dole a jednou si nahoře).