Ořezávátko

Zná je každý. Má dva otvory. Do většího se vkládaji tužky či pastelky, které je třeba otáčivým pohybem ořezat, z druhého, menšího vypadávají odlomené tuhy, které nikdy nedosáhnou požadované ostrosti. Výsledek je obrovská spotřeba tužek a pastelek a stromů na jejich výrobu. Slzy nešťastných školáků, a zbytečné výdaje rodičů na nákup stále nových pastelek, či tužek, které opět brzy vezmou za své. Předtavte si, že kdysi, snad ještě za první republiky, existovala ořezávátka, která dokázala bez problémů ořezat ostrou špičku, aníž by ji odlomila. Ještě mám jedno schované. Podrobil jsem je podrobnému zkoumání. Otvor pro tužku je zhotoven stejně, až na jedinou maličkost. Tuha je ve špičce podpírána proti noži a tím je zabráněno jejímu předčasnému zlomení. Ořezávátko mělo jednu nevýhodu. Když se stalo, že se tuha zlomila, na př. proto, že si někdo s tužkou klepal o hranu stolu, musela se ulomená špička z ořezávátka vyklepávat, nebo něčím, na př. párátkem vytlačit. Tu přišel "vynálezce" a malý otvor upravil tak, že ulomená špička sama snadno vypadne.
Od té doby mají všechna ořezávátka výše uvedenou vlastnost a výrobci pastelek a tužek zajištěný odbyt a prosperitu, takže mohou rozdávat prezidentům pera za milión, aniž by je to hospodářsky ohrozilo. Apropo, nevyrábí ta ořezávátka stejný výrobce, jako pastelky. Taková malá dirka a jaké má následky.
Kdybych byl prezidentem, poslal bych na výrobce tu nejpřísnější kontrolu a když se potvrdí, že vedení podniku ví,
co vyrábí a proč. Dostali by pero zpět a za trest by museli vysázet tolik stromů, kolik jich za ta dlouhá léta zbytečně zmařili. Všechna ořezávátka s uvedenou vlastostí, by museli okamžitě stáhnou z prodeje a každému dítěti vadné ořezávátko vyměnit za takové, jako mám já schované a přidat ktomu zdarma sadu pastelek.

Jaroslav Čuberna, Brno