Algoritmy a Algoritmizace

Algoritmizace

Algoritmizace je postup při tvorbě programu pro počítač, kterým lze prostřednictvím algoritmu řešit nějaký problém.
Algoritmizaci lze rozdělit do několika etap:
1. Formulace problému
2. Analýza úlohy
3. Vytvoření algoritmu
4. Sestavení programu
5. Odladění programu

Formulace problému
V této etapě je třeba přesně formulovat požadavky, určit výchozí hodnoty, požadované výsledky, jejich formu a přesnost řešení.
Analýza úlohy
Při analýze úlohy si ověříme, zda je úloha řešitelná a uděláme si první představu o jejím řešení. Dále zjistíme, zda výchozí hodnoty jsou k řešení postačující a zda má úloha více řešení. Podle charakteru úlohy vybereme nejvhodnější řešení.
Vytvoření algoritmu úlohy
Sestavíme jednoznačný sled jednotlivých operací, které je třeba provést, aby byla úloha správně vyřešena. Algoritmus přesně popisuje postup zpracování daného úkolu, nedává však odpověď na daný problém, ale pouze postup, jak ji získat.
Sestavení programu
Na základě algoritmu řešené úlohy sestavíme program (zdrojový text) v konkrétním programovacím jazyce. Ze zdrojového textu se pomocí překladače do strojového kódu vytvoří spustitelný program. Dá se tedy říci, že dobře provedená analýza úlohy a algoritmizace daného problému je základním předpokladem sestavení programu pro počítač.
Odladění programu
Cílem odladění je odstranění chyb z programu. Nejčastější chyby jsou chyby v zápise, tzv. syntaktické - ty odhalí překladač.
Závažnější jsou logické chyby, vyplývající z nesprávně navrženého algoritmu, nebo chyby, vzniklé špatným předpokladem v etapě formulace nebo analýzy úlohy - ty se projeví nesprávnou činností programu nebo špatnými výsledky - při odstraňování těchto chyb může pomoci ladící program (debugger) umožňující sledování aktuálního stavu proměnných a krokování.
Teprve po odstranění všech druhů chyb můžeme program použít k praktickému řešení úloh.

Algoritmizace a Algoritmy

Pod pojmem algoritmus se skrývá přepis nějakého postupu, zapsaný tak, aby byl srozumitelný nějakému stroji, který nedokáže samostatně uvažovat. Názorný příklad rozdílu mezi uvažováním člověka a činností stroje je například sčítání čísel. Dítě, když se učí sčítat, nejdříve se naučí sečíst dvě čísla do deseti, pak do sta, pak do tisíce a zbytek už dedukuje samo, to stroj neumí, jemu je třeba dát předpis jak sečíst jakákoliv dvě čísla a nemůžeme použít formulaci typu: “to už známe, zbytek je stejný.”