severská kuchyně

Severská kuchyně
Tradiční severská kuchyně sice není vyhlášená jako jiné, zejména jižní kuchyně, ale přesto v ní naleznete několik pokrmů známých po celém světě.

Tradiční severská kuchyně sice není vyhlášená jako jiné, zejména jižní kuchyně, ale přesto v ní naleznete několik pokrmů známých po celém světě. Základem severských pokrmů jsou brambory a ryby. Brambory nejčastěji vařené ve slupce a oloupané těsně před podáním, často posypané koprem. Severská kuchyně se může lišit v jednotlivých severských zemí, proto je vezmeme každou zvlášť.
Švédská kuchyně * Nepatří zrovna mezi nejvyhledávanější kuchyně v Evropě, přesto zde naleznete několik lahůdek, které by dokázal ohodnotit leckterý gurmán. Díky složení lze také říci, že je švédská kuchyně velmi zdravá. V jídelníčku mají hodně ryb, zeleniny či knäckebrödu. Velmi oblíbené jsou ve Švédsku ryby - díky rybolovu severských zemí, zde seženete téměř všechny druhy ryb - a zvěřina. Na trhu i v obchodech seženete různé druhy jeleního, sobího či dančího masa. Mezi lahůdky pak patří lišky. Klasickým pokrmem jsou
MASOVÉ KULIČKY ze sobího masa s omáčkou z laponských bobulí s bramborem. Součástí skoro každého jídla je kopr. Patří zde mezi nejoblíbenější koření. Ať už se pokládá na ledovou tříšť, kde se uchovávají syrové ryby a nebo přímo do různých pokrmů. Mezi tradiční jídla zde patří ještě
uzení slanečci, farfiol - nasolené a vyuzené jehněčí maso a Granad lax marinovaný losos. Opravdovou specialitou Švédské kuchyně jsou vaření raci. Raci jsou ve Švédsku tolik oblíbení, že oslavují dokonce Den raků je to pro ně druhý největší svátek léta. Připomíná jim návrat k přírodě. O oblibě račích slavnosti svědčí fakt, že Švédsko konzumuje nejvíc raků pro capita na světě ročně se do Švédská doveze 2500 tun raků a 50 tun Švédové vyloví ve vlastních vodách, tzn. spotřebu téměř půl kg na člověka ročně!! Oblíbené je zde stravování formou tzv. švédského stolu, které se rychle uchytilo všude po světě. Málokdo však ví jak takové tradiční stolování smorgasbord - ve Švédsku skutečně vypadá. Stoly se obloží mísami s různými variacemi lososa, slanečků, brambor, klobás, krevet, ovoce, sýrů, masa, zeleniny a paštik. Muži i ženy si nesedají ke stolu, ale různě stůl obcházejí a nabírají si ze stolu na co mají chuť. Vše zapíjejí pivem a pálenkou pro lepší trávení.
MATJESY Tohle nesmí chybět na stole při oslavě svátku Midsommar (svátek Slunovratu) 6 filé matjesa (naložené v láku - ne v oleji) , 2 dl majonézy, 1 nadrobno nakrájená cibule, 1 nadrobno nakrájený pórek, 1 hrst nasekaného kopru, 2 dl kyselé šlehačky. Filé nechat vykapat, opláchnout ve vodě, otřít a pak nakrájet na kousky a zamíchat se všemi přísadami. K tomu se podávají nové brambory , které se uvaří s koprem a posypou pažitkou a salát. Na stole je také chléb a sýr. Tradičních specialit zde naleznete jen velmi málo. Norové odjakživa kladou důraz především na kvalitní suroviny z domácí suroviny a to jak je jídlo servírované již stojí na pozadí. Opět i v této kuchyni jsou velmi oblíbené ryby a to zejména treska, losos a slaneček. Bohužel mezi speciality zde patří i velryby není radno, Norové se živí převážně rybolovem a právě lov velryb patří mezi nejvýnosnější obchody. Komerčně se zde také chovají lososy které se chovají na rybích farmách jejich maso je podle posledních průzkumů nekvalitní méně výživné. Mezi norské speciality určitě patří aquavit, sýr Jarlsberg či hnědý sýr brunost. Oblíbené je zde také zvěřina a jehněčí maso. Norové si většinu surovin sami pěstují na svých farmách.
Norský hnědý sýr brunost Vyrábí se ze syrovátky, do které se přidává mléko nebo smetana. Tato směs se vaří tak dlouho, až se většina vody vypaří. Po dobu dlouhého vaření mléčný cukr zkaramelizuje a sýr je proto hnědý a nasládlý. Nemusí ale zrát jako jiné sýry a je mnohem trvanlivější. Hnědý sýr je typickým norským výrobkem a je ho na trhu několik druhů. Nejčastěji se prodává v kilovém nebo půlkilovém balení. Ten nejdražší je z kozího mléka a má formu válce, aby se od ostatních snadno odlišil. Má však dost silnou chuť, malým dětem třeba vůbec nechutná. Nejoblíbenějším hnědým sýrem je Gudbrandsdalsost, zkráceně G-35. Má 35 procent tuku v sušině. Vyrábí se ze syrovátky z kravského mléka do které se přidává mléko, smetana a kozí mléko. G-35 nechybí v žádné norské rodině. Děti i dospělí si ho berou téměř denně k svačině do školy nebo do práce. Dává se buď na chleba s máslem nebo, držíte-li štíhlou linii, na suchý knekkebrod. Sýr se krájí na tenké plátky ne nožem, ale kráječem na sýr, který je norským vynálezem. Sýr má dost silnou chuť, a musí se krájet na tenké plátky také proto, že veliký kus sýra v puse se chová asi jako karamelka. Přilepí se na patro a na zuby a rozpouští se pomalu. Hnědý sýr vydrží v ledničce až rok. V teple ale měkne a kazí se.
VEPŘOVÉ S KREVETAMI 4 porce - 500 g libového vepřového masa, 2 stroužky česneku, 3 cibule šalotky (druh drobné cibule), 3 lžíce rybí nebo sojové omáčky (hotové, pytlíkové), 3 jarní cibule, olej, 4 lžíce hnědého cukru, 3 dl ananasové štávy, 250 g očištených krevet (syrových, tj. v našich podmínkách asi mražených, nebo uvařených) , 2 lžičky najemno nakrájeného zázvoru (kořen, hlíza) nebo 1/2 lžičky sušeného, 2 červené chilli papričky Maso nakrájíme na kostky; česnek, šalotku a jarní cibuli nakrájíme najemno a přidáme k masu. Vmícháme rybí omáčku a v této marinádě necháme maso asi 30 minut stát. Na pánev nalijeme olej a přidáme cukr, opatrně zahřejeme. Když cukr začne hnědnout, vyndáme maso z marinády a vložíme ho na pánev. Osmažíme do zlatova. Přidáme ananasovou šťávu a dusíme (necháme "pobublávat" na mírném ohni) asi 30 minut. Z chilli papriček odstraníme vnitřek a nakrájíme je najemno. Spolu se zázvorem pak přidáme do marinády. Přidáme krevety. V jiné pánvi rozpálíme olej a na něm osmažíme krevety s marinádou; smažíme, dokud krevety nezmění barvu. Maso a krevety smícháme. Podáváme s rýží. Pokud použijeme vařené krevety, tak je přidáme do marinády (rozpálené na oleji) až před podáváním.
Finská kuchyně I tato kuchyně je velmi pestrá a nabízí různé speciality. Základem jsou i zde ryby. K nejoblíbenějším patří losos (lohi), pstruh (kirjolohi) a finská bílá ryba (siika). Dále se na finských stolech objevují úhoři (ankerias), štiky (hauki), candáti (kuha) a marény (muikku). Za absolutní specialitu se považují vybrané druhy jiker (mäti) a říční raci. Masové pokrmy s výjimkou sobího masa a zvěřiny jsou upravovány jako ve střední Evropě, tedy převážně pečené. Dezerty jsou připravovány tradičně z finských jahod (mansikka) a dalších lesních plodů. Na finskou kuchyni je patrný skandinávský vliv a vliv Ruska. Zabydlel se tu například způsob servírovaní pokrmů formou švédských stolů. K rybám a zvěřině jsou také vhodná vína, nebo pivo. Finskou specialitou je sekt s bílého rybízu (Kavaljeeri), nebo angreštu(Elysée). K dezertům je ve Finsku nejběžnější káva a mléko.
Mezi finské speciality patří Lenkkimakkara - pečená stočená klobása, která se s oblibou připravuje v sauně Mäti - jikry bílých ryb
Kalakukko - je trvanlivý pokrm, který se Finové berou s sebou na delší túru. Je to zapečená ryba v chlebovém těstě. Většinou maréna, nebo okoun.
Karjalanpiirakat - plněné pirohy. Náplň většinou tvoří maso, brambory, nebo rýže. Tato specialita pochází z oblasti Karélie.
Poronkäristys - na másle dušené sobí maso, často dochucované brusinkami.
Graavi lohi - losos s čerstvým koprem Pochoutka z plevelných ryb (Malí okounci, cejnci nebo plotice apod. ) Rybkám se odřízne hlava, zbaví se páteře a vnitřností. Umyté se narovnají na prkénko hřbetem dolů a do každé rybky se vloží snítka kopru. Zabalí do malých závitků, naklade těsně vedle sebe do rendlíku a zalije scezeným nálevem ze svařené vody, octa, nového koření a bobkového listu, cukru, soli a kořenové zeleniny. Rybí závitky se pak vaří na mírném ohni přesně sedm minut, aby se nerozpadly. Potom se přendají do misky, polijí scezeným vývarem a nechá vychladnout. Podávají se posypané čerstvým sekaným koprem