Výhody osobního počítače

Hlavní výhody osobního počítače
Přednosti osobních počítačů lze stručně charakterizovat především jejich „uživatelskou přívětivostí“, tj. způsobem, jakým se jejich programové vybavení prezentuje směrem k uživateli, ona jistota, že každý nový program bude svým způsobem podobný těm předešlým, jeho ovládání bude názorné a tedy snadné a hlavně uživateli „důvěrně známé“. Uživatel počítače usedá k tomuto zařízení nikoli s cílem použít je za každou cenu, ale rychle a snadno splnit nějaký úkol – napsat dopis, nakreslit obrázek apod. Následujících deset bodů toto výstižně charakterizuje.
Přirovnání počítačových objektů k objektům reálného světa
Je vhodné hledat paralely mezi procesy probíhajícími v aplikačním programu a procesy „ze života“, případně doprovázet tyto procesy vizuálními a zvukovými efekty, které taková přirovnání podpoří. Uživatel počítače neusedá k počítači vyzbrojen bohatými zkušenostmi s tím či oním operačním systémem, nemusí téměř nic vědět o operačním systému. Má však určitě zkušenosti z reálného světa. U osobního počítače s operačním systémem Windows je proto k dispozici odpadkový koš do kterého se „vyhazují“ nepotřebné dokumenty a který lze později definitivně vysypat. Naopak potřebné dokumenty se ukládají do složek. Tuto honbu za metaforami však není nutné přehánět. Například disk s celou jeho složitou strukturou souborů těžko budeme nazývat „skříní“, lokální počítačovou síť nebudeme z téhož důvodu nazývat „úřadem“.
Názornost
Uživatel počítače si zaslouží alespoň pocit, že ví co se děje. Člověk očekává, že jeho konkrétní úsilí se okamžitě nějak konkrétně projeví. Sebrání dokumentu ze stolu a zahození do koše se na počítači projeví tak, že dokument zmizí z pracovní plochy a ocitne se v koši. Uživatel počítače chce, aby všechny objekty se kterými pracuje byly viditelně odlišeny, shromážděny v jednom okně. Současně chce mít rámcový přehled o akcích, které je v dané chvíli oprávněn vyvolat.
„Ukaž na něco z toho co vidíš“; nikoli „napiš něco z toho co si pamatuješ“
Uživatel počítače musí vybírat mezi alternativami, které se nabízejí na obrazovce; jeho příkazy by měly zachovávat posloupnost „oslovení – povel“ – „ty tam uděláš tohle“; uživatel počítače se řídí tím co vidí a nikoli tím co si pamatuje, nesmí být nucen pamatovat si něco, co program dobře ví. Nemá-li programátor problémy s memorováním syntaktických pravidel pro zápisy příkazů a s logickými výrazy, průměrný uživatel počítače je má. Existuje ovšem řada způsobů, jak provést akci. Například při mazání souboru se klepne myší na jeho ikonu, čímž se ikona zvýrazní a pak se odtáhne do koše – to je povel aby se soubor smazal. Dvojité poklepání na ikonu aplikačního programu znamená povel pro spuštění programu.
Konzistence
Dobře napsaná aplikace je vždy konzistentní s ostatními aplikacemi. Poskytuje-li program službu nebo nabízí volbu, kterou zná uživatel počítače z jiných aplikací, musí být postup pro vyvolání této akce identický s tím, který lze použít v ostatních aplikacích.
WYSIWYG (what you see is what you get)
Řada aplikací (hlavně grafických) potřebuje, aby na obrazovce počítače se objevil přesný obraz, nebo alespoň „přesná“ napodobenina toho co se objeví na tiskárně.
Uživatel počítače je pánem
Uživatel počítače, nikoli počítač musí být iniciátorem všech akcí. Při práci s počítačem se nesmí stát, že počítač „si dělá svoji práci“a uživatel počítače jen reaguje na jeho výzvy a pokyny. Představa počítače jako velitele je uživateli počítače příjemná jen zpočátku. Později postrádá pocit kontroly nad tím co a jak vlastně řeší.
Stálá odezva a dialog
Uživatel počítače musí být v každé chvíli informován o probíhajícím procesu; akce prováděné uživatel počítače musí být jednoduché. Není-li například program v dané chvíli schopen zpracovávat vstup, musí to oznámit uživatel počítače a zároveň mu sdělit jak dlouho bude tento stav trvat. Nelze-li dokončit nějakou akci, je to třeba sdělit uživatel počítače a zároveň mu poskytnout informaci o tom, proč tomu tak je a jak tuto situaci změnit. Tato sdělení musí být stručná a musí být v „jazyce“ uživatel počítače nikoli v „jazyce“ programátora.
Shovívavost
Odpusťme uživateli chyby, kterých se dopustil a hlavně – dovolme mu je napravit. Přestože uživatel počítače většinou vyžadují k programům dokumentaci, velice neradi ji čtou. Učí se raději praktickým zkoušením než listováním v příručkách. A tak se snadno stane, že chybují a tím se učí. Aplikační programy pro osobní počítače jsou k takovému přístupu shovívavé a dovolí uživatel počítače provést vše co z hlediska programu může dávat smysl. V případě, že by chtěl uživatel počítače provádět „nebezpečné“ činnosti (například hodlá spustit akci vedoucí k nevratné změně nebo ztrátě dat), je varován. Četnost takových hlášení však nemůže být příliš velká, aby uživatel počítače nebyl příliš obtěžován a bral je vážně. Kdykoli je to možné, má uživatel počítače možnost vrátit vykonanou akci zpět a odčinit tak případnou „škodu“. Jeli požadovaná akce skutečně nevratná, žádá počítač o ujištění, že akce má být skutečně vykonána.
Neměnnost
Uživatel počítače potřebuje záchytné body, které vždy najde na obrazovce. Počítač je schopen složité a různorodé úkoly. Uživatel počítače však poskytuje prostředí, které se v jistém smyslu nemění. Pod horní okrajem obrazovky je vždy vypsána nabídka možných akcí. V levém horním rohu okna obsahujícího dokument je závěr – místo, na které lze myší „klepnout“ a okno se uzavře, na pravé straně okna je posuvník, s jehož pomocí lze posouvat obsah okna apod.
Estetika
Ošklivá obrazovka je půl neúspěchu programu. Uživatel počítače má plné právo přizpůsobit vzhled obrazovky svému vkusu a má-li chuť, může udělat na obrazovce i nepořádek – program takové právo nemá. Aplikační programy na klasických počítačích se málokdy zabývaly vizuální prezentací zpracovávaných údajů. Uživatel počítače však ocení atraktivní prostředí v němž s programem komunikuje. Ještě více ocení, může-li si toto prostředí přizpůsobit. Snaha o atraktivitu by však neměla překročit určité meze. Cílem grafické prezentace programu by mělo být informovat a ne šokovat.