Vývoj kalkulaček

Vývoj kalkulaček

Prvním mužem, který se vážně zabýval myšlenkou používat ke zjednodušení a zrychlení početních úkonů “počítací stroj” nebyl nikdo jiný než sám velký Leonardo da Vinci. Přišlo se na to však relativně nedávno, až v roce 1967, kdy byly nalezeny jeho dosud neznámé poznámky. Vinci v nich popisuje a kreslí mechanickou kalkulačku. To bylo někdy kolem roku 1500. Kalkulačka se sice nezachovala (byla-li vůbec vyrobena), ale podle popisu byly vyrobeny fungující vzorky.
Další vynálezce kalkulačky se objevil až po více než 200 letech. Na rozdíl od Vinciho, jméno tohoto vynálezce není běžně známo. Byl to Keplerův přítel, německý matematik a astronom Wilhelm Schickard. Ve svém dopise Keplerovi z roku 1623 – nalezeném teprve v 50. letech 20. století -se zmiňuje, že takový stroj zhotovil.
V té době se však v matematickém světě šířila horká novinka: Napierovy logaritmy. John Napier je vynalezl roku 1614. Zjednodušeně řečeno, pomocí těchto logaritmů bylo možno převést násobení a dělení na sčítání a odečítání. To bylo velmi důležité, neboť všechny předešlé kalkulačky (i některé pozdější) uměly v podstatě pouze sčítat a odečítat. To si uvědomili Angličané William Oughtred a Edmund Gunter a sestrojili tzv. posuvné pravítko, kde se násobení a odečítání provádělo velmi jednoduše: porovnáváním délek stupnic.
Následný vývoj posuvného pravítka však na dalších 200 let zcela “usnul”. A tak pokračoval vývoj “klasické” kalkulačky. Dalším mužem, který se podílel na jejím vývoji (dlouho se mělo za to, že byl tím prvním), byl známý francouzský matematik, fyzik a teolog Blaise Pascal. Mladý Pascal – bylo mu tehdy 17 let – se snažil ulehčit svému otci zdlouhavé sčítání sloupců čísel a tak se pustil do vymýšlení kalkulačky. Po 3 letech, roku 1642, byla kalkulačka na světě. V dalších letech vyrobil ještě 50 dalších kusů.
V dalších téměř 200 letech se objevilo kolem 25 výrobců kalkulaček podobného provedení, ale vždy bylo vyrobeno jen několik málo kusů. První kalkulačku, která byl a vyráběna ve velkém množství, vynalezl Francouz Thomas de Colmar až roku 1820. Jeho konstrukce byla založena na tzv. krokovacím bubínku a v různých modifikacích se vyráběla až do roku 1920.
Roku 1850 vzkřísil slávu posuvného pravítka francouzský důstojník dělostřelectva Ameede Mannheim tím, že k němu přidal pohyblivý “kurzor”. Toto tzv. logaritmické pravítko tak dostalo tu podobu, kterou mělo do ještě nedávné doby, kdy se běžně používalo
Roku 1885 se objevuje nová generace kalkulaček od švédského vynálezce žijícího v Rusku, Willigodta T. Odhnera. Tato konstrukce (patentovaná už v roce 1878) místo bubínku používá ozubení jehlové kolo. Výrobu převzalo množství továren a kalkulačka se vyráběla až do 70. let 20. století (možná i déle).Kolem roku 1900 se objevily první mechanické kalkulačky na elektrický pohon, rozšířily se však až ve 40. letech 20. století. Přesto se kalkulačky na ruční pohon stále ještě používaly, protože byly lehčí, tišší, menší a hlavně levnější. Revoluce ve vývoji kalkulaček začala v 60. letech 20. století a souvisela s rychlým rozvojem elektroniky.
První elektronické kalkulačky byly elektronkové a byly ve stolním provedení. Jejich velikost i cena byly úctyhodné. Vývoj elektronických kalkulaček začal přibližně kolem roku 1950 a první, která se objevila na trhu v roce 1960 byla kalkulačka s poetickým ženským jménem “Anita” (ve skutečnosti byl tento název odvozen z počátečních písmen anglického “Nová inspirace k aritmetice”). Kalkulačka měla velkou klávesnici a dvanáctimístný displej.
V roce 1964 se objevily první celotranzistorové kalkulačky. Jedinou elektronkou tam byla “televizní” obrazovka, která fungovala jako čtyřřádkový displej. Její cena byla srovnatelná s cenou automobilu, a tak mohlo v některých rodinách být slyšet větu: “Miláčku, koupíme si auto nebo kalkulačku?”
V roce 1965 začal vývoj na kapesních kalkulačkách. První přenosné (ještě ne kapesní) bateriové kalkulačky se zeleným displejem (používá se v některých aplikacích dodnes) se objevily roku 1969 a první skutečně kapesní o rok později. Na trh s nimi přišlo hned několik firem najednou. Tyto kalkulačky již také užívaly “klasický” displej z červeně svítivých LED.
V roce 1971 se objevuje první stolní kalkulačka s mikroprocesorem a o rok později první kalkulačky s více funkcemi, tzv. vědecké. V téže době vstoupilo na trh mnoho nových společností a tak ceny kalkulaček rapidně klesly. V té době se také objevují první dislpeje z tekutých krystalů, zatím ještě “stříbrné”.
V roce 1975 se cena běžných kapesních kalkulaček natolik snížila, že mnoho firem muselo opustit trh.
Roku 1976 se objevují tekuté krystaly s černými číslicemi, tak, jak je známe dnes a téměř vytlačují ostatní typy displejů, především vzhledem k nízké spotřebě při vyhovující velikosti a kontrastu. Pak už nic nebránilo tomu, aby kalkulačky mohly být napájeny solárními články.
Tím byl vývoj kalkulaček v podstatě ukončen, i když vždy se nějaká novinka (nebo “novinka”?) najde, ať už ve velikosti, v nové funkci (grafický displej) či vzhledu, případně se kalkulačka stává součástí jiných zařízení: hodinek (poprvé v roce 1976), mobilu atd.


Referát i s obrázky na www.quido.cz/objevy/kalkulacka1.htm