Vývoj českého divadla a dramatu

1) Počátky českého dramatu (středověké drama)
- vznik v české literatuře: o svátcích se předváděly v kostelech biblické scény, původně byly hrány v latině, ale později se počeštily, postupně sem pronikaly i světské prvky = normální život.
- Liturgická dramata jsou ve 13. stol. překládána do češtiny a hry přijímají nové scény, které se již vzdalují původnímu záměru her, a proto jsou hry brzy vykázány z kostela ven. V této podobě byly hry stíhány a zakazovány. Studenti je hráli pro veřejnost.
Mastičkář: nejstarší české drama, velikonoční hra
- tři Marie, které nakupují vzácné masti, aby nabalzamovali Kristovo tělo, Mastičkář je prodavač mastí na trhu, dochovala je pouze scéna, kdy nabízí své zboží, hledá místa na trhu. Jazyk je zde hovorový, nespisovný až vulgární.

2) 20. léta 17. stol – 70 léta 18.stol.
Jezuitské drama
- hrálo se ve školách, hráli žáci pro rodiče, jezuité měli kvalitní školy (na výstavách pro návštěvy, hrálo se v latině, čeština i v němčině
náměty: náboženské = biblické příběhy, historické, o slavných postavách
cíl her: vzdělávat, vychovávat, vystupování, nestyděli se, propagační
velmi bohaté kostýmy, výprava = chtěli ohromit diváka

Lidové drama – hry se zpěvy, velmi jednoduché, o běžném životě.
Pololidové drama
Interludia = frašky hrané o přestávkách, ale později se osamostatnily, hrálo se při masopustech, posvícení, v hospodě, po chalupách
- hráli kantoři se svými žáky
téma: sedlák – výsměch jim
- velmi jednoduché, vulgární, hrubé a primitivní

3) Národní obrození
- vznik počátků českého divadla
- divadlo velmi účinně působilo na široké vrstvy lidí
od r. 1738 – stálé německé divadlo V Kotcích v Praze
Od. r. 1783 – německé Stavovské divadlo (kamenné, hrála se zde italská opera, německá činohra a postupně se začala objevovat i česká představení)
1786 – 1789 – první české divadlo Bouda – dřevěné na Václavském náměstí, kde se vytvořila první generace českých dramatiků a herců
1771 – první česká hra Kníže Honzík
PROKOP ŠEDIVÝ – frašky: Fraščí sládci, Masné krámy ….
VÁCLAV THÁM – divadlu zasvětil celý život, herec, dramatik, překladatel
- hry: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka

JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)
- narodil se v Kutné hoře - chudá rodina, studoval v Praze a HK – zde ho ovlivnil Václav K. Klicpera – vzbudil lásku k divadlu
- úředník – ochotnické divadlo, spisovatelská a novinářská činnost
- vedlejší scéna Stavovského divadla – řídil česká představení
- politik - poslancem říšského sněmu za české země – prožíval rok 1848 – revoluce, ale pro nás se nic nezměnilo, a proto politiku opustil
- politik, novinář, spisovatel, dramatik
- po roce 1848 kritizován pro vlastenecké názory – žil v bídě, musel přestat s divadlem, novinami a politikou
- kočovná herecká společnost – přidal se k nim
- na jedné za štací umírá v Plzni v 1856 - díky těžkému životu a fyzickému a duševnímu vyčerpání
- novinář - velice nadaný, položil základy českým novinám , založil časopis Květy, příspěvky autorů – mladých, současný český život a aktuální problémy – psal o nich
- cíl – bojoval za samostatnost národa a podporoval lidové vrstvy – OSVĚTA
- po roce 1848 ztratil Květy
- i jiné noviny – „Pražský posel“, „Sedlské noviny“ – zaměřeny na venkov– rady pro zemědělce
- propagace pojišťování, které v té době vznikalo
- boj proti alkoholismu

Dramatická činnost – velmi významná
A.) DRAMA ZE SOUČASNOSTI
Paličova dcera (1846) – odehrává se na menším městě, hl. hrdinkou je mladá dívka Rozárka Valentová. Otec je zadlužen a obviněn z paličství (odmítá sňatek pro peníze) a také i Rozárka. Dokáže se, že to neudělala ona, ale její otec. Společnost jí ale jako paličovu dceru zavrhne a tak odejde se svým chudým chlapcem do ciziny.
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (1834) – veselohra z pražského lidového prostředí
- drobní živnostníci, o lásce dvou mladých lidí, kteří se nakonec vezmou
- poprvé se objevila píseň – „Kde domov můj“, kterou zpívá slepý houslista Mareš, hudbu k hymně složil Václav Škroup
B.) HISTORICKÉ HRY – hrdinové známé české osobnosti
Jan Hus (1848) – o kázání a hájení pravdy
- připomíná Husa jako hrdinu, když českému národu svitne naděje na samostatnost
- aktualizace – na námětu z minulosti se vyjádřil nejžhavější problém ze současnosti
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři - povstání havířů za zlepšení platu a pracovních podmínek–soc. bouře
- skutečné historické události
Jan Žižka z Trocnova a Krvavé křtiny
C.) DRAMATICKÉ BÁCHORKY – je to historicky ohraničený žánr s pohádkovými motivy, který vykrystalizoval na přelomu 18. a 19. stol. Je tam dvojí svět – svět lidí a svět pohádkových nadpřirozených bytostí. Jde o spojení romantického pojetí lásky s realistickými záběry životní skutečnosti ve formě přístupné širokým lidovým vrstvám obecenstva.
Strakonický dudák – vesnické – hospodské prostředí, veseloherní prvky
- děj: Švanda odejde do světa a má velký úspěch. Seznámí se s Vocilkou – podvodník – chtěl mu dělat tajemníka a manažera, šlo mu jenom o peníze, chtěl se jenom přiživit, žvanil, odrodilec – nemá vlastenecké cítění. Dostali se do Turecka k princezně Zulice – namyšlená a rozmazlená, marnivá, vzteklá. Chce si Švandu vzít za muže, ale její snoubenec to zjistí a Švandu uvězní. Dorotka s Kalafunou jedou za Švandou. Švandovi pomohla matka – pomocí kouzel – osvobodila ho. Matka je za trest vrhnuta mezi divoženky. Divoženky chtějí Švandu utancovat k smrti, může ho zachránit jenom dívka, která ho má ráda – věrná láska. Dorotka se dověděla, že ho může zachránit, ale byla na něj rozzlobená. Švandu popadnou divé ženy na popravišti do kola, Dorotka ho zachrání.
- kladné postavy – Dorotka, Švanda – skoro kladná, Kalafuna - záporné postavy – Zulica, Vocilka
Švanda – dudák z Pošumaví – „Strakonický dudák“ – usne v lese a víla Rosava mu očarovala dudy
- důvěřivý, nezkušený, naivní, tvrdohlavý, citlivý a podnikavý, syn polednice Rosavy, touží
po rychlém zbohatnutí, nejen kvůli sobě, ale i kvůli Dorotce, aby si ji mohl vzít za ženu.
Kalafuna – starší a moudřejší přítel Švandy, dobrák, který hraje na housle zadarmo nebo za nějaké jídlo, snaží se Švandovi vysvětlit, že peníze nejsou nejdůležitější
Šavlička – chvástal – „všechno ví a všechno zná“, peníze jsou pro něj to nejdůležitější
Dorotka – obětavá, věrná, upřímná
- autor popisuje svět nadpřirozených bytostí, kteří ovlivňují svět lidí, romantické pojetí lásky, realistické záběry – odrodilosti, vidina snadného zisku, naivnost
„Jiříkovo vidění“a „Tvrdohlavá žena“a „Lesní panna“



4) NÁRODNÍ DIVADLO
1868 – základní kámen v době renesance – Josef Zítek
1881 - divadlo vyhořelo a díky sbírce „Národ sobě“ bylo za dva roky (1883) definitivně otevřeno.
Výtvarná výzdoba: Mikoláš Aleš: Lunety s českou historií umístěné ve foiér
Vojtěch Hinais – Železná opona
František Ženíšek
Max Švabinský – sochař, busty
Josef Václav Myslbek – sochař, busty herců, režisérů….
Herci: Josef Jiří Kolář a jeho synovec František Kolář
Jindřich Mošna – komik (Harpagon)
Karel Šimanovský
Otýlie Sklenářová Malá
Hana Kvapilová – její manžel Jaroslav byl režisér ND
- Princezna Pampeliška
Marie Hübnerová
Eduard Vojan – tragik
= generace z Prozatímního divadla
- měla zde premiéru všechna dramata
DRAMA
a) vnější stavba dramatu:
- dějství = jednání, akt
obraz = mění se scéna, popř. i kostýmy herců
výstupy = mění se osoby na jevišti, které pronášení monolog nebo dialog
b) vnitřní stavba dramatu:
1. EXPOZICE = úvod, 1. jednání
- uvádí do děje, do doby, seznámení s hl. postavami
2. KOLIZE = zápletka, 2. jednání
3. KRIZE = vyvrcholení děje, 3. jednání
4. PERIPETIE = obrat ve vývoji děje, 4. jednání
5. KATASTROFA = závěr, 5. jednání
Portál = zadní opona
Zvláštní prostředky = kostýmy, hudba, zpěv, prostředí, rekvizity ……

Karel SABINA – byl dramatik Prozatímního divadla v 60. letech( poté, co byl propuštěn)
drama: Inzerát (1866)
- vtipná veselohra ze studentského prostředí

Vítězslav HÁLEK – jako dramatik nebyl moc úspěšný, ale jeho historické hry se hrají i teď
drama: Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf, Carevič Alexej, Král Vukašín

Jaroslav VRCHLICKÝ – zaměřil se na řeckou Antiku
drama: trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
- téma viny a trestu, melodram z české historie
Noc na Karlštejně (zfilmováno)
- Karel IV. jako velký panovník a milující manžel Alžběty (Eliška), která porušuje jeho zákaz vstupu ženám na Karlštejn. Byla o hodně mladší a dala mu 6 dětí. Je zde zaznamenána podobnost Karla s Vrchlickým – milující manžel. Napsáno k 500. výročí úmrtí Karla IV. Tématem je ukázat velkou sílu lásky.
- další postavy: Alena, Pešek, Arnošt z Pardubic ….
Julius Zeyer – generace lumírovců, hodně cestoval, zemřel znechucený měš. společností
drama: Radúz a Mahulena (Slovenská pohádka)
- Radúz je bohatý král – zabije bílého jelena v sousedním království, kde je princeznou Mahulena. Radúz je zajat, ale Mahulena ho zachrání. Její matka je proklela. Mladí spolu utečou do Radúzova království. Radúzův otec umírá a jeho matka je také prokleje tak, ze Radúz nesmí políbit jinou ženu než Mahulenu a jestliže tak učiní, na Mahulenu zapomene. Radúz ale políbí svou matku a Mahulena se stane topolem, protože na ni zapomněl. Radúz ale k stromu chodí. Matka ten strom chce nechat porazit. Sama do něho sekne a ze stromu začne téct krev a zraněná Mahulena vystoupí ze stromu. Radúz si vzpomíná. Mahulena se brzy uzdraví a brzy je svatba.
- hudba: Josef Suk
Alois Jirásek – výtvarně nadaný, ale kvůli penězům se věnoval literatuře, prozaik a dramatik
drama: Vojnarka (1890)
- hl. hrdinkou je mladá vdova, která žije pouze se svým synem na statku. Chce se vdát za Antonína Havla. On svou lásku ale pouze předstírá. Když Vojnarová zjistí, že chce jenom peníze, nevezme si ho a on se před ní zastřelí na jejím dvorku.
- tragický příběh ze tehdejší doby = pronikání peněz a touhy po majetku do lidských vztahů.
Otec (1894)
- děj se odehrává na Litomyšlsku, kde lakomý sedlák Divíšek obětuje štěstí svých dětí pro majetek souseda Kopeckého (Dívíšek byl věřitel při dražbě a tak získal ten majetek). Zaplatí smrtí syna, který měl na statku pracovat.
- je to tragický pravdivý příběh o zhoubné nemoci peněz, lakoty, bezcitnosti a touhy po majetku
Lucerna (pohádka)
- lehčí námět, návaznost na Tyla
- děj se odehrává ve starém mlýně uprostřed lesů. Mlynář musí svítit panstvu na cestu přes les na zámek. Paní kněžna má správce, kteří jsou proti mlynáři. Správce chce schovanku Haničku, kterou miluje také jeden z vodníků. Lípa, která stojí u mlýna, je symbolem práv lidu. Správce ji chce porazit, ale Hanička se tam schová = lípa se neporazí. Šťastný konec.
- práva lidu v době zrušení roboty

5) ČESKÉ REALISTICKÉ DRAMA
Ladislav STROUPEŽNICKÝ: Naši furianti (1887)
- v jihočeské vesničce Honice na Písecku se má rada rozhodnout, kdo bude ponocným, který dostává 130 zlotých ročně. Rada má dva kandidáty: 1) vysloužilý voják Bláha – chudý, čestný, zkušený – 12 let na vojně ve světě
2) místní krejčí Fiala – chudý, podvodník, nepoctivý, vychytralý, podlézavý
Starosta Filip Dubský má 2 grunty, nejvyšší postavení a pocit nadřazenosti a moci, do věcí mu ale mluví jeho žena. Má syna Václava, který se má oženit s Verunkou, dcerou prvního radní Buška, který má jenom 1 grunt a s Dubským se předhánějí. Bušek má slabost pro vášnivé pytláctví. Tito dva se přou o věno.
Habršperk je také v radě, je to místní švec. Je zkušený – byl dlouho ve světe. Dubský chce Bláhu a Bušek Fialu. Fiala pomlouvá Bláhu a jeho dcera Kristýna vylepí dopis, že když nebude Bláha pomocným, vznikne požár. Na švindl se přijde a ponocným je zvolen Bláha. Bušek jde pytlačit, vidí ho Habršperk, ale při vyšetřování ho neprozradí. Verunka s Václavem se nakonec vezmou.
Furianti = sedláci, kteří mají pocit nadřazenosti. Ironický pohled, výsměch hlouposti českých boháčů, jihočeské nářečí a dialekty .

Gabriela PREISSOVÁ: Gazdina Roba (1889)
- Mánek (katolík) ze statku a Evička (evangelička) se mají rádi. Jeho matka je ale proti. Má pro něho bohatou nevěstu Maryšu Kotlibovou, kterou si nakonec stejně Mánek vezme. Eva se provdá za kožešníka Samka. Evě se narodí dcera, která zemře. Oba jsou v manželství nešťastní a utečou spolu do Uher. Mánek dělá na žních, kde si všichni myslí, že jsou manželé. Na Dožínkové slavnosti se dozví, že tomu tak není a že je Eva evangelička. Mánek ji poví, že si jí vzít nemůže. Nešťastná Eva skočí do Dunaje a umírá.
- tragédie ženy, která opustí svou rodinu a pak je společností zavrhnuta
Její pastorkyňa (1890)
- tragédie z venkovského prostředí slovácké vesnice, kde žije Jenůfa, schovanka vychovaná mlynářkou Kostelničkou. Jenůfa se zamiluje do Štefa. Ten má bratra Lácu. Janůfa se Štefanem čeká dítě, ale on jí zavrhne. Jenůfa tajně porodí. Kostelnička lže, že je Jenůfa ve Vídni. Kostelnička ji opije odvarem z makovic a dítě utopí. Udělala to proto, aby ji lidé neodvrhli. Jenůfě nic neřekla. Láca miluje Jenůfu a chce si jí vzít. Při slavnostech najde rybář mrtvé dítě. Kostelnička se ke všemu přizná a je zatčena. Jenůfa Lácu odmítne.
- Odsouzení společnosti, která dohnala Kostelničku k tak hroznému činu.
- Leoš Janáček: opera Její pastorkyňa

Alois a Vilém MRŠTÍKOVÉ: Maryša (1894)
- Vávra má o Maryšu zájem. Její otec Lízal mu ji nechce zprvu dát. Maryša ale miluje Francka, který nemá ani mlýn (Vávra ano). Vávra přijde na námluvy a tak se Maryša na nátlak rodičů (hlavně matky) s Vávrou ožení. Za dva roky se Francek vrací z vojny a dovídá se o sňatku. Lízal uznává, že ji špatně provdal a chce Maryšu zpátky domů. Francek chce, aby s ním M. odešla do Brna, ale ona z morálního hlediska odmítne. Vávra chce Francka zabít. Maryša se ale odhodlá k činu a Vávru otráví, protože má o Francka strach.
- Hl. myšlenka: provdání z donucení – kvůli penězům. Po sňatku byly spory o věno. Lízal ho chtěl dát jen Maryše, protože by ho Vávra prohospodařil.
- drama má klasickou vnitřní stavbu dramatu

ZÁKLADNÍ POJMY
Drama = divadelní hra určená k předvádění na jevišti, je založena na přímé řeči
Monolog – promluva jedné osoby
Dialog – rozhovor dvou nebo více postav
Umělecké prostředky představeni:
a) přímá řeč a text samotný
b) hra herců – herecký projev herců
c) dekorace (scéna) – kostýmy, výtvarné složky
d) hudební složka
Scénické poznámky:
- poznámky vložené do textu (píší se v závorkách)
- vyjadřují zevnějšek postavy, způsob řeči, chování postavy a místo děje
Jednání = dějství = akt
- bývá jich 1 – 5
jednoaktovka = hra o 1 dějství
Výstupy – změna postav
Obrazy – změna kulis (scény)
Trilogie = 3 hry tvořící celek
Tetralogie = 4
Dramatické formy (druhy div. děl):
o tragédie – vážná hra, která končí tragicky záhubou hlavního hrdiny
o komedie – hra s humorem zachycující méně závažnou problematiku
o fraška – komedie s přehnanou komikou, značnou nadsázkou, hrubé až vulgární
o činohra – až v 19. století, vážná hra zabývající se současnou tématikou
o libreto – text k opeře
o scénář – text k filmu, inscenaci hry
o scénický melodram – text doprovázený hudbou
o melodrama – dojemný příběh