Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Kdo je dobrý člověk? (úvaha)

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Český jazyk a Sloh > 311 > 327 > Kdo je dobrý člověk? (úvaha)
 
Titulek: Kdo je dobrý člověk? (úvaha)
Datum vložení: 20.2.2006
 

 

squareVClanku:
id='square-ir'
„ Je totiž hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“
- Galénos

Kdo je dobrý člověk? V dnešní společnosti je velice těžké hledat člověka, který by měl tuto vlastnost – byl by dobrý. Domnívám se, že dnešní společnost takříkajíc „nechce“ dobré lidi. Nechce člověka, který bude brát přílišné ohledy na ostatní, nechce člověka, který není schopen obětovat vše, co má svému společenskému poslání. Nehledá člověka, který by po vzoru antických filosofů „seděl celý den ve svém sudu a rozjímal o smyslu člověka, jeho bytí na tomto světě a vůbec o smyslu celého světa“. Tito lidé, pokud by v dnešní společnosti existovali, by byli předem odsouzeni k záhubě. Dnešek totiž chce člověka, který se neohlíží na ostatní, protože všichni ostatní jsou jeho potencionální protivníci a mohli by zaujmout jeho místo, pokud by on zklamal. Je hodně lidí, kteří se jako dobří lidé pouze tváří, ale kdesi uvnitř touží po neúspěchu toho druhého. I přesto všechno však existují lidé, kteří jsou i tam uvnitř dobří.

Další věcí je, že dnes se vše točí kolem pojmu rodina, dobrá rodina, vzorová rodina, ale to je dle mého soudu jen fráze, která má člověka uklidnit a dát mu pocit falešného společenského bezpečí. Vždyť, jak se má dnešní člověk věnovat naplno rodině, když (nejen) pracovní nároky na něj kladené dnešní společností mu to v podstatě znemožňují nebo ho alespoň ve velké míře v tomto konání omezují. Je to jakýsi začarovaný kruh, z něhož neexistuje pozitivní východisko. Všechna možná východiska se vztahují pouze k jednomu – zvolit si to menší z několika zel. Například, buď se zcela věnovat své práci na úkor své rodiny, nebo své rodině na úkor vlastního vzdělávání a zdokonalování se v něm, to obojí na úkor svých vlastních zájmů. Pokud by se člověk chtěl věnovat všem třem činnostem musel by se „roztrhnout“.

Další možností, jak sledovat a hodnotit tento problém by mohl být pohled ekonomický nebo vlastně pohled vlastnický. Tuto otázku řeší ve svém díle Mít nebo být psycholog Erich Fromm. Je lepší žít „svobodný“, bezproblémový život a nemít nic nebo jen velmi málo, nebo mít obrovský majetek a také obrovské problémy s ním spojené? V podstatě lze souhlasit s Frommovou myšlenkou, že pokud by neexistovalo bohatství, neexistoval by problém, že jeden má a druhý ne. Je však nutné si uvědomit, že v dnešní době je to prakticky nemožné, protože dnešní společnost je na majetku přímo založena.

Je zde další stránka věci - člověka si mohu cenit na základě jeho schopností, dovedností a jeho práce, může být skvělým odborníkem, který převyšuje ostatní. Ale po lidské stránce může být tento člověk „ k nepoužití “- nemusí umět naslouchat, poradit s problémy, může to být člověk bezohledný, bezcharakterní, zlý a sobecký. Máme si v tomto případě takové osoby vážit? Co je důležitější – jeho charakterové vlastnosti ? Či jeho um hnaný po dlouhá léta jeho ambiciozitou, bezohledností k okolí, vizí jen svého vlastního já?

Dalo by se říci, že tento problém do jisté míry nastínil i Karel Marx svým citátem: „Čím méně jsi a čím méně projevuješ ze svého života, tím více máš a tím více odcizený je tvůj život“. Je tedy otázkou, zda má být člověk sebevědomý, bezohledný, sobecký...má-li jít přes „mrtvoly“. To by znamenalo, že by o sobě neměl moc mluvit, nedávat najevo strach, slabosti, radost; nemít přátele, neboť by se na ně musel ohlížet a pomáhat jim s životními problémy. Musel by být ve světě skoro sám - neboť čím méně budu a čím méně budu projevovat ze svého života, tím více budu mít ( kariéru, vysoké postavení, peníze, respekt,..). Můj život ale tím pádem bude prázdný, bez lidí, přátel a já se o toto mé „bohatství“ nebudu moci s někým podělit. Mé srdce bude prázdné a můj život bude odcizenější.
Každý z nás si proto svoji cestu životem musí zvolit sám. A je jen na něm, jaká cesta to bude.



Hodnocení: (hodnotilo 68 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | Calorie-Charts.info