První republika (úvaha)

Procházím se po Praze, jdu po Václavském náměstí a vidím člověka oblečeného do černého saka. Je to náš pan továrník vlastnící továrnu na kachlová kamna, podle veselého vzhledu usuzuji, že se mu dobře daří. Klaním se a zdravým ho: „Dobrý den, Pane továrníku.“ A on odpovídá: „Dobrý den, Pane obchodníku.“ Jdu dál a vidím projíždějící automobil tovární značky Laurin a Klement, v kterém sedí náš pan radní. Jdu dál a vidím koňské spřežení, které patří našemu pivovaru (asi veze pivo do našich oblíbených hospod). Pokračuji směrem ke Karlovu mostu a vidím nějakého žebráka, který hraje na harmoniku a vedle něho je klobouček s penězi. Už jsem na Karlově mostě, kde je normální doprava (ne, jako dnes prodejci obrazů). Je zde krásný výhled, i když pohled kazí pomalu znečišťující se řeka. Vedle najednou projíždí rychle americký motocykl značky Indian. V dáli vidím jak ho elegantně oblečení policisté zastavují a dávají mu zřejmě pokutu za vysokou rychlost. Teď mě napadlo jít k Pražskému hradu, kde sídlí náš prezident T. G. Masaryk. Už zdáli vidím, že vlaje prezidentská vlajka, která nám sděluje, že je jistě pan prezident na hradě. Když už jsem u Hradu, zjišťuji, že pan prezident má nějakou audienci. Vidím ho v uzavřeném nádvoří Hradu, jak se s návštěvou vítá. Pan prezident je úhledně oblečen. Na sobě má černé proužkované sako s ještě tmavšími pruhy.

Podle mě se v první republice, jak se nazývá toto období, se žilo i přes určité problémy (hlavně politické) dobře. Prezident se i přes tyhle problémy dokázal přenést a vedl náš český národ dobře.