Český jazyk a jeho vývoj

2.slohová práce 14.1.2005
Výklad
Český jazyk a jeho vývoj

Osnova: 1.Úvod- národní jazyk a jeho podoby
2. Stať- čeština-slovanský jazyk
- praslovanština, staroslověnština, čeština
- její vývoj v mluvnické stavbě, slovní zásobě a větné stavbě
- přejímání slov
- stylistická diferenciac
3. Závěr- jazyk se vyvíjí i v dnešní době

Příslušníci českého národa mluví jazykem českým. Jazykem se náš národ liší od jiných národů. Druhů jazyka českého jsou různé. Správně by se měla používat spisovná čeština, ale více se používá čeština obecná. V národopisných oblastech se mluví nářečím. Dále se používá slang a argo.
Čeština patří do západoslovanských jazyků a její nejbližší příbuznou řečí je slovenština. Všechny slovanské jazyky mají podobnou mluvnickou stavbu a slovní zásobu.
Základem všech slovanských jazyků byla praslovanština. Staroslověnština vznikla na základě makedonského nářečí a mluvilo se jí na Velké Moravě. Čeština vznikla z jazyka západoslovanského kmene Čechů, ale její základ byla staroslověnština.
Vyvíjela se i její slovní zásoba. Dříve se říkalo kněz, dnes kníže. Také se měnila mluvnická stavba. Dříve se říkalo kněiže, dnes knížeti. A také ve větné stavbě došlo ke změně. Dříve se říkalo stín honil, dnes honil stín.
Pro rozšiřování slovní zásoby byla slova přejímána z polštiny, z ruštiny, ze slovenštiny, ze staré češtiny, ale většinou ve změněném významu, byla nově utvořena nebo se přejímaly přeložené cizí termíny.
Ne vždy se všechna slova a způsob mluvy a vyjadřování hodí. Správná použití jazyka vyjadřuje stylistická diferenciace a ta určuje jazykoví styl, výběr jazykových prostředků a jejich využití.
Vývoj českého jazyka je samostatnou kapitolou našich dějin. Až do 14. století se v úřední a literární sféře používala latina. Ve 14. století se čeština začala projevovat v úředních listinách, je rozpracován styl vyprávěčský a odborný. Za husitství byly již pevně rozděleny úkoly mezi latinou a češtinou. Čeština se zbavuje archaických prvků a nabývá mluveného významu. Rozšiřovala se pasivní a aktivní znalost spisovného jazyka. Čeština poprvé nabyla celospolečenského významu. Za humanismu rozkvétá spisovný jazyk, rozšiřovala se slovní zásoba, ustálila se mluvnická stavba čeština měla dostatek výrazových prostředků. V období pobělohorském nastává úpadek českého jazyka a jeho vytlačování ze společnosti. Zachovává se na venkově v ústní lidové slovesnosti. Koncem 18. století začíná národní obrození, ustálila se mluvnická stavba a byla rozšířena slovní zásoba. Po roce 1945 se dále obohacovala slovní zásoba, měnila se mluvnická stavba a propracovávala se větná stavba.

Jazyk se vyvíjí i v dnešní době. Doplňuje se slovní zásoba, stará slova už pomalu vycházejí z užívání, mění se mluvnická stavba, postupně nabývají platnosti některé tvary a konstrukce dříve za spisovné nepovažované.

Prameny: Stručná mluvnice jazyka českého
učebnice Českého jazyka pro 9.ročník základní školy SPN