Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Život štěněte

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Český jazyk a Sloh > 311 > 327 > Život štěněte
 
Titulek: Život štěněte
Datum vložení: 5.6.2007
Referát vložil: Editka

 

squareVClanku:
id='square-ir'
Dovolte, abych se představil....
Jmenuji se Briteček II a jsem malý, černý, vzteklý a neustále hladový příslušník psí rasy zvané "kříženec".
Ale hezky od začátku:
Jednoho zimního dne, jsouce uloupen z teplého pelíšku od mé maminky a sourozenců, vydávám se s velkým savcem na dvou nohách vstříc svému novému životu.
...znaven dlouhou cestou jsem ani nepostřehl, jak jsem se ocitl ve své nové smečce.
Vůdce smečky i jeho samice na mě zírali a nesrozumitelně šišlali, nacpali mě, ještě s několika neživými, látkovými zvířaty do proutěného koše, ke kterému přistrčili misku s teplým mlékem.
Opatrně, za velkého povzbuzování toho vůdce a šišlání jeho samice, nasávám vůni mléka a vylézám z koše, abych nasytil své vyhládlé bříško. Unaven jídlem, upadám do hlubokého spánku. Snil jsem o mamince, sourozencích, o našich vzájemných bojích a ze sna jsem sténal a naříkal...
Probudily mě neznámé hlasy..
Otevřu oči a nademnou se sklání jakási mláďata na dvou nohách. Pochopil jsem, že patří k samici a vůdci smečky. Malé mládě, ne o mnoho starší než já, mne uchopilo a vyzdvihlo z koše.. nastala chvíle, kdy jsme jeden druhému hleděli do očí. Vzápětí ho ale samice napomenula a odložili mě zpět do koše. Pomalu jsem vylezl ven a udělal loužičku. Vůdce smečky zuřil, samice opět šišlala a dělala na mě jakési ty, ty, ty. V tu chvíli mě popadla malá samice, to druhé lidské mládě, upnula mi něco nepříjemného kolem krku, a vynesla mě ven.
Konečně si prohlížím svůj nový domov zvenčí...nad malým trávníkem se až do nebe tyčí cosi velikého, asi kamenného s malými okénky kolem dokola. Byl jsem zmatený, protože bouda mé maminky byla mnohem menší, po stranách se dala okusovat a měla jen jedno velké okénko.
Malá samice neustále škubala za nepříjemný provaz uvázaný k mému krku, šišlala a volala Britečku, Britečku...a tak jsem pochopil, že Britečku, budu asi já...
Chvíli jsem s provazem zápasil a snažil se ho překousat (což malá samice nesla dost špatně), ale ač jsem vyvíjel velké úsilí, nepodařilo se. Šel jsem si tedy, i s ozdobou u krku, ulevit na ten žalostný kousek trávníku. Malá samice se nevýslovně radovala z mé hromádky a když vzápětí přidala i pamlsek, odpustil jsem jí provaz, za který mě táhla.
Ubíhal den za dnem a já si pomalu zvykal na svou novou smečku.
Vůdce smečky býval často dlouho do večera pryč, a pak ráno, když velká samice kamsi odvedla malé, uřvané mládě a malá samice po dlouhých úpravách srsti také někam odešla, spal a dovolil mi spát vedle něho ve velkém pelíšku. To pro mne byla velká pocta, neboť ve velkém pelíšku u samce, spávala vždy jen velká samice. V těchto chvílích, jsem býval blahem bez sebe.
Nesměl jsem však na záchod chodit vedle velkého pelíšku. To se jednou rozespalý vůdce smečky, rovnou z postele, trefil bosou nohou do mého měkkého, voňavého a ještě teplého hovínka a byl celý vzteky bez sebe.
Jinak jsem už ve smečce získával jisté postavení. Malé mládě se mnou často skotačilo na všech čtyřech, házelo mi různé předměty, které jsem usilovně rozkousával. Někdy se malé mládě rozplakalo nad zbytky těch předmětů a všichni kolem zas šišlali a na mě dělali ty, ty, ty.
Velká samice se pravidelně starala o mou plnou misku a také o plné misky všech ostatních. Mám ji za to moc rád....a také za to, že mi odpustila ty roztrhané boty i trochu potrhaný koberec. Snažím se za to na oplátku, nedělat v naší boudě loužičky. Druhá, malá, samice mi často před nosem zavírá svůj pokoj, ale nevadí mi to, protože tam stejně bývá často velký hluk podivných zvuků, které vykřikuje i ta malá samice. Zase se mnou nejčastěji chodívá ven. Pravda, nejdříve na ni chvíli pokřikuje velká samice, potom se přidá i samec a když je malá samice poněkolikáté převlečená, má učesanou srst, ušpiněný obličej barvami a kožíšek nastříkaný divným zápachem, jdeme konečně ven.
Mám tu i spoustu přátel-pejsků. Necháváme si vzkazy na sloupech i trávníku před naší boudou, na kmenech stromků, na všech rozích ostatních, kamenných obrů. A tak jsem se dozvěděl, že naše veliká, kamenná bouda není bouda, ale dům, že vůdce smečky není vůdce, ale páníček, samice není samicí, ale jmenuje se panička. A představte si, ta malá mláďata mají legrační jméno..děti.
Na svou maminku, bratříčky a sestřičky si už vzpomenu jen málokdy. Mám teď svou novou rodinu, jak se naše smečka prý jmenuje, a tuhle mou rodinu mám nade všechno rád, a nikdy bych ji nevyměnil za nic na světě, ani až budu veliký pes.



Hodnocení: (hodnotilo 8 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | Calorie-Charts.info