Česká mentalita

ČESKÁ MENTALITA

Už týden mi v hlavě zní téma „ česká mentalita“ a už týden nevím, co všechno si mám pod tímto pojmem představit. Takže jsem se pokoušela, přijít na to postupně. Co všechno si představím, když slyším slovo „česká“ … česká republika, češi, české pivo, české holky…český hokej. A teď slovo “ mentalita“ Definici tohoto slova neznám, ale když se mi tohle slovo povaluje v hlavě, napadají mě slova jako: chování, vývoj a reakce. No a na konec slovní spojení „česká mentalita“. …pořád nějak nevím, co to je,  ale v této souvislosti mě napadlo několik věcí, které s tím snad budu souviset.

HRDOST
Český hokej: Vzpomeňme si na tu dobu. Když jsme snad asi každý sledovali v TV české hokejisty, jak bojují o zlatou medaili v Nagánu. A povedlo se…. Celý národ byl v onu chvíli jako jeden člověk. Radostné výkřiky, pivo teklo proudem a po ulicích se projížděli auta s českou vlajkou, která troubila na znamení vítězství. …Byli jsme jako jeden tým!!!

VÝZKUM
Ve vědě také nejsme pozadu. Čech J. Jánský objevil krevní skupiny, J.Seifert dostal Nobelovu cenu a nápad vyrobit z cukru kostky vyšel taky z českých hlaviček. Když chceme, jsme schopni vynalézt něco, co nám pomůže usnadnit život, či co nám pomůže v budoucím rozvoji.

POMOC:
Když je potřeba pomoci, najdou se v naší zemi i tací, kteří dokáží pomoci ostatním, aniž by z toho něco vytěžili. Příkladem jsou třeba povodně. Pro některá město to byla katastrofa, pro některá jen delší deštík, ale i přesto se našli stovky vojáků, dobrovolných hasičů, nebo jen obyčejných lidí, kteří měli srdce na pravém místě.

Tohle všechno jsou příklady, proč jsem na náš národ pyšná. Proč jsem ráda, že můžu mít v dokladech napsáno: „státní příslušnost: česká“ . Jsou zde však i případy, kdy bych se nejraději schovala někam do kouta a čekala, až někteří lidé dostanou rozum a pochopí, že závidět jim stejně nepomůže.

Uvedu teď příklad se kterým se dennodenně setkávám a nad kterým mi dennodenně zůstává rozum stát.



MHD:
Stojím na zastávce a čekám na autobus či tramvaj. Autobus přijíždí a někteří lidé už do vás naráží a hrnou se na předpokládané místo,kde by asi po příjezdu autobusu mohly být dveře, aby si mohli sednout. Když už všichni sedí či nesedí a autobus na další zastávce vymění osazenstvo nastává jiná situace…boj o uvolněná místa. Což mi taky někdy připadá velmi vtipné, zvláště potom, co jsem jednou seděla ve předu v autobuse a na další zastávce jsem uviděla nastupovat kamarádku. Zvedla jsem se teda, na mé místo si sednul nějaký pán a já jsem měla v plánu přesunout se na za ní a prohodit pár slov. Vedle mé kamarádky bylo ještě místo, které mě v tu chvíli vůbec nezajímalo. Paní co nastupovala za mnou to uviděla a jakmile zjistila, že je v ohrožení a bude muset stát, rozběhla se, v průletu kolem mě málem srazila svýma taška z Kauflandu a kabelkou, rychle se usadila na ono místo ušklíbla se a nasadila vítězný výraz typu : Hurá a nemusím stát. … Tak se tak říkám, jestli je tady tohle normální ?!

Další negativní myšlenky mě napadají, když si jen v mžiku vzpomenu na naši vládu, některé úřednice, romské spoluobčany a závist či blbost našich občanů. Všechny tyto věci se mi však už ale nechtějí rozepisovat, protože si myslím, že by se mělo zůstat u toho pěknějšího. A tak jsem se nad vším zamyslela. Položila si otázku: „Co jsme to vlastně za národ?“ a při sečtení plusů a mínusů jsem zjistila: Že na tom nejsme ještě tak špatně. Sice se u nás krade více, než v jiných zemích, babičky v autobusech stojí a ladí sedí, vláda stojí za starou belu a v úplatcích se jenom topíme, ale na druhou stranu se u nás politici při zasedání nemlátí židlemi jako v Japonsku nebo kde to bylo, nemáme gangy, které po sobě střílejí v ulicích a hlavně se nemusíme bát, že nám pod nohama vybuchne bomba. A závěr?..... Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř!!!