2 Básničky

Růže
Červená růže leží tady sama, schne a mlčí.
Snad vzpomíná, jak byla ještě dáma a její srdce vrčí.
Nebezpečné trny pomalu padají k zemi
a ona se stává tak křehkou, bezmocnou.
Pouhý jeden špatný dotyk, nešetrný,
začal provázet ji tmou.

Květní lístky obarvené krví roní slzy, schnou.
Ví, že nevezme si nikdo růži smutnou, ošklivou.

Ještě včera byla krásná, voňavá a svá.
Ale kdos ji shodil na zem, je mokrá, umírá.
Nikdo si ji nevšímá, leží samotná,
avšak má veliké štěstí, procházím tam já.

Beru růži domů a stává se mou,
věším si ji na okno, smutnou, ošklivou.
Však pro mě je krásná, nejhezčí, co znám,
a proto i když uschla, stále na okně ji mám.


Motýl
Ladně kroužím po obloze,
tiše pluji vzduchem.
Létám, létám, míjím moře,
já jsem denním ruchem.

Vždyť jsem volná, všechno mohu,
šeptem zpívat, nahlas řvát,
malá, drobná, vzácný motýl,
toužím všechno prožívat.

Kolem mne je plno přátel,
velcí, malí, barevní.
Každý z nich má něco v sobě,
maličkosti nevšední.

Mávnutím svých křehkých křídel,
k nebi snadno odletím.
Nadýchám se vůně květin,
a zpět na zem obrátím.

Zastavím se na kus řeči,
tajemství svá svěřit.
Obejmout a pohladit vás,
smím vám přeci věřit.

Ladně kroužím tímto světem,
tiše pluji dnem.
Létám, létám, míjím hvězdy,
jsem tvým nočním snem