Úvaha na téma: Drogy

Na téma drogy by se dalo psát pořád a pořád do kola. Je to věčný problém našich společností. Musím se ptát sama sebe, co droga vlastně je a kam až mohu zajít s touto myšlenkou. Jsem si jist, že dnes je droga na každém rohu, jen některé jsou legální a jiné zase nelegální. Z těch legálních mohu jmenovat například alkohol nebo cigarety. To jsou ty hlavní, se kterými přicházíme do styku dnes a denně. Lidé, kteří požívají alkohol a holdují cigaretám jsou sice „závisláci“, ale nikdo to nijak neřeší, je to vlastně dá se říct „v pohodě“. Naopak druhou stranou této mince jsou takzvaní narkomani, ti, co jsou závislí na tvrdých drogách, které jsou u nás zakázané neboli nelegální. Mezi ty základní, které znám, patří například heroin, pervitin, LSD, marihuana, kodein, braun, speed a mohl bych pokračovat dále, určitě bych ještě na něco přišel. Lidé, kteří jsou závislí na těchto drogách, jsou opravdu pro tuto společnost i sebe samotné velkou hrozbou. Tito lidé nebo je můžeme nazývat tím správným názvem „ feťáci ”, takže tito feťáci nekoukají do prava ani do leva, když si shánějí svou dávku nebo lépe řečeno na dávku, je jim jedno, jestli ukradnou něco v obchodě nebo okradou starého člověka nebo dokonce slepce. Je jim všechno jedno, myslí jenom na to, kde sehnat prachy na dávku, která je pomalu zabíjí. Svou závislostí neotravují jenom společnost, ale také své blízké, rodinu, která trpí tím, co se s¨tím dotyčným děje. Rodiče si většinou nechtějí přiznat, že jejich syn nebo dcera jsou závislí na drogách a dělají, jako by žádný problém nebyl, ale on tu je a rozhodně se nevyřeší tím, že budeme dělat, že se nic neděje. Dříve bezproblémoví a během krátké doby začínají být nespolehliví, lžou, nekonečně se vymlouvají, začínají být nervní, kradou, nedbají na svůj vzhled a tím vším zatahují do své závislosti své nejbližší, aniž by si to uvědomovali. Opouští staré kamarády, na které se mohli vždy spolehnout a nahrazují je falešnou sobeckou partičkou, od které nic dobrého nepochytí. Dříve nebo později budou muset pochopit, že z drog vedou jen dvě cesty, a to „ život nebo smrt ”,a je na nich, co si vyberou, a jak naloží se životem, který je tak krásný. Možná je mezi tím vším ještě kriminál, ale to je taky taková pomalá smrt. Já osobně jsem toho názoru, ať se „sjížděj“ třeba do bezvědomí, ale ať do toho nezatahují slušné lidi. Myslím, že je dost nefér, když takový „vymaštěný feťák“ zapíchne infikovanou jehlu do sedačky v autobuse nebo ji pohodí na dětském hřišti a pak má z toho ohromnou radost, že v té nákaze není sám, ale jak k tomu ti nevinní lidé přijdou! Tak to je opravdu nad mé chápání! Proč by měl být člověk, který nikdy drogy neužíval, najednou nakažený žloutenkou nebo nedej bůh HIV, to je přeci „strašný“! Měli bychom se nad tímto problémem hluboce zamyslet a hlavně si přiznat, že obyčejná prevence v podobě letáků nebo odborné literatury sice není špatná, ale takové maličkosti, jako je řešení banálních problémů v rodině, věnovat se svým dětem, naslouchat jejich problémům, pokusit se je s nimi řešit, vnímat, že jsou vedle nás, to je ta pravá prevence, dobré rodinné zázemí! Připravit je na to, že svět není jenom bílý, ale že jsou tu i černé skvrny, s kterými se dá konec konců i žít. Vím, že tento problém se nedá jen tak vymítit, ale můžeme se pokusit proti tomu bojovat a začít by měl každý sám u sebe.

NPO 2 TOMÁŠ CHALUPA