Úvaha-Jaká bych já byla učitelka?

Jaká bych já byla učitelka ?

Zhruba před třičtvrtě rokem jsme už pomalu začali přemýšlet na jakou školu se dát a co z nás pak bude. A tak jsem si kladla různé otázky. Např. jaká bych byla učitelka? Jestli hodná nebo přísná, jestli chápavá nebo nemožná. Proto jsem si k této slohové práci vybrala toto téma.
Proč mě napadlo toto povolání? Možná proto, že mám ráda malé děti nebo proto, že mě zajímá svět pedagogiky. Sama opravdu nevím. Jenže co pak? Z malých capartíků vyrostou puberťáci, se kterými se to někdy nedá zvládnout.
Jaká bych teda byla? Určitě bych se snažila vycházet s mými žáky a vytvořit si s nimi to určité přátelské pouto, které je velmi moc důležité pro komunikaci. S úsměvem na tváři jde přece všecko lépe.
Do tří let věku dítěte se vyvíjí osobnost člověka a na rodičích je, jaká osobnost se z těchto dětí stane. Na rodičích dále záleží i jejich další vývoj a naučení správnému chování. Učitel na prvním stupni již jen tzv. dokonává dílo. A na druhém stupni s námi již nepohne nic a nikdo. Proč je to tak těžké? Říká se, že lidé jdou s dobou a taky, že dnešní mládež se nedá srovnávat s tehdejší. Proč? Je těžké odpovědět, protože odpověď sama hledám.
Je velmi jednoduché svést vinu na dobu a je velmi těžké obvinit rodiče či pedagogy z eventuálně špatného chování dítěte.
Proto vím, že být dobrou učitelkou obnáší být spravedlivá, přísná. Zároveň shovívavá a chápává. Rozhodně vím, že bych ve svých žácích chtěla vidět určitě osobnosti a vždy bych chtěla předcházet problémům. Přála bych si vidět do jejich duše, umět být jim přítelkyní a autoritou zároveň.
Jak bych chtěla mít své žáky ráda? Při nejmenším tak, aby když budou opouštět školu, mohli říct: “Paní učitelko, děkujeme.“

Osnova:
1.Rozhodování
2.Proč zrovna toto povolání?
3.Jaká bych měla být?
4.Osobnosti
5.Vina
6.Co chci a přeji si
7.Paní učitelko,děkujeme