Co mě nejvíce zklamalo

Co mě nejvíce zklamalo

Jako k většině dětem chodí nebo chodil Mikuláš, tak ani já jsem nebyla výjimkou.
Vždyky jsem se na Mikuláše docela těšila, protože mi vždycky donesl něco dobrého, ale když byl za dveřmi, začala jsem se bát čertů, aby si mě neodnesli.
Mikuláš měl pokaždé zlatou mitru a berlu, čert byl celý černý od sazí v pekle a andělé bílí jako sníh s křídly, na kterých bylo pozlacené peří. A co neměl jen tak někdo, byly zlaté boty. To žádná jiná Mikulášská družina neměla. Mamka mi vždycky vysvětlovala ,, Víš, ti čerti, andělé a mikulášové, co potkáváme na ulici, nejsou praví. Vidíš, mikuláš, který chodí k nám, má zlaté boty, ten musí přece být pravý.“ A já jí věřila.
Jednoho roku přišel večer 5.12. a najednou zvonil zvonek u dveří. Jdu se podívat, plná očekávání a samozřejmě Mikuláš, kdo jiný. Ale mamka mě žene do jídelny, je mi to divné, ale přesto jdu. Za chvíli ze dveří vykouknul čert, který byl ošklivý a na kožichu měl plamínky a za ním bělostní andělé s Mikulášem. Celou dobu jsem sedovala Čerta, aby mi něco neprovedl, že jsem si ani nevšimla mnou odříkané básničky a toho, že mi krásní andělé dali spousty dárků od Mikuláše.
Uběhly roky a já už byla větší. Začalo mě být divné, že každý rok na Mikuláše bratr a taťka někam jdou a jsou pokaždé pryč, když k nám chodí mikuláš. Ptala jsem se proto mamky: „mamí kam chodí brácha s taťkou???“ a vždy jsem se dozvěděla to samé: „Jezdí se dívat do obchodů na oblečení“
Začínala jsem mít podezření, že by taťka mohl být mikulášem a brácha čertem, až v době, kdy bratr přišel s tím, že si od jednoho čerta půjčil kožich a ukazoval mi ho. „Ale vždyť už sem ho někde viděla“ vykřikla sem. „Čert, co byl dneska u nás měl ten samý“ bylo mi to divné, proto jsem vyzvídala dál. A co jsem se nedozvěděla, Mikuláš byl opravdu taťka a čert bratr. Zeptala jsem se i na to, jak si mohl na ty hříchy taťka vzpomenout. A dostala jsem odpověď od mamky: „psala jsem to na papírek, který si vložil do knihy a pak z něho četl, co jsi udělala dobrého a co špatného.“ teprve teď jsem pochopila, proč jsem musela odejít z předsíně.
O rok později jsem začala chodit s nimi i já. Baví nás to doteď :)
Moje největší zklamání bylo zjištění, že „náš“ Mikuláš není pravý.:)