Život na úvěr - život na dluh

Život na dluh je fenoménem dnešní doby. Je to světový trend, masivně podporovaný reklamou ve stylu: „Když něco chcete, proč si to nekoupíte?“. Není žití na dluh příliš rizikové? Není projevem naší finanční nekázně? Dnes už mít dluh není považováno za nemorální. Slavné osobnosti hovoří o tom, nakolik se propadly do minusu – ať už kvůli tomu, že produkovaly drahý film, nebo proto, že špatně investovaly. Žádná hanba to není. Naopak, takový jedinec spíše staví na odiv své mučednictví.
Půjčujeme si na všechno a říkáme tomu životní potřeby. Otázkou je, co je to věc potřebná k životu. Je to třeba televize nebo auto? Myslím, že kdo žije z životního minima, se prostě musí uskrovnit a do té doby, než na tom bude lépe, neutrácet za věci, bez kterých by se obešel, a nenechat se masírovat reklamou. Je to o zdravém rozumu a umění zacházet s penězi. Žít na dluh je ale celosvětový fenomén a zadluženost českých rodin není vyšší, než v jiných vyspělých zemích. Na dluh žije čím dál tím víc českých domácností. Úvěry nepochybně mají svoje klady, dovolují nám pořídit si zboží či služby, na které je naše peněženka krátká. Pokud ale jejich kouzlu bezhlavě podlehneme, mohou nás zavést až na samé finanční dno.
Žít na dluh je nebezpečná ideologie, ať již v měřítkách domácnosti nebo státu. Touha po nových
věcech je bohužel přirozená, ale každý by měl umět počítat. Je určitě zbytečné chtít hned kupovat nové věci, které za rok budou stát polovinu, nebo zaplatit cenu i s mnoha procenty navýšení jen proto, abych nějakou věc měl hned teď, protože ji teď chci ! Znám lidi, kteří jdou na druhou stranu města kvůli tomu, že v konkurenčním supermarketu je mléko o korunu levnější, ale přitom televizi či automobil si vzali na splátky a s navýšením zaplatí mnohem více, než kdyby si počkali nebo si koupili levnější za hotové. Zaplatí tak tisíce zbytečně za navýšení u auta nebo televize, ale ušetří korunu u mléka. To jsou pak paradoxy ! Já vím, za rok to nebude už nový model! Ale dá se žít i bez nové televize, dá se žít bez nového auta, dá se žít bez nového mobilu i bez dovolené u moře.
Skromnost, to je přitom slovo, jehož význam už skoro ani neznáme! Ženeme se za
novými a novými věcmi, které životně nepotřebujeme, žijeme své prázdné životy jen abychom pracovali a pak strávili zbytek dne u televize a smysl života nám uniká. A přitom se dá tak snadno žít i se starším mobilem, se starší televizí, se starším autem, dokonce i na dovolenou se dá jet v Čechách a ne do Egypta. Mohla bych ukázat tisíce krásných míst u nás v Čechách a na Moravě, která tu jsou, ale která míjíme, když se novým automobilem ženeme do supermarketu, v němž si vezmeme na splátky novou televizi nebo nakoupíme plný vozík levných jogurtů a potravin, které pak ze třetiny vyhodíme, protože je nestihneme ani zkonzumovat. Když vidím ty plné vozíky a ten náš obrovský zbytečný konzum, říkám si: jakápak krize!
Tak, tak, lidičky, jen si půjčujte. Budete daleko ovladatelnější, manipulovatelnější. Politicky je lepší mít národ třesoucích se dlužníků než sebevědomých lidí s dostatkem peněz k obstojnému živobytí na účtech. Ono je ostatně lepší nastavit podmínky tak, aby si lidé spíše půjčovali než si slušně vydělali, což je u nás. Z národa vzdělanců velmi rychle degradujeme na národ skladníků , ostatně skladník je dnes nejžádanější profese díky "investicím" ze zahraničí. Nezaměstnanost neklesá, pouze jede po jakési křivce oscilující kolem půl milionu a nikdo s tím nehne, protože se prostě politicky nechce. Je taktéž dobré mít základnu chudiny, která snáž slyší na sliby než národ sebevědomé střední třídy, která se o sebe umí postarat. Je mi smutno, když to vidím. Ale jako realistka si ani nemyslím, že ti, co jsou zrovna u moci s tím něco chtějí dělat, ať jsou z jakékoliv strany.