Wernher von Braun

Wernher se narodil 23. března 1912 v tehdejším Wirsitzu (dnes Wirzysk v Polsku) jako druhý ze tří synů německého barona. Jeho otec působil ve státní správě jako vysoký státní úředník a později ministr, matka se amatérsky věnovala astronomii. Již v mládí byl von Braun okouzlen myšlenkou vesmírného cestování, objevováním nových světů. Brzy dospěl k závěru, že vesmír by bylo zábavnější poznat osobně, jak to popisovaly jeho oblíbené fantastické romány. V roce 1930 začal studovat technický institut v Berlíně, v roce 1932 získal bakaláře. Už tehdy se zajímal o rakety. Během vysokoškolského studia se von Braun sešel v amatérské Společnosti pro kosmické lety s Hermannem Oberthem a mnohé se od něj naučil. Ve 22letech na berlínské univerzitě vypracoval dektorantskou praci,která byla z vojenských důvodů přísně tajná . Wernher však dlouho u teorie nezůstal. . Společnost se v krušných podmínkách meziválečného Německa snažila na dělostřeleckém cvičišti Kummersdorf u Berlína dát snům o raketovém letu konkrétnější podobu - její členové zde se střídavými úspěchy zkoušeli malé kapalinové motory i primitivní rakety. V roce 1937 vypustili Němci raketu A3 (dosáhla výšky přes 2 km) Vojáci snící o odplatě za 1.světovou válku do této skuliny rychle vstoupili a začali se zajímat o dění v Kummersdorfu. Jejich pozornost brzy upoutal talentovaný a pragmatický student. Sympatie byly oboustranné - von Braunovi zase neuniklo, že u vojáků nechybějí finanční prostředky. Jeho disertace už byla tajná a její původní název, v němž se mluvilo o raketách, kontrarozvědka změnila na neutrální "O pokusech s pohonnými látkami". A když se k moci dostali nacisté, považoval svůj vstup do NSDAP jen za další logický krok vedoucí k větším a výkonnějším raketám - samozřejmě stavěným pod jeho vedením Za Hitlera dostali loajální raketoví odborníci podmínky, o jakých se jejich kolegům v jiných zemích ani nesnilo. Wernher von Braun se stal odborným ředitelem raketových konstruktérů. Přes menší pokusné konstrukce a nezbytné omyly a nezdary se němečtí odborníci nakonec dostali k první prakticky použitelné raketě s kapalinovým motorem, legendární A-4 .V lednu roku 1943 určil Hitler, pod tíhou vojenských neúspěchů, vývoj rakety A4 – obecně známé jako V2 (V je odvozeno ze slova Vergeltung – odplata) – za věc prvořadého zájmu. Celý vývoj byl značné uspěchán a raketa byla použita při vojenských operacích, přestože vývoj ještě nebyl dokončen. Uváděná tvrzení, že von Braun raketu vytvářel pro družici Země a pro cestu na Měsíc, případně k jiným planetám jsou sporná, neboť jako členu nacistické strany mu muselo být od počátku zřejmé, k čemu bude jeho práce “využita” a nepotřeboval k tomu ani svoji "zkušenost" s Gestapem. Wernher von Braun nemohl nevědět, že "jeho" raketu vyrábějí otroci nahnaní za nelidských podmínek do podzemních továren. Víc mu ale vadilo, že nemíří na správné cíle. Na jakémsi soukromém večírku v březnu 1944 dokonce prohlásil, že by raději stavěl rakety pro vesmír než pro válku. . Kdosi jej udal, gestapo ho zatklo, ale brzy zase propustilo. Von Braun touto příhodou později dokazoval svůj aktivní odpor vůči režimu, někteří jeho kritikové ovšem tvrdí, že šlo spíš o dobře vypočítanou akci pro poválečné pokračování kariéry. Nejspíš jí ani nebylo třeba, protože vítězní spojenci už cenu německých raket znali. V létě roku 1945 se von Braun s celou svou skupinou i konstrukčními plány šťastně dostal do amerického zajetí a už v lednu 1946 stavěl a vypouštěl rakety na americké základně Fort Bliss. Přesto neměl von Braun zpočátku v USA příliš důvodů ke spokojenosti. Američané mu sice dovolili pracovat pro vojáky, ovšem k programu kosmického výzkumu satelitů jej nepustili. I tak byla pro veřejnost přítomnost prominentního nacistického konstruktéra těžkým soustem. K obratu došlo až po sérii amerických neúspěchů a startu ruského Sputniku 1 v říjnu 1957. Teprve pak von Braun konečně dostal zelenou: jeho raketa Juno vynesla první americký satelit, raketa Redstone první astronauty a obří superraketa Saturn V první lidi na Měsíc. Wernher von Braun se z "bývalého nácka" stal národním hrdinou a získal i americké občanství. Po lunárním triumfu měl Wernher von Braun další plány: orbitální stanice, lunární základny, pilotované výpravy na Mars a dál. Jenže američtí politikové se od vesmíru odvrátili a von Braun z NASA odešel. Wernher von Braun zemřel 15. června 1976 v Alexandrii v USA ve věku 65 let Už za svého života se ale stal legendou a faustovský podtext patrně jen přispěje k její nesmrtelnosti. Jméno Wernhera von Brauna bude již navždycky spojováno s nacistickým Německem a jeho smrtonosných raketách V-2, ale neměli bychom ho spojovat jen s tímto a přiznat, že nebýt jeho, člověku by trvalo mnohem déle než by dosáhl kosmického prostoru. Celý život von Braun doufal v mírové využití raket