Max Planck

Narodil se 23. 4. 1858 v severoněmeckém Kielu. V šestnácti letech začal studovat na mnichovské univerzitě fyziku. Brzy nato se ve fyzice objevilo několik nových problémů. Jeden z nich vyřešil právě Planck a zahájil tím revoluci, která změnila fyziku i naše představy o světě. Nejdříve ovšem získal doktorát. O pět let později byl zvolen členem pruské Akademie věd. Už od studují byla hlavním předmětem jeho zájmu termodynamika, a právě tady se vytvořila nečekaná záhada. Dva britští vědci se zabývali studiem tepelného záření těles, ale jejich výpočty provedené podle klasické fyziky vůbec neodpovídaly experimentálně zjištěným údajům. Dokonalá klasická fyzika najednou začala selhávat a z drobného problému se stala klíčová otázka. V roce 1896 se na ni Planck zaměřil a o tři roky později dospěl k revoluční myšlence, že elektromagnetické záření se skládá z malých porcí energie čili kvant. Planckova kvantová hypotéza je příkladem geniální intuice. Už v následujícím roce se mu podařilo odvodit vzorec, který vystihoval spektrum tepelného rážení. Svůj objev zveřejnil 14. prosince 1900. Tímto dnem začalo pro vědu nové století. V roce 1905 dospěl Einstein k závěru, že Planckovo kvantum elektromagnetické energie je ve skutečnosti částice, a nazval ji foton. V roce 1913 Bohr použil kvantovou hypotézu pro vysvětlení stabilních elektronových drah v atomu. A ve 20.letech se zrodila kvantová mechanika. Klíčovou roli v kvantové fyzice hraje tzv. Planckova konstanta. Je to jedna z nejdůležitějších konstant přírody. Plancka a Einsteina pojilo přátelství a často se spolu věnovali hudbě-Planck hrál na klavír a Einstein ho doprovázel na housle. Roku 1918 obdržel Planck Nobelovu cenu za fyziku. Po nástupu fašismu zůstal v Německu, ale pro svůj odpor k režimu byl zbaven všech funkcí i členství v Akademii věd. V roce 1947 byl zvolen čestným předsedou vědecké společnosti Maxe Plancka. Na podzim téhož roku zemřel ve věku téměř 90 let.