Cavendish Henry

Anglický chemik a fyzik Henry Cavendish (10.10.1731 - 24.2.1810) byl první, kdo roku 1766 objevil plynný prvek vodík, popsal složení vody a provedl první přesné měření hustoty Země (1798 vypočetl její hmotnost).
Roku 1749-53 studoval na univerzitě v Cambridgi, kterou však opustil bez získání akademického titulu. Poté, co cestoval se svým bratrem po Evropě, žil velmi skromně v Londýně. Přestože později se stal díky dědictví jedním z nejbohatších v Anglii, pokračoval i nadále v tomto skromném způsobu života. Úplně se ponořil do vědeckých studií a vlastně celý svůj život zasvětil vědě. Na druhou stranu se však neobtěžoval řadu svých významných objevů publikovat. Mimořádně plachý a samotářský Cavendish se stýkal pouze se svými vědeckými přáteli. O tom svědčí i jeho jediný portrét a i ten byl načrtnut tajně. S personálem jednal zásadně písemně, a když mu některá nepozorná služebná přišla na oči, propustil ji. O tom, co vlastně Cavendish dělal, se svět dozvěděl až sedmašedesát let po jeho smrti. Tehdy Cavendishův vzdálený příbuzný, významný fyzik Maxwell vydal jeho vědecké spisy. Byl to šok.
Převážnou většinu svých výzkumů a objevů prováděl Cavendish pomocí kvantitativních měření. V roce 1766 publikoval článek „O umělých plynech“. Aby prokázal, že plynný vodík je látka úplně odlišná od obyčejného vzduchu, vypočítal jejich hustotu stejně jako hustoty několika dalších plynů. Objevil, že obyčejný vzduch, stejně jako vzduch přinesený balónem z horních vrstev atmosféry, je tvořen dusíkem v poměru 4:1 jeho objemu. Také dokázal, že voda je složena z kyslíku a vodíku.
Jeho poslední větší prací bylo první měření Newtonovy gravitační konstanty s ohledem na hmotu a hustotu Země. Přesnost tohoto experimentu nebyla zdokonalena po téměř jedno století.
Zanechal po sobě značný majetek, který byl v roce 1871 použit k založení a vybavení ústavu „Cavendish Laboratory“ na univerzitě v Cambridge.
Vypočetl hmotnost země pokusem provedeným takto: Použil k tomu vodorovné vahadlo zavěšené na dlouhém tenkém drátě tak, aby se mohlo horizontálně otáčet. Na konce vahadla připevnil olověné kuličky, ke kterým pak přibližoval dvě velké koule. Gravitační přítah kuliček vahadlem pootočil - tak nepatrně a delikátně, že to odečítal dalekohledem skrze okénko z vedlejší místnosti, aby vahami necloumal vzduch rozvířený jeho pohyby. Z vychýlení určil sílu, kterou se koule přitahovaly, a porovnal ji s tíhou, tedy silou, kterou se kuličky přitahovaly se Zemí. Ze známých hmotností koulí a vzdáleností těžišť koulí a Země pak určil hmotnost Země. Vyšlo mu prakticky totéž, co dnes: necelých šest miliard bilionů tun (tedy šestka s jedenadvaceti nulami za sebou).