Afghánistán

Afghánské islámské emiráty
Afghánistán je vnitrozemský stát v horách jižní části Střední Asie. Hraničí s Pákistánem na jihovýchodě a Íránem na západě. Krátkou hranici na severu má s Turkmenistánem a Uzbekistánem, dlouhou s Tádžikistánem. Na severovýchodě, na konci úzkého vachánského koridoru leží Čína. Afghánistán byl rozpolcen občanskou válkou od konce 70. let, kdy islámští bojovníci (mudžáhidové) zahájili partyzánskou válku proti komunistickému režimu podporovanému okupačními vojsky sovětského svazu. Islámské síly získaly definitivne kontrolu nad zemí v roce 1992, i když boj mezi různými povstaleckými frakcemi pokračuje.

Přírodní poměry
Většinu území vyplňuje horský systém Hindúkuše, který na hranici s Pákistánem překračuje 7000 m. K jihozápadu se snižuje a rozšiřuje v řadu víceméně paralelních pohoří. Většina obyvatel žije v zavlažovaných údolích na okrajích hor. Nejůrodnější údolí na jihovýchodě vytváří řeka Kábul, podle níž je pojmenováno hlavní město. Na jihu se rozkládají náhorní plošiny Registánu pokryté pouští a protékané řekou Hílmand do solných Hamunských jezer na hranici s Íránem. Hustě osídlené jsou také roviny na severu v povodí hraniční řeky Amudarja.

Podnebí je suché vnitrozemské, silne ovlivňované nadmořskou výškou. Na jihozápadě dosahují letní teploty 50°C, na severu a v horských údolích v zimě klesají pod -20°C. Srážky jsou na jihu minimální, vlhčí, příznivější podmínky mají údolí na východě (500-1000 mm srážek ročně). V Hindúkuši jsou četné ledovce, které v létě napájejí řeky a umožňují zavlažování.

Na jihozápadě roste jen polopouštní xerofytní a slanomilná vegetace. Ve vlhčích partiích hor se vyskytují porosty zakrslých jehličnanů, cedrů a jedlí. V údolích rostou duby, topoly a ořechy. Mnoho velkých savců, včetně tygrů vymizelo, medvědi, gazely a vzácni irbisové dosud přežívají. Hojní jsou supi a další dravci.


Hospodářství
Afghánské hospodářství je rozvrácené dlouhotrvající válkou a země zůstává jednou z nejchudších na světě. Zemědělství je rozhodujícím odvětvím. Rozsáhlé zavlažovací projekty, které zvětšili plochu orné půdy na více než 12% rozlohy země, válkou značně utrpěly. Velké nebezpečí obdělávaní půdy spočívá v obrovském množství min. Hlavní plodinu představuje pšenice. Dále se pěstují kukuřice, rýže a ječmen. Významná je produkce bavlny, ořechů, vína, rozinek a dalšího sušeného ovoce. V horských údolích dominuje chov ovcí.

Nejdůležitějším nerostným zdrojem je zemní plyn. Existují zásoby uhlí, rud železa, mědi a dalších kovů, avšak jejich potenciál je dosud, podobně jako v případě energie horských řek, jen Smálo využit. Slabý průmysl produkuje vlněný a bavlněný textil, přírodní léky a stavebniny; na export jdou také řemeslné výrobky a tkané koberce.

Železnice neexistuje, a tak veškerá přeprava probíhá po silnicích. Nové silnice postavené za sovětské pomoci přes horské průsmyky byly vesměs válkou silně poškozeny. Místní letecká služba spojuje většinu provincií, Kábul a Kandahár mají mezinárodní letiště.

Školství, zdravotnictví a sociální péče jsou na velmi nízké úrovni, zvláště ve venkovských oblastech; většina léků a zdravotnického materiálu pochází ze zahraniční pomoci. Kojenecká úmrtnost patří k nejvyšším na světě (ze 100 narozených dětí jich zemře do 1. roku více než 15) Gramotných je necelá 1/3 dopělích.