Gruzie

Základní údaje:
Rozloha : 69 700 km²
Nejvyšší hora : Šchara 5201m
Nejdelší řeka : Kura 1510 km
Největší města : Tbilisi (hl. město), Kutaisi, Rustavi
Úřední jazyk : gruzínština

Malá republika Gruzie leží v Zakavkazsku při východním okraji Černého moře. Na severu hraničí s Ruskou federací, na východě s Ázerbájdžánem a Arménií a na jihu s Tureckem.

Obyvatelstvo
Obyvatelé Gruzie jsou Gruzínci (83,8 %), Ázerbájdžánci (6,5 %), Arméni (5,7 %), Osetinci (0,9 %), Řekové (0,3 %), Abcházové (0,1 %), Rusové (1,5 %). Většina obyvatel jsou také pravoslavní křesťané, existuje zde ale i muslimská menšina.

Rozloha
Rozloha neboli plocha je údaj o velikosti území (např. státu). Určuje se v plošných mírách, obvykle v km² (kilometr čtvereční) nebo ha (hektar). Hektar je čtverec 100×100 metrů a 1 km² odpovídá 100 hektarům. V hektarech se udává rozloha některých menších území, např. přírodních rezervací. Některé země používají vlastní jednotky, vybočující z metrického systému, např. ve Spojených státech se rozloha udává ve čtverečních mílích (1 mi² = 2,589 km²).

Historie
období před nadvládou Ruska
V této době byla Gruzie obydlená různými kmeny, nejvýznamnější z nich byly Kakartvelské, později známé také jako Kolchové a Iberové. Ty se dostaly nakonec pod vliv Urartské říše. V 1. století n. l. obsadili Římané územídnešní Gruzie, jako jednu ze svých nejvýchodnějších provincií. Po rozdělení na západní a východní část se Gruzie stala součástí Východořímské říše, neboli Byzance. Kolem roku 340 zde bylo přijato křesťanství. V dobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci, později Arabové. Jejich vláda byla poté vystřídána knížectvími (abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské). Na začátku 13. století už tak byla země sjednocená, přesto však začínala být v ohrožení jak ze západu z Turecka, tak z východu z Persie - ty získávaly postupně vliv v jednotlivých knížectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat. V roce 1783 byla uzavřena smlouva jedním z východních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito knížectvími, čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc.

období nadvlády Ruského carství
Roku 1810 se východní dvě knížectví formálně připojila k Ruskému impériu. Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii, kromě přístavů Suchumi a Batumi, které získali až po rusko - tureckých válkách. Do konce 19. století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil, že se obyvatelstvo začalo bouřit, začal růst gruzínský nacionalismus. Při nepokojích v roce 1905 v Rusku vypukl v Gruzii ozbrojený boj.

období revoluce a SSSR
Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noe Zhordania. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR, kterou byli bolševici legitimizováni a pomoc bělogvardějcům zastavena. Rudá armáda se ale země nakonec zmocnila silou, ruské bolševické vedení porušilo veškeré smlouvy, menševická vláda uprchla do exilu. V roce 1924 vypuklo protisovětské povstání, které bylo potlačeno. Byla tak postupně ustavena Gruzínská SSR s Adžarskou ASSR na jihu, Abcházskou ASSR na severozápadě a Jihoosetinskou autonomní oblast, po několika pokusech s integrací s Arménií a Ázerbájdžánem byla vyhlášena 5. 12. 1936

období pádu SSSR a vyhlášení nezávislosti
Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, že současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti, byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany v zemi; nezávislost pak byla vyhlášena 14. 11. 1990. Protože se nejvyšší sovět snažil rozhodnutí zrušit, začaly v zemi ne bez přičinění Ruských tajných služeb vypukat nepokoje, které se přenesly i do autonomních republik, žádajících také nezávislost, čemuž nebylo vyhověno. V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, že vypukly mezi Osetinci a Gruzínci ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševarnadze a vydržel jako prezident země až do revoluce v roce 2003. Během této „růžové“ revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s nynějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševarnadzeho vládě, která byla označena za totalitní. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou.

Ekonomika
Urbanizace: 56,5 % Hrubý domácí produkt (HDP): 12,89 miliard USD, 2200 USD na obyvatele(45% služeb, 23% průmysl, 32% zemědělství) Zaměstnanost: 40% služby, 20% průmysl, 40% zemědělství a rybolov Nezaměstnanost: 14,9%: Hospodářský růst: 5,5% Inflace: 17% Dluh: 1,8 miliard USD

Vodstvo
Říční síť je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je v západní Gruzii a nejmenší na Jurské pahorkatině, což je spojené s odtokem vody (od 80 až 150 l/s/km² v západní Gruzii do 3 l/s/km² na Jorské pahorkatině a jihovýchodě Dolnokartlijské roviny). Řeky náleží k úmořím Kaspického a Černého moře. Úmoří Kaspického moře je zcela tvořena povodím řeky Kury. Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Velká Liachvi, Ksani, Aragvi, Jori a Alazani (poslední dvě ústí do Minčegaurské vodní nádrže) a zprava Paravani, Dzama, Tana, Tedzami, Algeti a Chrami. Řeky Černomořského úmoří (západní Gruzie) netvoří žádný systém a ústí do moře každá samostatně. Nejvýznamnější je Rioni s přítoky Cchenisckali, Techuri a Kvirila, která protéká na dolním toku Kolchidskou propadlinou. Další významné řeky ústící do Černého moře jsou Inguri, Kodori, Adžarisckali, Bzyb, Chobi a Galidzga. Řeka Čoroch pramenící v Turecku protéká Gruzií na dolním toku (26 km). Většina řek pramenících v horách má maximální průtok na jaře v době tání sněhu. Řeky, jejichž hlavním zdrojem jsou ledovce (Kodori,Inguri,Rioni) mají největší průtok v létě s výraznými maximy každý den ve večerních hodinách a minimem před úsvitem. Řeky Adžarského pobřeží a severních svahů Meschetského hřbetu mají maxima na podzim a v zimě a jsou na nich časté povodně po deštích. Horské řeky se vyznačují rychlým tokem a tak zamrzají málokdy. Výjimku tvoří řeky Jihogruzínské pahorkatiny, které tečou pomalu na horním toku a rychle v nížině. Oblasti tvořené vápenci a vyvřelinami se vyznačují silně rozvětvenými podzemními systémy s množstvím silných zřídel (řeky Čjornaja, Cačchuri, Rečchi v západní Gruzii a Nardevani, Tašbaši, Armutlo v jižní Gruzii), které přerozdělují a přirozeně regulují vodní toky. Gruzie je bohatá na hydroenergetické zdroje.
V Gruzii není mnoho jezer, ale v některých oblastech (Džavacheti, Kolchidská nížina, Kelská planina, staroledovcová zóna Abcházie) se nacházejí skupiny jezer tektonického, vulkanického, mořského, říčního, ledovcového, závalového, krasového jiného původu. Největší jsou Paravani (37 km²), Karcachi (26,6 km²) a Paleostomi (17,3 km²). Nejhlubší jsou závalová jezera Rica (116 m) a Amtkel (72 až 112 m podle výšky hladiny) a jezero Kelistba (75 m). Rybí průmysl je rozvinutý na jezerech Tabackuri a Paleostomi.


Přírodní poměry

Gruzie je země hor. Pro velmi členité území je typická vertikální klimatická stupňovitost. Velehorské oblasti Kavkazu mají podnebí s velmi chladnými zimami a vydatnými sněhovými srážkami. Teplé větry od Černého moře přinášejí Kolchidské nížině hojné srážky a způsobují, že oblast má subtropické podnebí, zatímco východní oblasti jsou klima podstatně suší.
Většina Gruzie je zalesněna.
(listnaté smíšené lesy, výše položené přecházejí v jehličnaté, a nad 2000m zakrslé buky a břízy..)
Žije tu množství zvěře.
(srnci, kavkazští jeleni, medvědi a vlci)
Ve velehorách se vyskytují divoké kozy, kozorožci a z dravých ptáků také supi.
Lidé a dějiny

Gruzínci jsou hrdí na svou minulost a na svůj jedinečný jazyk s vlastním originálním písmem.
Ú zemí bylo kolonizováno již Řeky, později Římany. Pod vlivem země přijala již v roce 330 křesťanství. Od té doby si Gruzínci podrželi svou pravoslavnou víru.
V 18. století byla Gruzie rozdělena na řadu knížectví.
Gruzínci přesto odolali ruskému vlivu a za panování svobodomyslných vládců se obnovil pocit národní sounáležitosti, oživila kultura i snaha o sociální reformy.
Po ruské revoluci se Gruzie stala nezávislým státem.Ale v roce 1921, po krátké britské okupaci, přišla Rudá armáda a vyhlásila v zemi sovětskou republiku.

Hospodářství

Zemědělství sice již hodnotou produkce není tak významné,ale stále zaměstnává 1/4 pracujících.
Gruzie má nedostatek orné půdy, ale přesto byla v rámci bývalého svazu rozhodujícím producentem citrusů, čaje, tungového oleje a vína.
Produkce obilovin zdaleka nestačí krýt spotřebu.
Dále se pěstuje rozmanitá zelenina, tabák a cukrovka, z růží a jiných květin se získávají vonné esence.
Chovají se zejména vepři, na horách ovce.
Gruzie má značné nerostné i energetické zdroje.
Těžba černého uhlí a zemního plynu má jen lokální význam.
Světově důležitá je produkce manganové rudy z Čiatury, těží se i menší množství rud železa, mědi a zemního plynu.
V současnosti je prakticky veškerá průmyslová výroba těžce zasažena ozbrojenými konflikty a hospodářským kolapsem bývalého Sovětského svazu.
Zdravotní i sociální podmínky obyvatel v zemi se statisíci uprchlíků se v posledních letech zhoršily.