Island

Základní údaje
hlavní město: Reykjavík
rozloha: 135 125 km
počet obyvatel: 279 000

měna: 1 islandská koruna (ISK) =100 aurarů
jazyk: islandština
nej. Hora: Hvannadalshnúkur(2119 m)
sopka:Hekla (1491 m),Askja
hlava státu: Ólafur Ragnar Grímsson

Dějiny
Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Jeho rozhodnutím bylo v letech 999-1000 přijato křesťanství. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1380 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku.

Hlavní historické události
1. prosince 1918 se Island osamostatňuje od Dánska.
17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou.
Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.

Povrch
Povrch převládají sopečné horniny - 150 sopek z toho je 26 činných (Hekla, Askja, Katla) a rozsáhlé náhorní plošiny. Nížiny se vyskytují jen při členitém pobřeží (hluboké zálivy a fjordy). Island je jedna z nejaktivnějších vulkanických oblastí na světě. Asi 14 % území pokrývají ledovce.

Vodstvo
Řeky jsou velmi vodnaté s krátkými toky. K vytápění domů a skleníků slouží výrony horkých pramenů - gejzírů. Voda v nich dosahuje teploty až 75°C.

Rostlinstvo
Lesy byly vykáceny a tvoří jen asi 1 % plochy ostrova, na kterém se vyskytují subarktické mechy a lišejníky.
Stromy jsou na Islandu velmi vzácné, nejčastěji jsou to břízy, malé zakrslé stromky. Přes nepřízeň počasí, mělkost půdy, chlad, se Islanďané snaží lesní porosty obnovit, dokonce v roce 1974 přijali zákon o znovuzalesňování země. Nejdivočejší evropská krajina je ve vnitrozemí, v 60. letech tu Američané cvičili astronauty pro přistání na měsíci, zdejší prostředí posloužilo jako imitace měsíční krajiny.

Živočišstvo
Na Islandu nežijí skoro žádná zvířata, výjimku tvoří lišky a množství ptáků a ryb. Chovají se zde koně (asi 75 tisíc) a krávy (asi stejný počet). Ovce jsou všude, pasou se volně v přírodě, jsou značkovány. Je jich na ostrově dvaapůlkrát více než lidí. Islanďané je nedojí. Typickým ptáčkem na Islandu je Papuchálek severní (Fratercula artica). Jedná se o hebkého bílého ptáčka s červeným zobákem, který se po dvojicích k sobě tulí na mořských březích a skaliskách a jakoby nemotorně poletuje vzduchem. Turisté si ho nakupují v prodejnách suvenýrů vycpaného. Loví se ze zavěšeného lana do síťky na dlouhé tyči.


Zajímavá místa
Akureyri
Hlavní město islandského severu leží asi 100 km jižně od polárního kruhu. Má asi 15 tisíc obyvatel a je to jedno z nejteplejších míst v zemi (letní teploty kolem 20°C). Je tu rodný dům pátera Jóna Sveinssona, autora knížek pro děti o chlapci jménem Nonni, u nás nejpřekládanějšího islandského spisovatele.

Alting
V desátém století, koncem prvního období osídlení Islandu, vznikla na ostrově potřeba zavést zákony. Sedláci si tedy v roce 930 založili první parlament světa - Alting. Nejprve museli vyslat čaroděje do západního Norska, aby tam vystudoval. Za tři roky se vrátil se sbírkou zákonů přizpůsobenou islandským podmínkám. Mezitím byl Grímur Geitskör pověřen aby nalezl vhodné místo pro parlamentní sídlo. Objevil je na pláních nedaleko jezera Tinfvallavatn a tam na Tingvellir (islandsky Sněmovní pláně) od roku 930 parlament zasedal. Nejmocnějším mužem v zemi se stal zákonopravce, který znal zákony zpaměti. K jejich sepsání došlo až v roce 1117. Parlament měl moc zákonodárnou, ale o výkonnou už se starat nemohl. Islanďané neměli panovníka ani armádu. Tingvellir je dodnes posvátným místem všech Islanďanů. I když dnes Alting zasedá v Reykjavíku, jde-li o něco mimořádně důležitého, vyrážejí poslanci po vzoru předků na Tingvellir ke Skále zákonů.

Ásbyrgi (Hrad Ásů)
Kaňon tři a půl kilometrů dlouhá, asi jeden kilometr široký a sto metrů hluboký. Uprostřed je "ostrůvek Eyan a jinak je dno kaňonu vyplněno zelenými stromy. Existují dvě verze, jak mohl tento kaňon vzniknou. První říká, že létající kůň boha Ódina obtiskl do země obří kopyto, a druhá, že kaňon vznikl v důsledku výbuchu sopky pod ledovcem Vatnajökull.

Dimmuborgir (Temné hrady)
Je to lávové město dva tisíce let staré, jehož výška dosahuje až dvaceti metrů. Cesty v tomto bludišti jsou dnes pečlivě vyznačuje a nedoporučuje z nich scházet.

Egilsstadir
V 19. století velký statek, nyní městečko s asi 1400 obyvateli, rozprostírající se kolem velké benzinové pumpy s turistickou kanceláří. Cestující se zde dělí na seveřany a jižany, podle toho kterým směrem se rozhodnou objet Island.

Grindavík
Typické rybářské městečko s asi dvěma tisíci obyvatel a bohatou historií. V 16. století se tu vraždilo kvůli konkurenci mezi obchodníky z Anglie a hanzovními městy. V 17. století tu řádili barbarští piráti, zajali mnoho Islanďanů a Dánů a potopili dvě obchodní lodi.

Grótagjá
Mnoha kilometrová proláklina, ve které se nachází množství tůní a jezírek. V některých se dá koupat, jiná mají moc velkou teplotu. Proláklina vznikla proto, že se evropský kontinent vzdaluje od amerického.

Gullfoss
Gullfoss je nejznámější islandský vodopád a jeden z přírodních divů světa. Nalézá ze na středním toku řeky Hvítá (Bílá řeka). Nedaleko od něj je Velký Geysir.

Hafnarfjödur
Jeden z nejdůležitějších islandských přístavů v době, kdy Reykjavík byl ještě vesnicí. V 15. století se tu obchodovalo s Angličany, ty později v konkurenci porazili Němci a v 16. století byl Hafnarfjödur něco jako islandské hanzovní město. Dánové ale později zakázali Islanďanům obchodovat a až do konce 18. století měli monopol. Po jeho zrušení nastalo pozvolné oživení hospodářství na Islandu a z Hafnarfjöduru se stalo opět důležité hospodářské středisko. Dnes má přes 16 tisíc obyvatel.

Hekla
Nejpopulárnější islandská sopka (1471 m), kdysi považována za bránu do pekla. Poté, co na ni v roce 1750 vystoupili dva studenti z kodaňské univerzity a vrátili se živi a zdrávi, strach z Hekly se pomalu ztrácel. V roce 1947, kdy sloup černého dýmu sahal až do výška dvaceti sedmi metrů, mraky popela a kouře zatemnily oblohu a láva pokryla přes dvacet kilometrů čtverečních země. V roce 1510 byl úlomkem kamene při erupci zasažen člověk na Skálholtu, vzdáleném vzdušnou čarou asi čtyřicet kilometrů. Naposledy dala o sobě Hekla vědět mezi únorem a březnem roku 2000.

Hólar
Vedle Skálholtu je to druhé islandské biskupství a kulturní centrum středověku. První biskup Jón Ogmundsson, který byl později prohlášen za svatého. postavil kostel z normanského dřeva, založil latinskou a teologickou školu. Sám cestoval po Evropě a navštívil papeže, který ho výjimečně zbavil celibátu, protože byl v té době už podruhé ženat. Mimo jiné přejmenoval dny v týdnu, aby Islanďanům nepřipomínaly pohanské bohy jako je tomu dodnes například v angličtině nebo v němčině. Za vlády posledního katolického biskupa Jóna Arasona byla na Hólaru vyrobena první islandská tištěná kniha (Breviarium Holense, 1534). O padesát let později luteránský biskup Gudbrandur Torláksson vytiskl první islandskou bibli nazvanou Gudbrandsbiblía.

Húsavík
V devátém století si tu vybudoval svůj dům švédský Viking Gardat Svavarsson, poté co se o tom zdálo jeho matce. Obeplul Island a pojmenoval ho Gardarův ostrov. Dnes má Húsavík zhruba dva a půl tisíce obyvatel.

Hverfjall (430 m)
Láva z tohoto kráteru, která dosahovala teploty až několik tisícek stupňů, stekla až do jezera Mývatn. Pára, která se pod lávou vytvořila, začala vystřelovat na povrch a za pomoci popela vyrábět útvary, zvané proudokrátery. Kolem vesničky Skútustadir jsou jich stovky.

Kjölurská cesta
Kjölurská cesta, sjízdná zhruba dva měsíce v roce, vede nejkratším možným způsobem ze severu země na jih. Kjölur je území, které se nachází mezi dvěma ledovci, Langjökullem a Hofsjökullem. Cestu prý našel otrok, vyznačil ji kamennými mohylami a za odměnu dostal svobodu.

Mödrudalur
Nejvýše položený statek na Islandu (470 m). Je zde zajímavý kostel s oltářem, který postavil Jón Stefánsson v roce 1949.

Mývatn (Komáří jezero)
Rozloha asi 38km2, průměrná hloubka 2,5m, od roku 1974 přírodní rezervace.
Sedm měsíců v roce je Mývatn pod ledem a domorodci si tudy zkracují cestu ze Skútustadiru do Rejkjahlídu. V létě se pak rezervace stává nejnavštěvovanějším místem Islandu. Příroda kolem Mývatnu ukazuje všechny islandské zázraky. Jsou tam krátery, jeskyně s horskými jezírky, lávová skaliska, pseudokrátery, sirné prameny, ledovcová říčka plná lososů.

Perlan
Zajímavá kopule, která zastřešuje šest velkých nádrží na horkou vodu na nejvyšším reykjavickém kopci. Uvnitř je umělý gejzír, restaurace s vyhlídkou na celé město. Když je jasno můžeme dohlédnout až na velký ledovec a na Heklu.

Reykjahlíd (Dýmová stráň)
Původně to byl největší statek na Islandu (více než dvakrát větší než Lucembursko), který si získla slávu už ve 14. století, kdy se na jeho území v Námaskardu těžila síra a vyvážela se do Evropy. Střelný prach vyrobený z této síry nemohl chybět v žádné válce. Teprve v 19. století byly založeny další doly i jinde. V letech 1724-1729 běsnící vulkány rozpoutaly pětileté Mývatenské ohně, lávové proudy zničily několik statků v okolí a dovalily se až k rejkjahlídskému kostelu. Tam se zastavily. Věříci to připisují zázraku a ateisté si s tím nevědí rady.

Reykjavík (Kouřová zátoka)
Hlavní město Islandu, na JZ ostrova, 103 000 obyvatel, středisko země, jediné skutečné město Islandu, v Reykjavíku a okolí žije 60 % obyvatel státu. Průmysl: loďařský, rybářský, chemický, textilní. Přístav, mezinárodní letiště, divadla, muzea, universita (1911), vědeckovýzkumné ústavy. Reykjavík byl údajně založen Vikingy roku 874. Od 1786 město (167 obyvatel), od roku 1845 sídlo parlamentu (Alting, poprvé doložen roku 930 - považován za nejstarší parlament světa). Od roku 1944 hlavním městem Islandu.

Seydisfjördur
Východoislandský přístav s asi 1000 obyvateli, kam připlouvají pravidelné lodní linky z Evropy. Častý start a cíl všech možných cest na ostrov. Seydisfjördur je prvním místem, kde si člověk poprvé ujasňuje své představy o Islandu se skutečností.

Skálholt
První biskupství na Islandu, původně usedlost Giussura Bílého, politika usilujícího o přijetí křesťanství na Islandu. Jeho syn i vnuk pokračovali a ze Skálholtu se stalo kulturní a náboženské centrum. V roce 1783 byla katedrále zničena erupcí a biskupství se přestěhovalo do Reykjavíku. V padesátých letech našeho století byla postavena katedrála nová.

Stykkisholmur
Stykkisholmur je hlavni město poloostrova Snaefellsness a největší snaefellsnecká vesnice. Centrem Stykkisholmuru je přístav, částečně uzavřený ostrůvkem Stykki. V roce 1829 postavil obchodník Árni Tholácius Norský dům, ve kterém je dnes výstavní síň a muzeum. V sousedním Egilově domě je restaurace. Starý kostel je zrekonstruovaný a na jednom z hlavních kopců patřících měst stojí nová katedrála Stykkishólmskirkja, která je tak moderní, že z dálky vypadá jako mořská obluda.

Vatnajökull
Největší ledovec na Islandu (8400 km˛). Pod ním jsou sopky a ty občas vytvoří mohutné jeskyně horké vody a ty se pak s kusy ledu a popelem zřítí do nížiny. Mocnost ledu je až 1 m. Průměrná výška je asi 1500 m n. m..

Velký Geysir
Z tohoto gejzíru, po kterém se všechny ostatní jmenují, poprvé vystříkla horká voda do výšky kolem šedesáti metrů v roce 1294. Nyní gejzír usíná, k erupci dochází stále méně často.

Vestmannaeyjar (Ostrovy západních mužů)
Ostrovy získaly jméno podle irských otroků, kteří byli pravděpodobně prvními obyvateli nejmladších souostroví na světě. Většina ostrovů vznikla z podmořských sopek v období před pouhými pěti až deseti tisíci lety. Poslední ostrůvek Surtsey vznikl v letech 1963-1967. Pouze ostrov Heimaey s asi pěti tisíci obyvateli je nepřetržitě obydlen.