Antarktida

ANTARKTIDA

Paní zima kraluje v plném nasazení, a však letos jen v kalendáři - to neplatí pro Antarktidu, která má velmi pozitivní primát a sice - je to jediný kontinent naší planety nezasažený lidskou činností. Nekonečné ledové pláně, kolonie tučňáků, obrovské velryby, mroži a hejna ryb. Poslední skutečná divočina na této planetě. Země bez technických vymožeností - jediné území na Zemi bez hraničních kontrol, parlamentů a dalších civilizačních vymožeností.
Antarktida je jediný kontinent, který nemá stálé obyvatelstvo. Jedinečné je i to, že podle mezinárodní smlouvy (z roku 1959) nepatří žádnému státu a je zakázáno využívat její nerostné bohatství. Všechny státy ji mohou využívat pouze pro mírové účely. Některé další smlouvy (z let 1980 a 1991) pak vymezují i podmínky ochrany životního prostředí Antarktidy.

Objevitelé a cestovatelé

Antarktida je nejvzdálenější a nejnehostinnější místo na Zemi, a přesto ji oči lidí spatřili již během sedmého či osmého století. Jako první k jejím břehům doplul na primitivním člunu polynéský mořeplavec Hui Te-Rangiora, kterého na jih zanesl pasát. O své cestě a setkání s plujícími ledovci zanechal zprávu na ostrově Rarotonga, která se zde předávala ústním podáním až současné doby. Cesty na konec světa - k jižnímu pólu - byly činěny z nejrůznějších důvodů a nejrůznějšími "dobrodruhy":
17. ledna 1773 se přiblížila k jižnímu pólu první opravdová antarktická expedice Jamese Cooka.
V letech 1820/21 Rus Bellinghausen pluje na jihovýchod od polárního kruhu do končin, kde Cook nebyl.
26. prosince 1839 odplouvá Wilkes k jihu a jeho loď se dvanáct dní plaví podél nového pobřeží, které dnes nese Wilkesovo jméno.
V listopadu 1840 a počátkem ledna 1841 expedice sira Jamese Clarka Rosse překonává ledovou bariéru.
Na tradici velkých vědeckých polárních výprav naváže v prvních letech 20. století pět evropských států: Švédsko, Německo, Velká Británie, Francie a Norsko - Oto Nordenskjöld se vydává do Weddellova moře, Němec Eric von Drygalsky přezimuje v Zemi krále Viléma II. Jean Baptiste Charcot roku 1903 přezimuje na Wandelově ostrově.
A znova 15. srpna 1908 Charcot prozkoumává Adelaidin ostrov a přiblíží se Alexandrově zemi. Na mapách antarktického poloostrova dodnes nesou ostrovy, mysy a hory francouzská jména, jimiž je obdařil.
9. ledna 1909 se výprava Angličana Shackletona nachází pouhých 97 mil od samotného pólu.
V roce 1911 Robert Scott zakotvil v zálivu McMurdo. Nejslavnější z dobyvatelů jižního pólu Roald Amundsen vedl výpravu, která 14. prosince 1911 jako první dosáhla nejjižnějšího místa na Zemi mytických 90°.
V prosinci 1911 vyrazila k jižnímu pólu na lodi Aurora také první australská expedice sira Douglase Mawsona.
Prvním, kdo se odvážil leteckého průzkumu Antarktidy byl v roce 1928 Australan sir Hubert Wilkins.
V roce 1928 přezimuje soukromá americká expedice majora Byrda ve Velrybí zátoce v Rossově moři.
Pod názvem Operace Highjump zahájilo americké námořnictvo po skončení 2. světové války letecké snímkování Antarktidy. Francouzská expedice roku 1949 první francouzskou stanici na Antarktidě - základnu Port-Martin. Polárníci zakreslili mapu Adéliny země a v době polárního léta objevili na Pointe-Géologie velikou kolonii tučňáků císařských (Emperor penguin - Aptenodytes forsteri).


Základny, stanice, výzkumníci

V Antarktidě udržuje 16 států 38 výzkumných stanic. Spojené státy americké provádějí své výzkumy ve čtyřech stanicích, z nichž dvě jsou na antarktickém poloostrově. Jedna je přímo na jižním pólu a hlavní stanice je na McMurdo. Palmer Station je americká výzkumná základna, kde je mimo jiné nejjižnější akvárium na světě. Před americkou základnou Admundsen-Scott jsou vlajky států, které podepsaly dohodu o mírovém využití Antarktidy. Britové mají na kontinentu tři geofyzikální observatoře a dvě stanice pro biologické výzkumy na subantarktických ostrovech. Port Lockroy je britská základna fungující také jako jediná antarktická pošta. Poblíž ruské polární stanice Vostok je Severní geomagnetický pól a Pól nedostupnosti, což je nejvzdálenější místo od pobřeží Antarktidy. Rusko má sedm základen. Němci mají ve východním ústí Weddellova moře stanici G. von Neumayera. Japonci si postavili stanice Syowa a Mizuho. Kanadská družice RADARSAT poslala snímky Antarktidy na Zemi. V současné době se buduje na Rossově ostrově česká polární stanice, která bude sloužit jako zázemí pro výzkum geologického vývoje Antarktidy a výskytem nižších rostlin (sinice, řasy, lišejníky). Předpokládá se její využití ke sledování celosvětového oteplování.

Království ledu

Antarktida se skládá z rozsáhlé pevniny a mnoha příbřežních ostrovů. Její pevná zem je uschována pod obrovskou vrstvou ledu, který pokrývá 99,6 % povrchu krajiny s objemem cca 25 mil. km3 vody, což je cca 80% světových zásob sladké vody. Nejsilnější vrstva ledové pokrývky je silná 4 776 metrů! Jižní pól se pak nachází 2900 metrů nad mořem a vzhledem k atmosférickým podmínkám odpovídá místní průměrný tlak dokonce výšce ještě o pět set metrů větší. Horská nemoc a s ní spojené nejrůznější zdravotní problémy nejsou proto u polárníků nijak výjimečným jevem. Šestiměsíční polární noc střídá stejně dlouhý den. Naše Slunce zde vychází v září a zapadá v březnu. Během "léta" sice teplota vystoupí až na mínus dvacet stupňů Celsia, objevuje se však jiné nebezpečí. Po vysokých dávkách ultrafialového záření mohou polárníci rychle oslepnout. Pohyb v okolní krajině je tudíž bez speciálních brýlí nemožný. Antarktida se rozkládá kolem jižního pólu a s plochou 13,2 milionů km2 je třetím nejmenším kontinentem na Zemi. Do pevniny hluboko zasahuje Weddelovo a Rossovo moře a najdeme zde i 3 794 metru vysokou, činnou sopku Mount Erebus. V některých částech Suchého údolí s teplotou trvale pod bodem mrazu a situovaném v deštivém stínu nepršelo přes dva miliony let. V Jižním oceánu blízko pobřeží Antarktidy se pohybují početné tabulové ledovce. Největší z nich mají plochu stovek čtverečných kilometrů. Na mořském dně pod ledem v mělkých vodách McMurdo dominují organickému životu pohyblivé organizmy - například hvězdice, jimiž je dno doslova poseto. V zimě roku 1983 byla v Antarktidě naměřena nejnižší teplota na Zemi - minus 89,2 stupňů Celsia. Bez speciálního oděvu zmrznete do několika minut a ledničky na tamní Admundsen-Scottově polární základně musí uskladněné potraviny dokonce ohřívat!