Vincent Willem van Gogh

Vincent Willem van Gogh
(1853 Zundert u Bredy,  Auvers-sur-Oise)

Holandský malíř, syn protestantského faráře v Zundertu, potom v Ettenu a Nuenenu. Rok před Vincentovým narozením jeho matka porodila mrtvé dítě, jež dostalo jméno Vincent Willem, a tak Goghův zvláštní vztah k rodičům vyrůstal právě z pocitu, že je jakýmsi náhradníkem zemřelého bratra. Ze svých sourozenců žil Gogh pouze se svým o čtyři roky mladším bratrem Theem od mládí v nejdůvěrnějším kontaktu, jak ukazuje jejich vzájemná korespondence, probíhající od roku 1872. Na Theeovi byl Gogh vlastně celý život finančně zcela závislý; teprve půl roku před smrtí prodal svůj první obraz, Červené vinice u Arles.
Na doporučení svého strýce, obchodníka s uměleckými předměty, se Gogh učil od roku 1869 v haagské filiálce Goupilova uměleckého obchodu; později pracoval u Goupila v Londýně a v Paříži. V březnu 1876 byl propuštěn. Již před tím se vášnivě ponořil do studia bible; proto v dubnu 1876 nastoupil místo pomocného kazatele v Anglii, kde žil v neuvěřitelných podmínkách do konce roku. Pak se pokoušel doma studovat teologii, protože však nezvládl latinu a řečtinu, navštěvoval tříměsíční misionářskou školu v Bruselu a stal se kazatelem v hornickém Borinage; staral se o chudé horníky a pomáhal jim do té míry, že zanedbával sebe. Proto byl roku 1880 pro nedůstojné vystupování církevní správou propuštěn. Když se podruhé nešťastně zamiloval, hledal únik v kreslení. 1882 – 83 se učil u malíře Antona Mauva v Haagu; kreslil podle živého modelu a namaloval první krajiny; v Haagu žil s prostitutkou, s níž se chtěl oženit; když od něho odešla, utekl do samoty vřesoviště v Drenthe. 1883 – 85 žil u své rodiny v Nuenen; maloval zde krajiny a figurální kompozice; hlavním dílem tohoto holandského období je obraz Jedlíci brambor, který připravoval řadou kreseb a náčrtů; neusiloval o akademickou korektnost, ale hledal „velký výraz“. V blízkém Eindhovenu měl několik žáků, s nimiž maloval krajiny. 1885 – 86 pobýval v Antverpách, kde kreslil námořníky a studoval japonský dřevoryt. Goghův kolorit se postupně vymaňoval z tmavé stupnice, jeho vzory byli P. P. Rubens a J. F. Millet.
Gogh žil 1886 – 88 v Paříži, kde zprvu navštěvoval Cormonův ateliér; u svého bratra, který o své vůli vedl v Goupilově obchodě obrazy neoimpresionistů, poznal díla Pissarova a Signacova a přejal jejich techniku; jednou navštívil také G. Seurata. Více než k neoimpresionistům však inklinoval k P. Gauguinovi a E. Bernardovi. Na pozadích jeho podobizen (např. Podobizna Otce Tanguyho) se objevují japonské barevné dřevoryty. 1888 – 89 pobýval v Arles, kam za ním v říjnu přijel Gauguin. U Gogha se však začaly projevovat první příznaky duševní choroby; ohrožoval Gauguina a v záchvatu šílenství si za trest uřízl pravé ucho. Třikrát se léčil v arleské nemocnici; v obdobích relativního zdraví namaloval několik variant nemocničního dvora. Od května 1889 se celý rok léčil v ústavu dr. Peyrona a v St. Rémy, kde ve zdravých obdobích vášnivě maloval; tvorba byla pro něho duševní útěchou. Pracoval jako posedlý, přesvědčen, že malba přispívá k jeho uzdravení; tady maloval Ulici s cypřiši, kde oblaka, slunce, silnice a vegetace se mění ve vířivý pohyb barevných čar, prudce vrhaných na plátno. Život s duševně chorými pacienty byl pro Gogha nesnesitelný; v květnu 1890 odjel do Paříže a pak se usadil pod dohledem dr. Gacheta v Auvers u Paříže. Takto Gogh popsal tohoto lékaře v dopise svému bratrovi: „Má modré a smutné oči, jako ty a já. Jsme dobří přátelé.“ Vedle barevně jasných a výrazově harmonických obrazů, v nichž je patrný kontakt s tehdejším pařížským uměním, tvořil v posledním období obrazy, naplněné vnitřním neklidem a tragickou osudovostí; k posledním obrazům patří otřesné Obilné pole s havrany. V posledních letech života namaloval Vincent van Gogh na třicet autoportrétů, které tvoří jakýsi umělcův deník. Ušlechtilost tváře orámované rezavým vousem nám nebrání rozpoznat v tomto muži s pronikavým pohledem autora řádků adresovaných nedlouho předtím Theovi: „Nedá se nic dělat, záchvat může přijít ze dne na den.“
27. července 1890 se smrtelně postřelil z revolveru a 29. července zemřel v náručí svého bratra Thea, který Vincenta přežil jen o půl roku, když předtím u něho rovněž propukla duševní choroba.
Vincent van Gogh patří k prvním expresionistům v moderním malířství; jeho tvůrčí období netrvalo déle než šest let, ale o to příkřeji stoupala křivka je uměleckého vývoje. Teprve roku 1886, když se seznámil s obrazy impresionistů, osvobodil svůj kolorit z temné valérové barvy, aby během několika let nabyl svého osobitého výrazu v žhavých barvách, sálajících vnitřním plamenem, jež nanášel v prudkých úhozech na plátno; Goghovy obrazy jsou v pravém slova smyslu co nejbezprostřednějším výrazem jeho rozjitřené duše.
Goghovo jedinečné dílo se někdy uvádí do úzké souvislosti s tvorbou psychopatů; duševní nemoc měla nepochybně na malíře značný vliv; jejím působením se dostával do tvůrčího raptu, stavu nejvyššího tvůrčího vypětí; jestliže zpočátku pracoval velmi těžce a ročně nenamaloval více než 5 - 6 obrazů, stoupla jeho umělecká produkce v době duševní nemoci několikanásobně; v roce 1888 namaloval 46 obrazů, v roce 1889 již jen 30. Goghovy obrazy však nelze vykládat jako projev jeho schizofrenie; umělec mohl malovat jen ve stadiích, kdy byl relativně zdráv.


Použitá literatura: Encyklopedie světového malířství
Dějiny umění – 8. díl