Bach Johann Sebastian

Johann Sebastian Bach byl jedním z největších skladatelů v dějinách západní hudby. Dochovalo se více jak 1.000 jeho skladeb. Bach pocházel z muzikantské rodiny. Za období více jak 300 let, se v jeho rodině „objevilo“ přes 53 hudebníků. J. S. Bach se narodil dne 21. května 1685 v německém Eisenachu. Jeho otec, Johann Ambrosius Bach, byl nadaným houslistou a vyučoval svého syna základům hry na strunové nástroje; další souvislost - varhaník nejvýznamnějšího kostela v Eisenachu, vyučoval mladého Bacha hry na varhany. V roce 1695, kdy bylo J. S. Bachovi teprve deset let, jeho rodiče zemřeli. Zůstal u svého staršího bratra Johanna Christopha, jenž byl profesionálním varhaníkem v Ohrdrufu. Johann Christoph byl profesionálním varhaníkem a pokračoval ve výuce svého mladšího bratra hře na varhany a také harfu. Po několika letech tohoto studia, odešel Johann Sebastian z bratrova opatrovnictví, protože získal stipendium na škole v severoněmeckém Lunebergu.

Ještě jako náctiletý se J. S. Bach stal mistrem v hraní na několik hudebních nástrojů. Ve věku osmnácti let si našel první zaměstnání jako "pomocník a houslista" ve dvorním orchestru ve Výmaru; krátce poté se stal varhaníkem v kostele v Arnstadtu. Bachovy perfekcionistické sklony a vysoká očekávání směrem k ostatním hudebníkům - například v církevním sboru - dráždily jeho kolegy a sám Bach se v té době zapletl do několika sporů. V roce 1707 měl ve svých 22 letech už dost "zavšivených" hudebních poměrů v Arnstadtu ( a také místních pracovních podmínek) a přestěhoval se do Muhlhausenu, kde se stal varhaníkem v místním kostele Sv. Blažeje. Ve stejném roce se oženil se svou sestřenicí Marií Barbarou Bachovou.

V Mulhausenu byl zavlečen do konfliktu mezi církevními představiteli místního kostela a po roční anabázi uprchl do Výmaru. Ve Výmaru přijal místo varhaníka a koncertního mistra. Ve Výmaru zůstal devět let a složil tam svou první část svých největších děl, včetně varhaních oratorií a kantát. V této etapě svého života si Bach získal pověst brilantního, nadaného, ale poněkud tvrdošíjného hudebníka. Jeho mistrovská hra na varhany neměla v Evropě konkurenci - Bach koncertoval jako sólový virtuos - a jeho vzrůstající mistrovství v komponování různých hudebních forem, například fugy, přitahovalo zájem hudebních institucí. Avšak, stejně jako mnoho osobností s nevšedním talentem, nebyl i Bach příliš zběhlý v politických "hrátkách" a musel proto snést ve své kariéře mnohá nepochopení a odmítnutí svých názorů. V roce 1716 mu bylo zamítnuta žádost o velmi vážené místo dirigenta ve Výmaru; částečně v reakci na tuto urážku, odešel následující rok z Výmaru a přijal místo vrchního dirigenta v Anhalt-Cothenu. Během jeho účinkování v tomto městě se odvrátil od komponování církevních kantát a místo toho se zaměřil na instrumentální hudbu.

V době Bachova pobytu v Cothenu zemřela jeho žena Maria Barbara. Bach se krátce poté oženil podruhé - s Annou Magdalenou - a usilovně pokračoval ve své hudební tvorbě. Začal také rozšiřovat svou rodinu - se svou novou ženou měl 13 potomků, z nichž však pouze 6 přežilo své dětství. Se svou bývalou ženou Marií Barbarou měl čtyři děti.

Po sedmi letech dirigování a komponování pro vrchní orchestr v Cothenu, bylo Bachovi nabídnuto vysoce vážené místo dirigenta církevního sboru v chrámu Svatého Tomáše v Lipsku, poté co toto místo bylo odmítnuto dvěma skladateli. Tato práce byla velmi náročná; Bach musel skládat kantáty pro chrámy Sv. Tomáše a Sv. Mikuláše, dirigovat sbory, dohlížet na hudební činnost několika místních kostelů a také vyučovat latinu ve sborové škole Sv. Tomáše. Kvůli těmto činnostem musel tedy dobře vycházet s představiteli církve v Lipsku, která se vyznačovala tvrdým přístupem. Bach ale vydržel, zkrášloval hudební část bohoslužeb v Lipsku a pokračoval ve skládání různých hudebních druhů s obratností a emocionální hloubkou, která mu byla vlastní.

Bach setrval na tomto místě v Lipsku až do své smrti v roce 1750. Vykazoval tvůrčí činnost až téměř do své smrti, i po problémech s šedým zákalem, kvůli němuž v roce 1740 prakticky oslepl. Jeho poslední hudební skladba, sborová předehra nazvaná "Before Thy Throne, My God, I Stand", byla nadiktována Bachovu zeti pouze několik dní před Bachovou smrtí.