Mozart Wolfang Amadeus

Wolfgang Amadeus Mozart - (1756-1791)
0 Mozartovi mluvili jeho současníci jako o zázračném dítěti ze Salzburgu. Není divu, vždyť již v šesti letech absolvoval velmi úspěšné turné po Evropě a byl pozván samotnou císařovnou Marií Terezií, aby předvedl své umění před vídeňským císařským dvorem.

To, že byl Mozart dítětem neobvyklých schopností, mu umožnilo procestovat v mládí velkou část Evropy. Tehdejší cestování ale nebylo pohodlné. I u dospělých lidí mnohdy vedlo k velikému tělesnému vyčerpání. A tak se dnešní Mozartovi životopisci domnívají, že právě ty vyčerpávající cesty byly příčinou častých angín, katarů dýchacích cest a kloubního revmatismu, o němž se Mozart zmiňuje v dopisech posílaných z různých evropských měst otci do Salzburgu.

Putování po Evropě ukončil ve dvaceti třech letech. Usadil se v Salzburgu a vstoupil do služeb tamějšího arcibiskupa. Po dvou letech přesídlil do Vídně, kde podle svého vyjádření prožíval nejšťastnější léta života. Hmotné zabezpečení si zajišťoval vyučováním hudby a koncertováním.

V roce 1782 se rozhodl pro sňatek s Konstancií Weberovou. Zpočátku bylo manželství šťastné. Snad i proto, že Mozart byl neobyčejně pilný a skromný. Pracoval od šesti hodin ráno, nejdříve se věnoval komponování, pak vyučoval žáky z bohatých vídeňských rodin, občas vystupoval na koncertech. Končil většinou až kolem půlnoci.

Roku 1784 onemocněl. Podle zachovaných zpráv se zdá, že šlo o kloubní revmatismus. Průběh onemocnění byl velmi těžký, což soudíme podle zápisu, který učinil ve svém deníku o tři roky později. Vrchol společenských i finančních úspěchů představoval nejspíš rok 1786, kdy byla poprvé na jevišti uvedena opera Figaro, která byla v roce 1787 s velikým úspěchem provedena také v Praze. Téhož roku v říjnu se Praha dočkala i premiéry slavné opery Don Giovani. Následujícího roku se však začal Mozart potýkat s finančními potížemi a koncem roku se ocitl téměř na pokraji bídy. Příčinou byl úbytek žáků a také nepřicházela další pozvání na koncertování.

Pak přišel pro Mozarta osudný rok 1791. V květnu toho roku začal pracovat na opeře Kouzelná flétna. To se ještě cítil celkem zdráv. V červnu a červenci si ale začal stěžovat na bolesti v bederní krajině, provázené velikou únavou. Pojal tehdy podezření, že ho chce někdo otrávit. V druhé polovině září přijel do Prahy i se svou manželkou a zúčastnil se premiéry své opery La Clemenza di Tito. V té době poslal dopis do Londýna svému příteli a uvedl v něm: "Hlava se mi motá, držím se na nohou jen s námahou. Cítím, že moje hodiny jsou sečteny."

V listopadu se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Dostavily se křeče žaludku a často míval klamné představy, při nichž upadal do prudkého pláče. Od 20. listopadu již neopustil lůžko. Objevily se otoky dolních i horních končetin, často přicházela zimnice a zvracení. Nakonec se objevila svědivá kožní vyrážka.

3. prosince provedl lékař pouštění žilou. Následujícího dne se dostavila vysoká horečka a úporné bolesti hlavy. Lékař již doporučil pouze studené obklady na čelo. 5. prosince 1791 v 0:50 hodin Mozart zemřel. Bylo mu 35 let. Lékař, který Mozarta léčil, příčinu smrti neuvedl. Pitva provedena nebyla.

O Mozartově pohřbu se zachovala zajímavá zpráva: smuteční průvod doprovodil zemřelého jenom ke vchodu na hřbitov a dále již nebyli smuteční hosté vpuštěni. Tělo bylo pochováno pouze do chudinského hrobu a dodnes se neví do kterého. S přihlédnutím k těmto údajům se dnes soudí, že příčinou smrti byl mor.
Dokonce byla vyslovena domněnka, že byl Mozart násilně otráven. Podezření padlo jednak na manželku, nežili v posledních letech ve šťastném manželství, dále na zednářskou lóži, jejíž tajemství prý Mozart prozradil operou Kouzelná flétna a podezřelým se stal i hudební skladatel Antonio Salieri, který prý Mozartovi záviděl umělecké úspěchy. O Salierim se traduje, že byl v posledních letech svého života duševně nemocný a před smrtí si prý vyčítal, že Mozartovi podal smrtelný jed.

Všechny zprávy o příčinách Mozartovy smrti nejsou dostatečně odborně ani historicky podloženy. Naskýtá se otázka, zda právě ustavičné osočování a podezírání Salieriho nezpůsobilo u něj duševní poruchu a přisvojování si pocitu viny za něco, co nespáchal.

A tak dodnes zůstává příčina Mozartovy předčasné smrti nevyřešeným historickým tajemstvím.