Vivaldi Antonio

Antonio Lucio Vivaldi (4. března 1678, Benátky – 28. července 1741, Vídeň) byl italský kněz, barokní hudební skladatel a houslový virtuóz. Jeho nejznámějším dílem je soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, který patří k nejznámějším a nejpřehrávanějším skladbám ze své doby.
Jeho otec se živil jako holič, ale byl též zřejmě znamenitý hudebník a je dost pravděpodobné, že i skladatel. Antonio základy hry na housle získal u otce a první lekce kompozice mu s největší pravděpodobností poskytl Giovanni Legrenzi, znamenitý barokní skladatel, který byl v době v chrámu sv. Marka kapelníkem. Z roku 1691, tj. z doby kdy skladateli bylo 13 let pochází chrámová skladba Laetatus sum, která nese zřetelné stopy Legrenziho vlivu.
Kromě intenzivního hudebního vzdělávání studoval teologii a v roce 1703 byl vysvěcen na kněze. Vivaldi však od dětství trpěl vrozeným zúžením hrtanu, ze kterého se později vyvinulo vážné asthma. Na základě tohoto onemocnění byl nejprve osvobozen od povinnosti sloužit mše (1704) a v roce 1706 přestal být aktivním knězem zcela.
Zkomponoval řadu oper a mnoho hudby instrumentální i vokální. V roce 1705 vydal tiskem svou první sbírku dvanácti sonát pro dvoje housle a basso continuo „Raccolta“, po níž v roce 1709 následoval další svazek 12 sonát pro housle sólo a basso continuo. Obě sbírky byly psány ještě v konvenčním stylu. Skutečným přelomem v jeho tvorbě se stal opus 3, Dvanáct sonát pro jedny, dvoje a čtvery housle a smyčcový orchestr „L'Estro Armonico“ vydané v Amsterodamu roku 1711. Ty měly obrovský úspěch v celé Evropě ještě znásobený následujícím cyklem koncertů pro housle a orchestr „La Stravaganza“ vydaným v roce 1714.
Po úspěchu houslových koncertů se stal Vivaldi žádaným hudebníkem v celé Evropě. Podle účetních záznamů zkomponoval v letech 1723 až 1729 na 140 koncertů.
Vivaldi a opera
V 18. století byla opera v Benátkách nejpopulárnější formou zábavy a nejvýnosnější pro skladatele. Vivaldi svou operní dráhu zahájil ale mimo Benátky. Jeho první opera Ottone in villa (RV 729) měla premiéru ve Vincenze roku 1713. Hned následující rok se však stal imresariem divadla Sant'Angelo v Benátkách, kde byla provedena jeho opera Orlando finto pazzo (RV 727). Opera však neměla velký úspěch. Naopak úspěch měla spoluúčast na společném projektu sedmi skladatelů Nerone fatto Cesare (RV 274), do kterého napsal 11 árií. Partitura se však ztratila. Mezi jeho dalšími operami zasluhuje pozornosti zejména opera La costanza trionfante degli amori e degli odi (RV 706) z roku 1716, která byla v přepracované podobě v roce 1732 pod názvem Artabano re dei Parti hrána také v Praze. Ironií osudu se právě tato pražská verse nedochovala.
Vivaldi komponoval také řadu liturgických skladeb. Z nich nejdůležitější jsou dvě oratoria, z nichž první se nedochovalo, ale druhé, Juditha triumphans (RV 644), je jedním z uměleckých vrcholů Vivaldiho díla. Bylo objednáno k oslavě vítězství nad Turky a znovudobytí ostrova Korfu.
Léta mistrovská
Kolem roku 1718 zkomponoval své dnes snad nejpopulárnější dílo Čtyři roční doby. Inspirací bylo patrně okolí Mantovy. Toto dílo znamenalo doslova revoluci v hudbě. Vivaldimu se podařilo hudebně vyjádřit specifické zvuky venkova: zpěv ptáků, štěkání psů, bzučení much, déšť, bouři, výkřiky opilců, ale i ticho nad zasněženou krajinou a praskání ohně v krbu. Ke každému koncertu napsal báseň popisující scény ilustrované hudbou. Byly publikovány jako první čtyři koncerty ve sbírce dvanácti koncertů nazvané a vydány v Amsterodamu roku 1725.
Ačkoliv byl knězem, existují náznaky toho, že právě v této době podlehl kouzlu benátské zpěvačky Anny Giraudové. Přinejmenším je patrné, že v tomto období jeho hudba má výrazně romantický nádech a je prokazatelné, že tehdy své árie upravoval tak, aby vynikly hlasové přednosti zpěvačky.
Ústup ze slávy a smrt
Jako většina skladatelů té doby se na sklonku svého života dostal Vivaldi do finančních potíží. Měnící se vkus publika začal považovat Vivaldiho za staromódního. Vivaldi rozprodal své partitury za minimální ceny a přesunul se do Vídně, kde doufal ve větší uznání, neboť císař Karel VI. byl jeho velkým příznivcem. Skutečně se stal císařovým dvorním skladatelem, ale krátce po příjezdu do Vídně císař zemřel. Tato rána osudu zanechala skladatele bez ochránce a bez finančních prostředků. Prodával další rukopisy a zanedlouho po císařovi, 27. nebo 28. června 1741, zemřel. Byl pochován v prostém hrobě na nemocničním hřbitově ve Vídni. Často uváděná informace, že mladý Josef Haydn zkomponoval pro Vivaldiho pohřební sbor, se ukázala být mylná. Na téměř 200 let upadla hudba Antonia Vivaldiho v zapomnění.
Velký vliv měl Vivaldi i na tvorbu českých skladatelů té doby, např. na Bohuslava Matěje Černohorského.

Dílo
• více než 500 instrumentálních koncertů pro nejrůznější nástroje (housle, violoncello, lesní roh, hoboj, flétna, viola d´amore, cembalo, ale i loutna a mandolína), z toho je cca 230 koncertů pro housle;
• 50 oper;
• 86 sonát;
• řadu symfonií (i když tady je obtížné rozlišení, neboť Vivaldi četné své koncerta označoval jako symfonie);
• na 60 mší, oratorií a příležitostných hymnů;
• na 50 kantát, koncertních árií a jiných vokálních skladeb;
• stále se rozrůstající počet drobných skladeb komorního charakteru