Hliněnský Robert

K tomu nejdůležitějšímu, co v české výtvarné kultuře vzniklo, patří jistě i dílo Roberta Hliněnského, českého malíře, kreslíře, grafika a výtvarného pedagoga. Narodil se dne 3. listopadu 1908 v Brně Bertě Hliněnské a Robertu Hrušákovi. S matkou a dědem bydlel na Plotní 22, později na přání dědečka nastoupil na německou obecnou školu na Zvonařce, dál pak pokračoval na německé měšťanské škole na Čechynské, o dva roky později byl přijat do přípravky Soukromé odborné školy uměleckých řemesel na Husové, ŠUŘku nakonec po čtyřech letech zdarně dokončil. Po studiu pracoval několik let v malírnách Zemského divadla. Někdy v té době si s přáteli zřídil vlastní ateliér na Švédské (dnes Rooseveltově) ulici. Na přelomu 30. a 40. let se věnoval kompozicím s lidskými postavami, které by podle Jiřího Valocha mohly svými předimenzovanými, výrazně formovanými tvary připomínat tvorbu Dubuffetovu. Údajně se v nich zračí intelektuální a přemýšlivá povaha Hliněnského talentu. Roku 1935, 2. února si vzal za ženu Marii Proseckou. Počátkém listopadu se pak konala jeho první samostatná výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu a to spolu s kolegou z malírny Josefem Adamíčkem. Půl roku poté byl na kratší dobu opakovaně hospitalizován na psychiatrické klinice u sv. Anny. Běhěm 2. světové války zaměřil své obrazy a kresby na prostředí městské periferie, kde se snažil zachytit melancholii městských exteriérů, nostalgii předměstí a vztah člověka k němu. Roku 1941 skončil v divadelních malírnách, neboť Zemské divadlo přestalo pod nacistickým zákazem hrát. Stěhuje se do ateliéru v Josefské ulici. Zdárně vystavoval na SVU Aleš a později se stal i řádným členem. Pavilon, kde skupina vystavovala byl však při bombardování zničen. Koncem války se brněnští výtvarníci seskupili kolem německého Kuenstlerhausu, který byl zasažan bombou, a přetvořili ho na Dům umění. Tam v září roku 1946 proběhla výstava Bloku moravskoslezkých výtvarných umělců. Hliněnský zde vystavil dílo Blíženci (kombinovaná technika) a Hnízdo (olej na sololitu). Postupně ale opouštěl figurální tvorbu a začal vytvářet barevné, lyricky působící hmoty s malířským rukopisem. Toto období netrvalo dlouho. V první polovině 50. let pracoval pod taktovkou popisného realismu, což nemělo valného úspěchu. Byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Odešel od manželky a přetěhoval se do Nové Paky za malířkou Boženou Kuhnovou, kterou si později po rozvodu s Marii Proseckou bere za ženu. Nadále se podíli na výstavách SVU Aleš, ale postupně zde jeho působnost končí. V říjnu 1950 obeslal 1. výstavu krajské pobočky Svazu čs. výtvarných umělců v Domě umění s obrazem Schůze desítky, zprvu byl přijímán kladně, ale během výstavy byl nařčen z převzetí kompozice z okupačního německého tisku. Tato aféra nebyla dosud plně objasněna. Hliněnský začal pracovat na „kulturní brigádě“ v Ústavu ortopedických chorob v Králově Poli, kde namaloval fresku s námětem lidových pohádek.. Roku 1956 dostal dekret a nastěhoval se do nového ateliéru na České. Věnoval se akvarelovým krajinám, v kterých mohl znázornit svůj rodný kraj a lásku k němu. V dubnu pak pořádal v Malé galerii v Domě umění výstavu Akvarely z brněnského okolí a z Novopacka. Za tři roky spoluzaložili manželé Hliněnští tvůrčí skupinu M a účastnili se její první výstavy v Kabinetu umění. Stále více kladl důraz na barvu, ta se stávála obsahem jeho obrazů. Hliněnský nastoupil jako učitel na Výtvarnou školu na Francouzské, ta se později sloučila s Lidovou školou umění Jaroslava Kvapila. Opět se rozvedl a oženil se za Evu Váchovou. Opustil skupinu M a stal se členem nadregionální skupiny Parabola, kterou vedl teoretik Václav Zikmund do jejího rozpadu roku 1964. V polovině sedmdesátých let dlouhodobě spolupracoval se sochařem Františkem Šenkem a malířem Daliborem Chatrným. To ho vedlo k nové tvůrčí etapě, pomáhali si na cestě k abstrakci. Vystavoval v Galerii Jaroslava Krále v Brně, v Mánesu v Praze , v rámci Bloku v Domě umění a byl zařazen do celostátní přehlídky Obraz 69 v Moravské galerii. V Etnografickém ústavu Moravského muzea probíhala jeho expozice Akvarely posledních let. V 80. letech měl již značné problémy s vystavováním, byl vyslýchán na StB v souvislosti se samizdaty Ludvíka Kundery, s nímž se stýkal a dokonce ho inspiroval ke sbírce básní. Objevili se také závažné zdravotní problémy, např. zanedbaný infarkt. Hliněnský proto neopouštěl byt a dál maloval doma menší oleje a začal pracovat s pastelem. Jeho stav se rychle zhoršoval, přesto nepřestával tvořit. Stále více mu vyhovoval pastel, započal práci na obraze Větrník (pastel, 1979). Dne 8. ledna 1979 umírá na infarkt. Za život vystavoval na 27 samostatných a 41 kolektivních výstavách. Jeho zatím poslední výstava proběhla v únoru 2008 v galerii Ars.