Josip Plečnik

Josip Plecnik
 Narozen 23. ledna 1872 v Lublani jako třetí dítě ze čtyř. Otec si přál aby převzal truhlářskou dílnu.
 Už od dětství rád kreslil, ale otec se bál, že se ze syna stane bohém. V roce 1888 dostal stipendium a začal studovat truhlařinu na průmyslovce ve Štýrském Hradci. Zde se seznámil se studenty stavebnictví, od kterých se toho o jejich oboru naučil tolik, že ho přijal profesor Leopold Theyer jako kreslíře do svého ateliéru.
 Mezi roky 1889-1892 mu zemřel otec a Josip byl příliš mladý na převzetí truhlářské dílny, proto mohl odjet do Vídně, kde nejdříve pracoval v továrně na nábytek (ale nebyl tam moc šťastný) poté byl přijat na slavnou školu architektury vedenou profesorem Wagnerem. Ve Vídni dělal také první návrhy budov.
 Roku 1910 byl pozván do Prahy aby později vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
 V roce 1920 uspěl se svým návrhem na úpravy jižní zahrady Pražského hradu a stal se oficiálním hradním architektem. Poté byl jmenován profesorem na nově vzniklé univerzitě v Lublani. Na universitě se mu moc nelíbilo a tak založil soukromou školu architektury.
 I přesto dojížděl do Prahy se svým žákem Rothmayerem. V Čechách mu byla svěřena mimo jiné i úprava rezidence v Lánech.
 Od roku 1930 rostla nacionalistická kritika proti němu. Nemocný Masaryk ho již nemohl bránit a proto zanechal práce na hradě. údajně si neúčtoval žádný honorář, protože bral tu práci jako poctu.
 Poté se plně věnoval práci v Lublani, kde ovlivnil urbanistické pojetí města. Vytvořil řadu mostů, parků, ulic a kostelů.
 Po 2. světové válce se věnuje stavbě památníků i umělecké tvorbě.
 Umírá 7. ledna 1957 v Lublani.
 Nejznámější díla: úpravy Pražského hradu, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, urbanistické projekty rodné Lublaně, Národní knihovna, kostel sv. Antonína v Bělehradě