Pasteur Louis

Narodil se 27. 12. 1822 ve francouzském Dole a zemřel 28. 9. 1895 u Paříže.
Louis to neměl vždy snadné, přišel o tři své dcerky, které tolik miloval, sám byl třikrát raněn mozkovou mrtvicí, práci mu ztěžovali odpůrci a žárlivci, často musel zápasit s malostí, předsudky i finančními problémy, ale nestěžoval si a ničeho nelitoval. Jen jednou jedinkrát. To když se slavnostně otevíral Pasteurův dům v Paříži, na jehož vybudování přispěli svými dary nejen hlavy států, ale i nejchudší lidé.
,,Všechno dobro se spojilo, aby zbudovalo toto pracoviště vědy." řekl tenkrát ve svém proslovu. ,,Já sám mám melancholické vědomí, že sem vstupuji jako člověk, kterého přemohl čas." V tom se Pasteur mýlil. Naopak - on přemohl čas.

Vědeckým zaměřením chemik, se k mikrobům dostal velmi brzy a zůstal jim věrný po celý život. Narazil na ně už při prvním vědeckém úkolu, na jehož konci byl objev, jak získat kyselinu hroznovou z vinné. S mikroby se potýkal, když studoval problémy kvašení a vypracoval metodu ochrany potravin a vína zahříváním. Dnes známou pod názvem pasterizace. V té době však nikdo neuměl odpovědět na otázku, kde se berou tyto neviditelné formy života. Oficiální nauka na tuto otázku odpovídala zcela jednoznačně: život vzniká spontánně, samovolně, z neživé hmotě.
Například: nejslavnější chemik 17. století Holanďan van Helmont zcela vážně tvrdil, že myši vzniknou samovolně v hrnci, vložíme-li do něj špinavou košili, hrst zrní a kus sýra.

Pasteur po mnoha letech pokusů a sporů s jinými vědci, vyšel z doměnky, že mikroby musejí vnikat do živných roztoků zvenčí, tedy vzduchem. Zbývalo mu tedy jen to dokázat a obhájit před komisí v r. 1864 v Sorboně. Svůj názor, že mikroorganismy nevznikají z neživé hmoty, ale z mikroorganismů jim podobných,obhajoval pomocí dvou baněk s čirou tekutinou. Jedna byla s otevřeným hrdlem, druhá s hrdélkem vlnkovitě prohnutým. "Tekutina v láhvi s otevřeným hrdle se zítra zakalí, protože vzduch do ní zanase zárodky mikroorganismů. Ta druhá, s prohnutým hrdlem zůstane čirá - po týdny, měsíce, roky. Neboť jsem nedopustil, aby k ní proniklo to jediné, co člověk nemohl uměle vyrobit - život."

Začátkem května 1881 demonstroval veřejně, na venkovském statku, očkování skotu proti sněti. Jeho výzkum ještě nebyl zcela dokončen, ale jeho odpůrci na něho nastražili tuto léčku. Pasteur se nikdy nebál riskovat. I tentokrát odbyl pochybovače svým: "Co se osvědčí v laboratoři, osvědčí se i v praxi !" Naočkoval 24 ovcí, 1 kozu a několik krav připravenou z kultur barilů sněti slezinné. Stejný počet zvířat nenaočkoval. O 12 dní se očkování opakovalo se silnější látkou. Posledního května dostala zvířata poslední smrtelnou dávku bacilů. Po dvou dnech byl znát výsledek. Očkovaná zvířata přežila, zatímco neočkovaná ležela mrtvá a z nosu jim vytékala černá krev - typický příznak sněti.
Podobným způsobem se stovkami pokusů zkoumal i slepičí mor. Dlouhodobé pokusy potvrdily jeho předpoklad: stárnutím se snižuje účinnost kultur a oslabenými kulturami lze vyvolat imunitu i proti smrtelným dávkám.

V prosinci roku 188O získal v nemocnici vzorek slin od děvčátka co umíralo na vzteklinu. Stejně tak odebíral sliny i z tlam vzteklých psů. Nedařilo se mu vypěstovat kultury původce vztekliny, rozhodl se proto pro metodu nepřímého důkazu. Přenášel částečky napadeného mozku do mozku zdravých zvířat - psů. Jeho pokusy přinesly výsledek - oslabené mikroby vztekliny vyvolají jen slabou formu vztekliny a všechna zvířate, která ji přežila, se stala vůči ní imunní. Prvním pacientem nakaženým vzteklinou byl v roce 1885 chlapec Josef Meister. Přišli požádat o pomoc, zatím netestovaná vakcina byla jediná šance na život pro chlapce. Asi se nedá ani popsat, co prožíval Pasteur- jako člověk ve dnech čekání na výsledek očkování - boje se smrtí. Začali se k němu sjíždět lidé ohroženi vzteklinou a Pasteurovojméno v té době proniklo do povědomí lidí jako symbl vědce, který dal všechny své síly ve prospěch lidstva. V Paříži byl otevřen Pasteurův dům.